Nejlepší volba
Náš dvůr na začátku roku 2018 osiřel. Vzniklo zvláštní prázdno. Co teď? Všichni jsme se shodli, že chceme nového psa. Probírali jsme naše nemalé nároky na budoucího kamaráda – musí být v pohodě s dětmi (syn 1r. + dcera 5r.), nesmí chtít nekontrolovatelně zadávit naše hospodářská zvířata - kozy, koně, prase, drůbež. Taky bylo potřeba, aby spokojeně vegetoval celoročně venku - samozřejmě s pořádnou boudou. Jelikož nám zbývá s dětmi, koňmi a hospodářstvím velice málo volného času, tak nejlépe takového psa, co nepotřebuje už hodně aktivního pohybu, stačilo by mu ke spokojenosti jen pobíhat po dvoře + procházky s kočárkem a nebude potřeba ho vychovávat jako štěně. Kde vzít takový zázrak?
Začala jsem pátrat po kamarádech a internetu. Jedna známá mi poradila: www.pesweb.cz a já byla překvapená, jak velké množství psů je z různých důvodů v kotcích bez svého člověka, bez svého místa-domova,…..
Bylo rozhodnuto. Vezmem si staršího hafana z útulku. Nejblíže k nám je útulek v Lazci u Příbrami. Vybrali jsme tři možné adepty odtamtud a dohodli osobní návštěvu. Jen aby některý z nich zvládl naše požadavky, a aby se nám taky líbil, snad to dobře odhadnu, myslela jsem si. Po deseti minutách na místě se náš výběr zúžil na jednoho černého kluka - Baryka. Probrali jsme to doma a ještě jednou jsme přijeli vzít Baryka na seznamovací vycházku. Dál se jevil jako velice mírné psisko a už bylo jasné, že ho odvezeme hned v těch mrazech, ne až bude tepleji, abychom s ním venku trávili víc času – jak byl náš původní plán).
Barča prošel všemi zkouškami na jedničku. Z malého Honzíka byl trochu nejistý, ale žádnou úzkostí z dětí netrpí. Jak uviděl poprvé kozu, překvapeně vykulil oči a mizel z kozína ven, slepice přehlížel jak vzduch a když si ho šly zvědavě očichat kobyly, nasadil výraz: já tu vůbec nejsem. Celý týden se do boudy neschoval. Do domu ani jinam se nedobýval, skláněl hlavu, nedovolil si podívat se na někoho přímo, nevydal hlásku. Pak přesně třináctý den začal zapouštět kořínek (v noci jednou štěkal) a pak už to šlo jak po másle. Uvolnil se, začal se postupně radovat, doprovázet, víc pobíhat, vítat a jak se mu pomalu zvedalo sebevědomí, tak i pořádně hlídat. Už je to prostě náš Barča. Myslím, že teď to i on tak cítí, že my jsme jeho lidé. Je to opravdu pohodové a nenáročné zvíře. Jen jsme přešly na hypoalergenní granule, protože opakovaná kvasinková infekce v uchu a nezhojitelné stroupky zevnitř uší jsou dle vet. systémového původu.
Barča není vůbec žravý, (nabral zatím jen 3kg ), ale nechat ho bez dozoru s malými kuřátky, nezbylo by ani peříčko - je to přeci jen správný hafan se vším všudy (s tím se počítá).
Líbí se mi, když večer v klidu venku Barču hladím a on něco zaslechne, začnou z něj hlubokým tónem bublat výhružky, nedá mu to, začne hopsavě cválat sem tam a při tom mu plápolají uši, a i když temně vrčí, vypadá celkově komicky. Nebo když leží v té své lví poloze a tváří se jak vševědoucí profesor. Nikomu včetně návštěv se nevnucuje, neskáče, nevláčí mě na vodítku, prostě perfektní. Takhle bych mohla v popisu pokračovat…..
Chtěla bych ostatním sdělit, že můžou mít stejnou trefu, štěstí nebo jak to nazvat, jako my. V kotcích je spousta psů, kteří jsou s někým takhle kompatibilní a trčí tam zbytečně další dny, měsíce a roky…. Málo co mi tak klapne jako tahle volba – staroch/útulkáč – pro někoho tak málo, pro někoho tak hodně!
Dál se snažím dětem vštěpovat, že nelze nechat nezaopatřené živé domácí zvíře. Doufám, že z nich vyrostou zodpovědní lidé a budou mít bezva hafíky - třeba jako je Barča.
Zrovna ho slyším štěkat. Hlídá -voják na stráži–přítel-pes.
Kam dál:Může být příliš pozdě?Bábuška alias Pepinka - v cíli dlouhé cesty za štěstímMáťa aneb jak se Jari Matti z dočasky do adopce dostalStřípky z Bongova (Bonbónova) životaProbíhající sbírky |