Jak na množírny psů? Podle MVDr. Jiřího Žáka.

Publikováno: 28.2.2018
Autor: MVDr. Jiří Žák
Foto: Archiv MVDr. Jiřího Žáka

V loňském roce byla politiky přijata novela veterinárního zákona, která tzv. v rámci boje proti množírnám např. nařizuje chovatelům pěti a více fen povinně se registrovat u Krajské veterinární správy1). V této souvislosti je chovateli i odbornou veřejností kritizována nejen praktická neefektivnost tohoto opatření v boji proti množírnám, či obecná presumpce viny (chov pěti a více fen Vás předurčuje k pravidelným či zvýšeným kontrolám ze strany SVS, zda v chovu nedochází k týrání zvířat 1), ale řada chovatelů, kterých se nová povinnost týká, rovněž kritizuje i to, že na stránkách SVS ČR je zveřejněno jejich celé jméno a obec, ve které psy chovají. 

Bohužel výše uvedené opatření nebude mít téměř žádný praktický dopad na chovatele psů chovající psy v nevyhovujících podmínkách, jelikož se ohlašovací povinnosti zcela jednoduše vyhnou a chov nenahlásí. Sankce za nesplnění povinnosti se pak jeví jako nadbytečná, vzhledem k tomu, že v případě, že inspektoři skutečně zjistí, že v neohlášeném chovu dochází k týrání zvířat, chovateli hrozí pokuta až do výše půl milionu příp. i trestní stíhání. Takto vysoké pokuty (blížící se půl milionu) však rozhodně v případech týrání nepadají, anebo padnou jen zcela výjimečně. 

Paradoxem ad absurdum tohoto opatření je i fakt, že registrovat se musí např. i chovatel, který chová pět prokazatelně vykastrovaných fen, třeba adoptovaných z útulku 2). I ten bude pod větším hledáčkem úřadů… „co kdyby to náhodou byl ten zlý množitel!“ Nové opatření tedy zavádí presumpci viny i těch chovatelů, kteří žádné psy ani rozmnožovat nemohou. I těmto chovatelům však hrozí sankce v řádech desítek tisíc korun za nesplnění ohlašovací povinnosti. (Pozn. Pro účely veterinárního zákona je chovatelem každý, kdo zvíře nebo zvířata vlastní nebo drží, anebo je pověřen se o ně starat, ať již za úplatu nebo bezúplatně, a to i na přechodnou dobu)

Co tedy dále dělat v účinnějším boji proti týrání zvířat v množírnách?

1) Jakékoli další zpřísňování národní legislativy v oblasti chovu psů či ochrany zvířat před týráním v rámci boje proti množírnám, je liché a neefektivní, pokud se nenaučíme účinně a důsledně vymáhat právo stávající. Další zákazy a omezování jsou pouhou zástěrkou pro neschopnost, resp. neochotu vymáhat zákony stávající.

2) Nejtěžší bitva, která nás čeká ve válce proti nezodpovědným chovatelům psů a dalších zvířat, je ještě intenzivnější boj s ne-informovaností, naivitou, anebo nezájmem ostatních lidí v našem okolí, kterým je často lhostejné, z jakých podmínek pochází jejich zvíře, a tak sami často legitimizují utrpení zvířat tím, že si zvíře ze špatného chovu pořídí.

2a) Raději, než další zpřísňování legislativy bych viděl politiky resp. vládu iniciovat nějakou dlouhodobější vládní osvětovou kampaň (řízenou resortem Ministerstva zemědělství) zaměřenou na oblast chovu psů, a na varování širší veřejnosti před pořizováním zvířat z nevhodných chovů. Informační kampaň v této problematice totiž v současnosti stát zcela suplují soukromé ochranářské organizace, útulky pro zvířata a milovníci zvířat, kteří se v tomto cítí státem přehlíženi a osamoceni, a to oprávněně. A přitom je osvěta nástrojem, který v boji za zodpovědnější přístup k chovu zvířat nabízí a “propaguje” i sám zákon na ochranu zvířat proti týrání 3).

3) Částečné řešení by mohlo spočívat ve významnějším navýšení rozpočtu Státní veterinární správy ČR. což by mimo jiné pomohlo zvýšit kvalitu právní opory úředních veterinárních lékařů při řešení jednotlivých případů, která se zdá být v současnosti podceňována. Kvalitnější právníci SVS ČR by pomohli vystavět případy, které by tak byly právně mnohem hůře napadnutelné ze strany osob páchající přestupky, týrající zvířata. Další pomoc by měla spočívat v omezení administrativní zátěže Státní veterinární správy, které je čím dál více snad ve všech sférách státní správy, a často státním veterinárním lékařům tato nadbytečná administrativa znepříjemňuje a komplikuje jejich každodenní práci, včetně té terénní. (zdroj: osobní komunikace s kolegy z SVS ČR).

4) Přenesení kompetencí v oblasti udělování sankcí za týrání zvířat (tj. postihů) z obecních úřadů obcí s rozšířenou působností na Státní veterinární správu ČR, by spolu s navýšením rozpočtu SVS ČR mohlo zabránit někdy značným prodlevám a nejednotným řešením či procesním přešlapům, které občas pozorujeme mezi zjištěním SVS ČR a rozhodnutím příslušného obecního úřadu s rozšířenou působností (“ORP”), který má dnes, na rozdíl od veterinární správy, kompetenci nejen udělovat pokuty za týrání zvířat, ale i také tzv. odebírat zvířata z nevhodných podmínek, nebo udělit chovateli úřední zákaz chovu zvířat. Jedním z hlavních důvodů proč byla v minulosti dána kompetence v projednávání přestupků na úseku ochrany zvířat právě odborům životního prostředí na ORP a nikoliv SVS ČR, bylo především přání zákonodárců, aby pokuty za týrání zvířat byly příjmem obecních rozpočtů, nikoliv rozpočtu SVS ČR. Přenesení kompetence v udělování sankcí na SVS ČR by tak, mimo jiné, částečně vyřešilo i zdroj možného navýšení rozpočtu veterinární správy.

Závěrem:

Politici se tedy snažili vyslyšet volání silného hlasu laické veřejnosti po zpřísnění legislativy, která by dopadla na nezodpovědné chovatele tzv. množitele psů, kteří zvířata týrají. Ve skutečnosti finální legislativa, která byla v loňském roce schválena cílí především na chovatele, kteří jsou zákona dbalí a zákony chránící zvířata zpravidla neporušují. Mezi ty slušné chovatele patří i řada těch, co původně volala po zpřísnění legislativy a nyní kritizují nově vzniklé povinnosti a jejich špatné zacílení. Ti, kteří dnes týrají zvířata, si s největší pravděpodobností nebudou lámat hlavu ani s novou ohlašovací povinností chovu fen, platnou od loňského listopadu, natož pak s povinným čipováním, které začne v ČR platit od roku 2020.

Nevolejme proto, prosím, po dalším zpřísňování či omezování podmínek chovu psů, které se dotkne především všech slušných chovatelů, včetně Vás, a naučme se nejdříve účinně a důsledně vymáhat právo stávající a tvrdě a exemplárně trestat jednotlivé excesy. Legislativní nástroje na to česká legislativa již má. Boj s množírnami však ani přes veškeré možné omezování a zpřísňování podmínek chovu neskončí, dokud bude ze strany veřejnosti poptávka po zvířatech pocházejících z nevhodných podmínek. Utněme tuto poptávku, utneme množitele – trýznitele zvířat!

„Změna často začíná u každého z nás a končí u těch okolo nás. My jsme ta změna na kterou čekáme....„

MVDr. Jiří Žák
projekt: Společník pro život
Ústav ochrany zvířat, welfare a etologie
Veterinární a farmaceutická univerzita Brno

------------------------------------------------------
Odkazy na zdroje uvedené v textu:
1) https://www.svscr.cz/zdravi-zvirat/informace-k-novele-veterinarniho-zakona-chov-psu-a-utulky/oznamovaci-povinnost-chovatelu-peti-a-vice-fen/
2) https://www.svscr.cz/category/nejcastejsi-dotazy/hlaseni-chovu-peti-a-vice-fen-starsich-12-mesicu/
3) § 13b odst. 1, písm. a) zákona na ochranu zvířat proti týrání, v platném znění, https://cit.vfu.cz/vetleg/CD/predpisy/Ochranazvirat/246-1992.htm
úvodní foto “množírna” - Zdroj: Státní veterinární správa ČR.

Kam dál: 

Nadační fond podporuje adopci psích seniorů. Kvůli náročnější péči často dožívají v útulcích

SVS odhalila na Vysočině přes 200 týraných psů chovaných ve zcela nevhodných podmínkách

Informace k novele veterinárního zákona – chov psů a útulky

Probíhající sbírky

Všechny články z této rubriky...