Komu dává liška dobrou noc
"Stáváš se navždy zodpovědným za to, cos k sobě připoutal," pravila liška Malému princi v knize známého francouzského spisovatele.
Lišku potkáme v populární knížce Malý princ, stejně jako třeba v českých pohádkách a bajkách. Vypadá to, že liška měla v našem světě vždy své místo. mohlo by to evokovat pocit, že si jí člověk váží. Ale bohužel, není tomu tak.
Narozená na špatném místě
Neveselý osud měl čekat i lišku z následujícího příběhu. Vixey se totiž narodila na kožešinové farmě. V České republice existují farmy, kde se šelmy jako lišky nebo norci chovají za účelem zisku z jejich kožešin. I zde samozřejmě platí úměra, že čím nižší náklady jsou na chov, tím vyšší bude výdělek. V praxi to pak znamená, že zvířata tráví svůj život v malých klecích, které v případě lišek nemají ani pevné dno, aby mohly výkaly ihned propadávat mimo klec.
"Zvířata nemají možnost zabavit se nebo dělat to, co je jim přirozené. To vede k jejich strádání, které se často následně projevuje stereotypním chováním a mnohdy až sebepoškozováním," říká Martin Miřejovský o důvodech, proč se rozhodl zapojit do boje proti tomuto průmyslu. "Lidé jsou schopni dopouštět se na zvířatech strašných věcí. V případě produkce kožešin je to o to horší, že lišky a norci nejsou domestikovaná zvířata a tohle všechno nesou daleko hůř. A proč? Pro pouhou módu. To považuji za neomluvitelné selhání lidského rozumu. Je tedy celkem logické, že jsem měl potřebu v tomto směru něco učinit," začíná své povídání.
Stal se členem jedné z ochranářských organizací. "Ale zároveň jsem toužil udělat něco i pro zvířata, která trpí právě teď. A tehdy mě napadlo, když už nelze pomoci všem, proč vlastně nezkusit alespoň jednu lišku vykoupit z těch otřesných podmínek. Vím, že to problém nevyřeší, ale pro ten jeden liščí život je to záchrana před krutým osudem, což jistě není málo."
Nelehká domluva
Sehnat takovou lišku se ale nakonec ukázalo mnohem složitější, než se původně zdálo. Na všech farmách byl Martin již předem z různých obav odmítnut. "Nakonec se mi přes svaz chovatelů podařilo získat kontakt na mně neznámou farmu, jejích majitel byl ochoten lišce prodat." Po několika telefonátech a nejednom odrazování, že liška prý nejde ochočit, se Miřejovský s chovatelem konečně dohodl a ještě týž týden si pro lišče jel.
Když ve smluvenou hodinu zazvonil u dveří, chovatel se zrovna vracel z farmy. Po krátké rozmluvě vytáhl z kapsy malou samičku, sotva jeden týden starou. Původní domluva sice byla jiná, nicméně Martina to neodradilo. "A tak jsem poprvé držel v ruce Vixey - malou, chlupatou, slepou a zcela bezbrannou kuličku, která mi oddaně ležela v dlani. Byla tak malá, že jsem se ji bál i pohladit."
S péčí o nový přírůstek to tedy bylo zpočátku mnohem složitější, než Martin plánoval. Musel si vzít dovolenou a pravidelně každé dvě hodiny ve dne i v noci mládě krmit mlékem pro štěňata a masírovat mu bříško. Na druhou stranu si nejspíš právě díky tomu Vixey na svého majitele dokonale zvykla a dnes je zcela ochočená. "Opravdu tu není moc velký rozdíl od domestikované kočky nebo psa. Snad jedině její hry bývají někdy poněkud drsnější."
Kočka v psím těle
A jak takový život s liškou vypadá? Jak už jsme zmiňovali, nejedná se o domestikovaná zvířata. Komunikace s nimi je tedy mnohem složitější než například se psy. "Lišky jsou velmi inteligentní. Nelze jim moc poroučet či je nějak specificky vycvičit. Já bych spíše o liškách řekl, že jsou to kočky v psím těle." Liška si zkrátka dělá, co chce. Není pro ni problém vyskočit na stůl nebo kuchyňskou linku a hrozně ráda krade, alespoň Martinova Vixey určitě. "Vážně nevím, co ji k tomu vede, ale takové utěrky, kapesníky, mobily a jiné podobné věci jsou pro ni neodolatelné úlovky. Jakmile něco ukradne, běží s tím pryč a nechce to za žádnou cenu vrátit. A to umí dát opravdu hlasitě najevo, protože lišky dokážou ječet jak paviáni. To je pak jediná účinná obrana voda v rozprašovači," směje se při vzpomínce na podobné příhody Martin.
Vzhledem k tomu, že Vixey žije s majiteli v domě, je naučená na kočičí toaletu. Naučila se to snadno, i v tomto ohledu lze pozorovat její velkou podobnost s kočkami. Někdy se ovšem říká, že lišky smrdí. Jak to tedy je? "Musím z vlastní zkušenosti říct, že to není pravda. Lišky sice mají pachové žlázy, z nichž vylučují takový pižmový zápach. To je opravdu nepříjemné a právě to je asi důvodem, že se o liškách říká, že smrdí. Vixey tenhle pach ale prakticky vůbec nevylučuje. Jen ve vzácných případech, kdy se opravdu bojí. Dá se tedy usoudit, že lišky tento pach používají jen tehdy, když se cítí nějakým způsobem ohrožené."
Chovat lišku ve venkovním kotci, jak se doporučuje, Martin nechtěl. Znamenalo by to podle něj částečné odcizení, s čímž se pojí řada nežádoucích důsledků. I tak je ale potřeba mít vyhrazené místo, kam lze lišku v případě potřeby zavřít. "I když je totiž hodná a vychovaná, je nutné na ni pořád dohlížet, jinak by vám něco ukradla a následně zničila. Stejně tak je potřeba hlídat, aby někam neutekla. Takže pokud na ni zrovna nikdo dohlížet nemůže, je dobré mít možnost ji zavřít."
 |
 |
Liška není pro každého
A co Vixey a další domácí zvířata, není to někdy problém? "Doma máme ještě dva zdomácnělé "králíkárnové" ušáky. Vixey je s nimi většinu dne v kontaktu, samozřejmě pod dozorem. Občas je hravě prožene, ale jinak je bere jako součást rodiny." Ani s kočkou a psem problém nemá. Ráda by si s nimi i hrála, jenže tito Martinovi chlupáči jsou již ve zvířecím důchodu a o nějaké dovádění nestojí. "Pokaždé, když sleduji její neskutečnou hravost a zvídavou povahu, její radosti a lumpárny, neumím si vůbec představit, jak by měla žít ve farmové kleci."
Zdá se, že takový život s liškou může být vskutku zajímavý. Rozhodně ale nelze její chov doporučit každému. "Někdy to opravdu není legrace a je potřeba hodně tolerance i trpělivosti," upozorňuje Miřejovský, "navíc chov takového zvířete podléhá ze zákona registraci a musíte mít na něj udělené povolení, což mimo jiné také obnáší každoroční kontroly ze strany státní veterinární správy."
Kam dál:Geokačeři a geopsi aneb Vyčmuchej pokladPes v posteli??!10+1 Mýtus o psechVeterináři bez hranic, aneb Češi očkují v AfriceProbíhající sbírky |