Učení bez mučení - 3.
V minulém dílu jsme si řekli o socializaci hodně teoretických základů; například že je socializace pro sebevědomí psa nutná, že jde o nezbytný předpoklad pro snížení psího strachu atd. Také že dobře zvládnutá socializace významně snižuje riziko agresivity psa v dospělosti.
Potřeba socializace je u psů velmi rozdílná, obecně platí, že se pes nedá „přesocializovat“, správně vedená socializace ale zcela jistě posílí kvalitní vztah mezi vámi a psem.
Kdy se socializací začít?
Co nejdříve, jakmile je to jen možné. U socializace působí něco jako „pákový efekt“ – podnět, který štěně naučíte pozitivně vnímat během několika minut, vám bude u dospělého psa trvat celé hodiny, i déle. Základní úroveň strachu je u psů vrozená, a právě socializace je postup, který ji dokáže podstatně snížit, někdy i téměř odstranit. Socializací mimo jiné vytváříte se svým psem i kvalitní a harmonický vztah. Když uděláte ze socializace zábavu, a k tomu stačí použít správné socializační hry, vylepšíte i vaše společné vycházky.
Období sníženého strachu
Pro socializaci jsou tato období nejvhodnější. Jsou to období vývoje psa od štěněte k dospělosti, kdy dochází k hormonálním změnám – a k těm patří i potlačení strachu (strach psa je nepřímo úměrný jeho zvědavosti). Během tohoto období pes snadněji prozkoumává nové věci a nachází nové příležitosti. První období – nastává mezi třetím a pátým týdnem věku štěněte a říká se mu i období vtiskávání – slouží štěněti k poznávání prostředí, ve kterém žije, a věcí a dějů v bezprostředním okolí.
Psí puberta
Druhému období sníženého strachu se také říká psí puberta. Je to období je mezi sedmým a devátým měsícem, kdy se pes učí především komunikaci s dalšími členy smečky, často metodou pokus – omyl, zkouší věci dělat jinak, a tím se učí. V tomto období hormonální změny nutí psa chovat se jinak, třeba i „natruc“, tedy způsobem, který ostatní členy psí i lidské smečky pořádně štve. Jde o stadium psího vývoje, kdy máte pocit, že se pes zbláznil, že všechno, co se zatím naučil, zapomněl… Osobně tomu říkám období, kdy i abstinenti začínají pít – kdo zažil psa s pubertou v pravém slova smyslu, ten asi dobře ví, o čem mluvím. V přírodě slouží toto období k poznávání vzdálenějšího okolí, poznávání chování členů smečky a podobně.
VHODNÉ PODNĚTY
Na jaké podněty bychom měli své psy socializovat? Moje sbírka, seznam podnětů, čítá dnes skoro stovku položek, tedy podnětů souvisejících s psím strachem, které jsem řešil. Seznam by se dal velmi zhruba rozdělit do „tematických skupin“ na živé tvory, předměty, okolí (prostředí), zvuky a situace.
1. Živí tvorové: Psi a lidé
Se psy by se měla štěňata seznamovat co nejdřív, a to nejen s ostatními psy „ve smečce“, tedy s mámou a tátou, ale i s jinými, cizími psy. Zde je samozřejmě důležitá dobrá volba, tedy seznamovat štěně se psy klidnými a neagresivními. Že by měli být neagresivní, to je asi zřejmé. Že by měli být klidní, to už tak obvyklé nebývá. A přitom přílišná aktivita při seznámení s neznámým psem může pro štěně znamenat silnou negativní zkušenost. Na druhé straně někdy vrčení staršího psa na štěně neznamená agresi, ale pouze komunikaci, to ale opravdu jen někdy. Proto je vhodné, aby se ideálně už v chovatelské stanici štěňata potkala i s cizími psy. „Hodných“ cizích psů a fen, které pejsek potká, by mělo být co nejvíc, protože si je v hlavě zapisuje do „seznamu bezpečných položek“.
Totéž platí i o lidech. Cizí lidé obou pohlaví, lidé s různými pokrývkami hlavy, divně chodící, s deštníkem, s holí nebo smetákem, v sukni či kalhotách, v uniformách atd., by neměli být pro psa překvapením, a když, tak pozitivním. Jmenovitě bílý plášť by – už kvůli veterinářům – měl pes vnímat jako prožitek radostný. Jako „normální lidi“ často neberou psi ani děti, neumějí si s dětmi poradit, musíte je to naučit.
I na ostatní zvířata by si štěňata měla zvykat co nejdřív. Štěněcí věk rozhoduje, jak se pak celý život bude pes k ostatním zvířatům chovat – jestli je bude považovat za kamarády, za kořist, nebo za ohrožení. Proto borderky a jiná plemena, která jsou určena k pasení nebo ochraně stád, pokud možno vyrůstají s ovcemi a kozami. Například moji novofundlandští psi se k slepicím chovali každý úplně jinak. Můj první pes Artur je považoval za kořist, několik slepic opravdu ulovil. Naštěstí neměl moc možností, byly to asi dvě slepice za jeho život, takže jsem to neřešil. Grif se, jako „pan pes“, k slepicím choval jako k neposlušným štěňatům, neublížil nikdy ani jediné. A Arnie považuje slepice za svoje kamarády, občas i za hračky. Jednou jsme ho přistihli, jak s bratrem leží hlavami k sobě, mezi sebou mají slepici, co přeskočila od sousedů, plácají ji tlapkami a báječně se baví tím, jak pak slepice kdáká.
2. Předměty
Předmětů, se kterými by se měl pes socializovat, je spousta. V této souvislosti za takové předměty považuji jednak předměty statické, tedy nábytek, popelnice a podobně, jednak pohyblivé – od malých věcí až po velké dopravní prostředky. Psi reagují také na předměty v lidských rukách, jako jsou deštníky, hole, klobouky, mávátka, nafukovací balonky… Možností je nepřeberně, často tedy bývá seznamování psa s novými věcmi i zábavné. Doma se to nejčastěji týká vysavače, mixéru a ostatních hlučných předmětů, v parcích nejednou bývají zdrojem psí zábavy kontejnery… Mezi pohyblivé předměty patří nejen auta (zvenku i zevnitř), ale i kola, motocykly, autobusy a náklaďáky.
Článek vyšel v časopisu č. 2/2014
 |
Koupí časopisu Haf & Mňau přispíváte na útulky.Děkujeme Vám |
Kam dál:Učení bez mučení - 2.Učení bez mučení - 1.Socializační období u psůPsi a jejich signályProbíhající sbírky |