Čtyři nebo dva měsíce? Jak dlouho ztracené zvíře patří původnímu majiteli

Publikováno: 13.3.2017
Autor: MVDr. Jiří Žák
Foto: Archiv MVDr. Jiřího Žáka, archiv PesWeb

Při svých cestách po útulcích, ale i v rámci individuálních konzultací dotazů, se kterými se na mě obrací nejen vedoucí útulků ČR, ale také odborná i laická veřejnost, se setkávám stále častěji s nejasnostmi týkající se zákonných (tzv. ochranných) lhůt, které určují, jak dlouho nalezené ztracené zvíře stále patří svému původnímu majiteli.

Jak dlouho patří ztracené zvíře po nalezení původními majiteli.

Úvod
Tento článek pojednává o případech, kdy nelze z okolností poznat, komu zvíře patří a komu má být tedy vráceno (např. pes není označen žádným čipem, známkou, tetováním atp., a ani se nepředpokládá, že je majitel zvířete někde poblíž). Lhůty, které stanovují, jak dlouho ztracená věc, případně zvíře, patří původnímu majiteli, stanovuje nový občanský zákoník č. 89/2012 Sb. Tyto lhůty chrání majitele věci, či zvířete před tím, aby si někdo jeho ztracenou věc / zvíře ponechal a přivlastnil. Předpokladem zákona i praxe totiž je, že ten kdo věc nebo zvíře ztratil, by jej ve většině případů chtěl získat zpět. Občanský zákoník dále stanovuje povinnost nálezci ztracené věci či ztraceného zvířete, tento nález neprodleně ohlásit obci, ve které nález učinil. (To znamená oznámit nález např. na místním obecním úřadě, nebo místní městské policii, případně i Policii ČR). Kdo si nalezenou cizí věc ponechá / přivlastní, dopouští se tzv. zatajení cizí věci, což může být kvalifikováno buď jako přestupek, nebo i jako trestný čin, za který hrozí i odnětí svobody (dle toho, jakou hodnotu zatajená věc či zvíře má). Obec, ve které byl nález učiněn, má povinnost se o ztracenou věc / zvíře postarat. V případě zvířat však obce tuto péči obvykle raději svěřují speciálním zařízením, a to jsou útulky pro zvířata (ať vlastní obecní / městské, nebo soukromé útulky). Obec má dále povinnost nález v obci vyhlásit obvyklým způsobem, aby měl vlastník možnost se vůbec dozvědět o tom, že jeho zvíře bylo nalezeno.

Lhůty, dle nového občanského zákoníku

V prvé řadě je si potřeba uvědomit, že starý občanský zákoník č. 40/1964 Sb. již není účinný a od 1. 1. 2014 vstoupil v účinnost zcela nový občanský zákoník č. 89/2012 Sb. Starý občanský zákoník stanovoval lhůtu šestiměsíční, kdy nalezené zvíře (tehdy ještě věc) patřilo původnímu majiteli (tedy tomu, kdo zvíře ztratil a před ztrátou byl jeho právoplatným majitelem). Nová úprava v novém občanském zákoníku však nově stanovuje lhůty dvě. Jedna ze lhůt je dvouměsíční a druhá lhůta je čtyřměsíční. A zdá se, že tato nová úprava vnáší do praxe řadu nejasností. Proto si tyto nejasnosti nyní vysvětleme:

Lhůta dvouměsíční

Jak již bylo řečeno v úvodu, dle nového občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., je povinností nálezce každý nález zvířete oznámit obci. Obec pak nález musí vyhlásit obvyklým způsobem (webové stránky, rozhlas, oznámení na úřední desce, a další způsoby). V případě, že se nálezce chce ujmout nalezeného zvířete (rád by se o něj staral a později k němu nabyl i vlastnictví), platí lhůta dvou měsíců od vyhlášení nálezu obcí, kdy se čeká, zdali se o zvíře přihlásí jeho původní majitel. Po dvou měsících od vyhlášení nálezu zvíře začne, dle práva, patřit nálezci a původní majitel na zvíře tak ztrácí svůj právní nárok. Nálezce takového zvířete nemusí zvíře po dvou měsících jeho původnímu majiteli již vydat, ale samozřejmě může při vzájemné dohodě. Jakmile se stane nálezce vlastníkem zvířete, které nalezl, může jej následně např. i nechat vykastrovat, nebo dále prodat atp.

(Pozn. autora: To, že by si nálezce chtěl nalezené zvíře ponechat, není ovšem v praxi zas tak časté a většinou nálezci pouze splní svou ohlašovací povinnost a nález zvířete oznámí na obci, ale o zvíře se nechtějí dále starat, ani jej nabýt do vlastnictví. Proto většinu nalezených zvířat obec umisťuje do útulků pro zvířata.)

Pokud se nalezeného psa ujme obec (útulek), ztrácí původní majitel vlastnické právo 4 měsíce od ohlášení nálezu.

Lhůta čtyřměsíční

V případě, že nálezce tedy prohlásí, že zvíře nechce nabýt do vlastnictví ani se o něj dočasně starat, což je asi nejčastější případ v praxi, tak občanský zákoník předpokládá umístění takového zvířete do útulku pro zvířata, a zde běží lhůta čtyř měsíců (nikoliv dvouměsíční) od přijetí zvířete do útulku resp. vyhlášení nálezu obcí (byl-li nález vyhlášen až po přijetí zvířete do útulku, počne čtyřměsíční lhůta běžet až od vyhlášení nálezu.) V průběhu této doby může útulek svěřit zvíře do péče třetí osobě (osvojiteli) – to zákon nezakazuje, útulek však nemůže v této lhůtě zvíře nikomu prodat, ani darovat (tedy převést vlastnictví na někoho jiného). Po uplynutí čtyř měsíců však se zvířetem může útulek (dle litery zákona) již tzv. „volně nakládat“ (např. jej tedy i prodat, darovat, tedy trvale umístit do nového domova, kdy vlastníkem se tak stává osvojitel (adoptivní majitel), anebo může takové zvíře útulek dokonce nechat vykastrovat - ne však dřív jak za čtyři měsíce ode dne přijetí zvířete do útulku resp. od vyhlášení nálezu. Pokud je zvíře svěřeno do péče třetí osobě před uplynutím čtyř měsíců, a do čtyř měsíců se původní majitel o zvíře nepřihlásí, může vlastnictví přejít přímo na osvojitele (člověka, který zvíře adoptoval ještě v době trvání čtyřměsíční lhůty) a původní majitel ztrácí nárok na to, žádat své zvíře zpět z této adopce. Toto by však mělo být předem ošetřeno v adopční smlouvě útulku!

(Pozn. autora: Čtyřměsíční lhůta v žádném případě neznamená to, že útulek musí zvíře držet v útulku po dobu čtyř měsíců a nemůže jej svěřit do péče třetích osob, toto zákon výslovně nezakazuje. Je to koneckonců i v zájmu státu resp. obcí, aby zvířata v útulku netrávila dlouhou dobu a šla co nejdřív do péče třetí osobě, která na sebe za zvíře nejen převezme zodpovědnost, ale také bude plně hradit další péči o něj. Tento systém opatrovnictví / osvojování zvířat z útulků šetří obcím, resp. státu značně finanční prostředky, které mohou jít klidně do desítek milionů korun ročně).

Upozornění pro praxi

V některých útulcích jsem se setkal s názorem, že ztracené a následně odchycené zvíře, které je umístěno v útulku, patří původnímu majiteli pouze dva měsíce, některé útulky toto mají dokonce ve svých adopčních smlouvách! Ve skutečnosti u zvířete umístěného v útulku běží lhůta čtyřměsíční. Byť praxe ukazuje (jak u ztracených zvířat, tak ztracených věcí), že pokud se původní majitel o zvíře nepřihlásí v prvních dvou týdnech od vyhlášení jeho nálezu, obvykle se už o zvíře nepřihlásí nikdy. Ovšem výjimky potvrzují pravidlo. Proto bych rád upozornil všechny útulky pro opuštěná zvířata v ČR, aby braly na vědomí lhůtu čtyřměsíční a zavedly ji do svých adopčních smluv (smlouvách o osvojení, resp. opatrovnictví) a adopční praxe. Mohlo by se totiž stát – byť to může být zcela výjimečný a ojedinělý případ, že se původní majitel objeví po třech měsících a zjistí, že zvíře útulek prodal nebo daroval nějaké třetí osobě s tím, že mu patří. Osvojitel v domnění, že mu zvíře již právem patří jako jeho majetek, může takové zvíře vykastrovat, čímž nevědomě způsobí škodu na cizím zvířeti (majetku). Útulky tak mohou vstupovat do významného právního rizika. Vlastník zvířete se pak může bránit v krajním případě i soudní cestou, protože na zvíře by měl mít stále vlastnické právo.

Pokud obec, útulek nález psa nevyhlásí, žádné lhůty k vlastnictví původního majitele neběží.

(Pozn. autora: Já osobně bych to třeba rozhodně učinil a žádal vydání svého zvířete klidně i soudní cestou, pokud bych své ztracené zvíře našel v evidenci útulku, třeba až po třech měsících, ale už mi jej nechtěl osvojitel resp. útulek vydat zpět).

Výjimky ze lhůt:

Lhůty však žádné neplatí (ani dvou měsíční, ani čtyřměsíční, ani žádné jiné) například ve dvou konkrétních praktických případech, které mohou nastat. A to, v případě, že nálezce zvířete neoznámí nález obci a zvíře si ponechá (viz zatajení cizí věci). Anebo že obec nález nijak nevyhlásí. V takovém případě žádné lhůty neběží a původní majitel má stále právní nárok na to, své zvíře získat zpět klidně i po několika letech. Protože buď nálezce, nebo obec porušili své zákonné povinnosti, porušili zákon, a tudíž se žádné lhůty neuplatňují.

Apel na provozovatele útulků a osvojitele

Je také nutné apelovat na tvůrce smluv jednotlivých útulků (zřizovatele, provozovatele, obecní úřady resp. odbory životního prostředí) popř. vedoucí útulků, aby si pohlídali správnost a úplnost adopčních (opatrovnických) a dalších smluv a své smlouvy upravili tak, aby smlouvy odpovídaly nové platné legislativě a neřídily se např. zrušeným starým občanským zákoníkem č. 40/1964 Sb., který již neplatí. Zároveň je to také příležitost pro celkovou aktualizaci a inovaci smluv, proto doporučuji konzultaci jednotlivých smluv s odborníky na právo. V případě podepsání smlouvy, která se řídí dle zrušeného a neplatného občanského zákoníku, či jiných neaktuálních právních předpisů, nemusí být tato smlouva platná a útulky tak opět mohou vstupovat do velkého právního rizika! Zároveň je to apel i pro zájemce o adopci zvířete z útulku (osvojitele), aby si ohlídali, co při adopci podepisují, což se doporučuje u jakékoli smlouvy mezi dvěma stranami, nejen v případě adopce zvířete z útulku. Kus papíru se může zdát jako nadbytečná formalita, ale jsme právní stát a když dojde k nějakému problému, český národ se velice rád soudí, a ta zbytečná administrativní formalita se pak může stát důležitým, ba i rozhodujícím dokumentem či důkazem v celém případném soudním řízení. Nakonec velmi doporučuji, aby si adoptivní majitelé své adopční smlouvy bezpečně ukládali a neztratili je. I pro Vás se taková smlouva později stává dokumentem, který potvrzuje vlastnictví Vašeho zvířete v případě různých např. partnerských a jiných sporů o zvíře, se kterými se také bohužel v praxi setkávám.

Je také nutné apelovat na tvůrce smluv jednotlivých útulků (zřizovatele, provozovatele, obecní úřady resp. odbory životního prostředí) popř. vedoucí útulků, aby smlouvy odpovídaly nové platné legislativě.

(Pozn. autora: Proč nový občanský zákoník stanovuje dvě rozdílné lhůty, lze jen spekulovat. Z úst právníků Ministerstva spravedlnosti, kteří se podíleli na přípravě ustanovení tohoto nového občanského zákoníku, zaznělo, že to je uděláno „v zájmu zvířete“, aby mělo co nejdříve stálý a trvalý domov. Osobně si myslím, že v zájmu zvířete byla i stará právní úprava, ale každý na to má asi prostě trochu jiný názor. Jediné co mě mrzí je, že to do praxe českých útulků vneslo řadu nejasností, které se mi snad tímto článkem podaří částečně ukončit.)


MVDr. Jiří Žák
Ústav ochrany zvířat, welfare a etologie
Veterinární a farmaceutická univerzita Brno
Projekt: Společník pro život


--------------------------

Citace konkrétních ustanovení z občanského zákoníku č. 89/2012 Sb.)

§ 1085

(1) „Je-li nalezeno zvíře, u něhož je zjevné, že mělo vlastníka, oznámí nálezce nález bez zbytečného odkladu obci, nelze-li z okolností poznat, komu má být vráceno.
(2) Osoba, která nalezené zvíře opatruje, o ně pečuje jako řádný hospodář, dokud se jej neujme vlastník.


§ 1053
(1) Obec vyhlásí nález obvyklým způsobem. Nepřihlásí-li se v přiměřené době ten, kdo věc ztratil a má-li věc značnou hodnotu, učiní obec vhodné opatření, aby nález vešel v širší známost.

§ 1059
(2) Prohlásí-li nálezce obci, že zvíře nabýt nechce, a svěří-li obec zvíře neodvolatelně osobě, která provozuje útulek pro zvířata, může tato osoba se zvířetem volně nakládat, pokud se o ně nikdo nepřihlásí do čtyř měsíců ode dne, kdy jí bylo zvíře svěřeno. Byl-li nález vyhlášen až po předání zvířete, počne lhůta běžet od vyhlášení nálezu.

§ 464
Živé zvíře má zvláštní význam a hodnotu již jako smysly nadaný živý tvor. Živé zvíře není věcí a ustanovení o věcech se na živé zvíře použijí obdobně jen v rozsahu, ve kterém to neodporuje jeho povaze.

Kam dál: 

Týrání zvířat - Co můžu dělat?

Nejčastěji kladené otázky

Městská policie odmítá odchytnout toulavého psa. Co s tím?

Sbírka na podporu adopce psích seniorů

Probíhající sbírky

Všechny články z této rubriky...