Nejčastěji kladené otázky

Publikováno: 5.4.2016
Autor: MVDr. Jiří Žák
Foto: Archiv Společník pro život

Připravili jsme pro vás první desítku nejčastěji kladených otázek na Společníka pro život týkající se ochrany zvířat. Věříme, že Vám naše odpovědi pomohou.

1) Jsem svědkem špatného zacházení se zvířetem, týrání zvířete. Na koho se mám obrátit?

Pokud jste přesvědčeni o tom, že jsou nějaká zvířata týrána, ať už přímo fyzicky, nebo nepřímo např. špatnými podmínkami chovu, obraťte se, co nejdříve na místně příslušnou Krajskou veterinární správu (buďto osobně, telefonicky nebo e-mailově). Krajská veterinární správa je kompetentní orgán ochrany zvířat, který vykonává státní dozor nad ochranou zvířat proti týrání a Váš podnět musí prošetřit. Nezapomeňte situaci pracovníkům Krajské veterinární správy (dále jen „KVS“) srozumitelně, věcně popsat a uvést důležitá fakta (kdo týrá, jaká zvířata týrá, kde je týrá, nebo kde jsou zvířata chována, jakým způsobem podle vás dochází k týrání, atd.), abyste tak mohli práci inspektorů, co nejvíce usnadnit. Bez těchto informací bude šetření pro inspektory značně složité. Můžete také KVS požádat o informace o průběhu a výsledcích jejich šetření. Pokud tuto žádost nevyslovíte, KVS Vás nemusí informovat.
Kontakty na jednotlivé Krajské veterinární správy naleznete ZDE

 Jsem svědkem špatného zacházení se zvířetem, týrání zvířete. Na koho se mám obrátit?


2) Vidím jak někdo na ulici surově bije/trestá psa. Jak se mám v této situaci zachovat?

Nejdůležitější v dané chvíli je pokusit se týrání překazit. Nejjednoduší je takového člověka rázně okřiknout! Na většinu agresorů okřiknutí zabere a s bitím psa přestanou. Samozřejmě je potřeba dobře zvážit situaci, zdali by nebyla ohrožena i vaše bezpečnost a jestli vám to za případné riziko vlastního ohrožení opravdu stojí. V tom případě doporučujeme nosit s sebou některé nesmrtíci sebeobrané prostředky např. kvalitní pepřový sprej, kterým lze případný útok agresora velice úspěšně odvrátit, a to i v případě, kdy v týrání zvířete bude pokračovat. Takového člověka byste však raději už měli přenechat orgánům policie (ať už Městské policie - 156, nebo Policie ČR 158). Pokud se Vám okřiknutím podaří týrání překazit můžete zkusit dotyčného poučit, jak by měl se zvířetem správně zacházet a proč. Bohužel tito lidé si většinou stejně budou vždy stát za svým, i když se jim budete snažit domluvit. V momentě, kdy by trýznitel v týrání pokračoval i přes vaše okřiknutí volejte neprodleně Policii ČR 158 nebo Městskou policii 156 a hláste, že dochází k trestnému činu týrání zvířat zvlášť surovým způsobem a akutně žádáte o pomoc při zásahu proti trýzniteli a ukončení týrání zvířete.
Pokud víte, kde pachatel bydlí, můžete předat následně podnět také Krajské veterinární správě, která chov chovatele prověří, jakým způsobem vůbec zvíře chová a v jakých podmínkách.


3) Našli jsme toulavého psa – můžeme si ho nechat?

V prvé řadě jste povinni jako nálezci toulavého zvířete tento nález oznámit orgánům obce. To znamená např. Městské policii na lince č.
156, nebo na místním obecním úřadě. Zákonnou povinnost postarat se o nalezené toulavé zvíře má právě obec, která má také povinnost vyhlásit nález (informaci o nálezu musí obec účinně rozšířit mezi obyvatele obce tak, aby měl původní majitel šanci se o vyhlášení nálezu dozvědět). Vy však máte právo, po předchozí dohodě s obcí, si dočasně nalezené zvíře ponechat v péči. A to do té doby, než se nalezne jeho původní majitel. Pokud se o pejska staráte a do dvou měsíců od vyhlášení nálezu pejska obcí se nepodaří nalézt původního majitele, vlastnické právo na zvíře přechází na vás. Pokud však obec umístí zvíře do útulku, zde běží lhůta 4 měsíců od vyhlášení nálezu.


4) Vzal jsem nalezené opuštěné či toulavé zvíře (psa / kočku) a donesl jsem jej na veterinární kliniku, aby se o něj postarali, ale veterinář chtěl za ošetření zaplatit. To je absurdní!

Pokud jste se ujali toulavého zvířete, máte povinnost nález ohlásit obci (viz. výše) a také zodpovídáte za dobrý zdravotní stav tohoto zvířete. Pokud jste takové zvíře vzali na veterinární prohlídku bez pověření obce, musíte být připraveni, že za ošetření u veterináře také budete platit. Veterinární lékaři samozřejmě musí poskytnout první pomoc, ale také si za své služby mají právo nechat zaplatit. Takže byste s placením měli počítat. Jinak by se chovatelé vlastních zvířat velice rychle naučili chodit do ordinací se svými vlastními zvířaty, vydávajíc je za nalezené / opuštěné a dožadovali se ošetření zdarma nebo se slevou. Jistě chápete.


5) Někdo mi otrávil psa / kočku. Co mám dělat?

Úmyslné otravy zájmových zvířat jsou dnes bohužel téměř na denním pořádku. K otrávení zvířat jsou obvykle používány látky, jejichž požití zvířetem způsobuje velké zdravotní potíže a často i přes veškerou snahu veterinárních lékařů zvíře na následky otravy umírá. A to velice krutou smrtí. I proto je trávení zvířat těmito látkami zařazeno mezi zvlášť vyjmenované zakázané metody usmrcení zvířete (v zákoně na ochranu zvířat proti týrání). V takovém případě je tedy nejlepší cestou oznámit celou událost Policii ČR a podat trestní oznámení na neznámého
pachatele pro podezření ze spáchání trestného činu Týrání zvířat. Trestného činu týrání zvířat se dopustí ten, kdo úmyslně týrá zvíře zvlášť surovým nebo trýznivým způsobem, nebo surově či trýznivě na místě veřejnosti přístupném. Domníváme se proto, že skutková podstata trestného činu je v podobných případech naplněna.
Policie ČR je kompetentním orgánem k vyšetřování trestných činů. Policie ČR by měla v rámci vyšetřování zajistit všechny nezbytné důkazy (návnadu, kadáver otráveného zvířete, provést místní šetření, nalézt případné svědky, kamerové záznamy atd., které by mohli vést k dopadení pachatele). V tomto ohledu je potřeba zdůraznit chovatelům, byť se nachází ve většině případů v těžkém psychickém rozpoložení, aby kadáver svého zvířete neodesílali do kafilérie a pokud možno jej zatím ani nepohřbívali, ale např. ve spolupráci se soukromým veterinárním lékařem kadáver zvířete dočasně uložili do mrazícího boxu. Je to z toho důvodu, že Policie ČR či jiný orgán činný v trestním řízení (Státní zástupce, soudce atd.) si může vyžádat odbornou pitvu zvířete, která do vyšetřování přinese nové a třeba i zásadní skutečnosti.


6) Příslušník Policie ČR mé trestní oznámení na týrání zvířat nebo zanedbání péče o zvíře zlehčuje, nebere jej vážně. Co se s tím dá dělat?

Pokud se setkáte při prvním kontaktu s Policií ČR s neprofesionálním chováním, nebo zlehčování celé situace ze strany příslušníka Policie ČR, argumentujte řešením situace skrze jejich nadřízené, popř. i příslušného Státního zástupce, který dohlíží na činnost a vyšetřování
Policie ČR. Státní zástupce je nezávislý na orgánech Policie ČR a jeho úkolem je mimo jiné bránit Vaše práva před jejich porušováním ze strany Policie. Je možné také argumentovat, že celá záležitost může mít mnohem větší rozměr, a to obecné ohrožení, nebo možnost otravy dítěte, které náhodně pozře návnadu. Uvidíte, že takový lehkovážný policista začne celou situaci brát poněkud jinak. Při prvním kontaktu se setkáváte většinou s dispečery nebo recepčními na útvarech Policie, proto žádejte, aby Vás vyslechl jejich nadřízený popř. nějaký kriminalista a vše s vámi důkladně sepsal. Policie má povinnost každé takové oznámení prověřit, včetně vlastního místního šetření. Nemůže chtít po Vás, abyste za ní zajišťovali důkazy Vy. To musí udělat Policie. Pokud si naopak ale Vy nechcete přidělávat tu „práci“ s podáním podrobného svědectví a podání
trestního oznámení, tak Policii ani nezatěžujte.

Příslušník Policie ČR mé trestní oznámení na týrání zvířat nebo zanedbání péče o zvíře zlehčuje, nebere jej vážně. Co se s tím dá dělat?


7) Co to je týrání zvířete?

Týrání zvířete je lidská činnost, během které je úmyslně či z nedbalosti ubližováno zvířeti, je poškozováno jeho zdraví, dochází ke zhoršování jeho životních podmínek, fyziologickému strádání, nemožnosti žít život bez bolesti, zranění a utrpení. Týrání zvířat je zakázáno zákonem na ochranu zvířat proti týrání, a co se tímto pojmem blíže myslí je specifikováno v § 4 tohoto zákona. Takže např. se za týrání považuje chovat zvířata v nevhodných podmínkách nebo tak, aby si sama nebo vzájemně způsobovala utrpení, nebo zacházet se zvířetem, přepravovat je nebo je pohánět způsobem, který vyvolává nepřiměřenou bolest, utrpení nebo poškození zdraví anebo vede k jeho neúměrnému fyzickému vyčerpání.
Zákon na ochranu zvířat proti týrání k nahlédnutí ZDE


8) Proč je zákon na ochranu zvířat proti týrání tak obecný a nedefinuje přesně a doslovně, co to je týrání?

Zákon na ochranu zvířat proti týrání definuje týrání na obecnější úrovni a je vždy na posouzení kvalifikované a odborně způsobilé osoby
– úředního veterinárního lékaře, aby posoudil, zdali konkrétní jednání nějakého chovatele je týráním zvířete, podle zmíněných obecných definic v § 4 zákona. Kdybychom po zákonodárcích chtěli, aby vypsali detailní seznam všech možných jednání a skutků, které jsou týráním, jednalo by se o stovky až tisíce stran nejrůznějších možností, co vše je vlastně týrání. V zákoně to proto nikdy přesně definováno být nemůže a je toto ponecháno na posouzení veterinárním lékařem, zdali nějaké konkrétní jednání chovatele bylo týráním či nikoli. Samozřejmě každý veterinární lékař může mít trochu odlišný názor na to, co týrání je a co už není. Ale tak to je třeba i se soudci. Ti také nejsou každý stejní a proto vynášejí i rozdílné rozsudky a proto se někomu může zdát jeden soudce přísný a druhý příliš benevolentní.


9) Proč veterináři zvíře neodeberou, když se jedná o „jasné“ týrání?

Krajské veterinární správy (bohužel) nemají pravomoc odebírat zvířata z nevhodných podmínek. To je jeden z obrovských mýtů veřejnosti, který bohužel čas od času posiluje i mediální dezinformace. Opravdu, Krajské veterinární správy a jejich veterinární inspektoři nemají pravomoc přímo zasáhnout. Jsou pouze pověřeni výkonem dozoru. To znamená, že rozhodují o tom, zdali zvíře je týráno či nikoli. Pravomoc udělit chovateli trest nebo nechat odebrat týrané zvíře a umístit jej do útulku mají obecní úřady obcí s rozšířenou působností (pod tím si můžete představit Odbory životního prostředí na úřadech větších měst), nikoliv tedy veterinární správa. V mnoha případech by Krajská veterinární správa ráda učinila okamžité opatření, např. v podobě odebrání zvířete, ale toto rozhodnutí není na nich, ale na úřednících z výše zmíněných úřadů. Proto se i celý proces záchrany zvířat může protáhnout. Jsou známy případy, kdy přímo do televize jeden úředník prohlásil, že měl na „stole“důležitější agendu, než "nějaké týrané zvíře". Tak Vám musí být jasné, že i inspektoři veterinární správy musí být někdy velice frustrováni a bohužel tlak veřejnosti, která nechápe práci veterinárních inspektorů jim na energii a zapálení pro věc zrovna nepřidává, spíše naopak. Prosíme, uvědomme si tyto skutečnosti.


10) Co dělat, když najdu¨zraněné volně žijící zvíře. Pomůže mi veterinární klinika?

Ze zákona na ochranu zvířat proti týrání máte povinnost takové zvíře odevzdat nejbližší Záchranné stanici, minimálně s touto stanicí situaci
telefonicky konzultovat. Veterinární lékař Vám příliš nepomůže, protože není oprávněný se o takové zvíře postarat. Veterinární lékař vám může např. skrze telefon předat kontakt na nejbližší Záchrannou stanici. Víc od veterinárního lékaře opravdu nečekejte. Bez porady s pracovníky Záchranné stanice se zvířetem v žádném případě nijak nemanipulujte a už vůbec netransportujte
na vlastní pěst k veterináři! (Proč? Viz níže.)
V žádném případě nemáte právo si zvíře vzít s sebou domů s tím, že se o něj postaráte. Je to porušení hned několika zákonů chránící volně žijící zvířata. Časté případy jsou také s ježky, jejichž mláďata lidé sbírají s tím, že nepřežijí po dlouhé zimě a nakonec si je ponechají doma jako zvíře v zájmovém chovu. V takovém případě Vám hrozí pokuta až do výše 500 000 Kč. Proto prosím dodržujte tento následující postup Českého svazu ochránců přírody:

"Při nálezu zraněného volně žijícího zvířete nebo opuštěného mláděte vždy co nejdříve kontaktujte nejbližší záchrannou stanici.
Jde o akutní případy, kdy je třeba IHNED TELEFONICKY konzultovat další postup. Vaše otálení může mít pro nalezené zvíře fatální následky. Takové zvíře patří do rukou odborníků!
Seznam záchranných stanic včetně územní působnosti a kontaktu naleznete ZDE

V případě, že se vám nepodaří danou stanici kontaktovat, volejte v akutních
případech centrální dispečink na telefonu 774 155 155.

Zásady první pomoci zraněnému zvířeti:

Zraněné (handicapované) zvíře je vždy silně stresované z vlastního zranění či neobvyklé situace, a také z kontaktu s člověkem. Zvíře nepozná,
že mu chcete pomoci – bude se bránit! Ve strachu a pocitu ohrožení může způsobit nejen sobě další zranění, ale i svému zachránci.

Kontaktujte odborníky ihned, nečekejte, až jak se bude stav zvířete vyvíjet. Bez zkušeností a opakovaného pozorování zvířat vám lehké příznaky zhoršeného stavu uniknou.
Odborníci navrhnou další postup, poradí, co a jak máte udělat a vyvarujete se chyb, které mohou mít pro zachráněné zvíře fatální následky.

Najdete-li mládě, pak se přesvědčte, zda naši pomoc skutečně potřebuje, zda je opuštěné. Když odborníkům popíšete místo, vzhled a projevy mláděte, poradí, jak se zachovat, zda vyčkat a sledovat
situaci nebo se podílet na záchranném zákroku."

MVDr. Jiří Žák
Ústav veřejného veterinářství, ochrany zvířat a welfare
Veterinární a farmaceutická univerzita Brno

Kam dál: 

Poctivý chov

Inzerce plná skrytého psího utrpení 

Poslední injekce vs. záchrana za každou cenu

Ztratil se nám pes! 

Probíhající sbírky

Všechny články z této rubriky...