Od nechutenství k přejídání
Potravní reflex je z vrozených reflexů nejdůležitější a nejsilnější – zajišťuje jedinci přežití. Přesto se občas setkáme se psy, kteří potravu odmítají. Na druhou stranu jsou i takoví, kteří by jedli neustále. Co bývá příčinou narušeného potravního chování?
Význam psychologie
Chuť k jídlu má dvě složky, které se navzájem prolínají: První se nazývá fyziologická a projevuje se pocitem hladu v případě, že tělo potřebuje výživu. Tato složka souvisí s věkem a se zdravotním stavem jedince a s jeho fyzickou zátěží. Druhá složka je psychologická a souvisí s pamětí a asociací. To znamená, že pokud má jedinec dobrou zkušenost s nějakým jídlem, všechno co voní, vypadá nebo chutná podobně, v něm probudí chuť k jídlu. Platí to však i naopak – pokud se při konzumaci určitého jídla přihodí něco nepříjemného (něco na psa spadne, někdo mu šlápne na nohu, vyděsí ho hluk apod.), pes se pak všemu, co jen vzdáleně připomíná onu „nebezpečnou“ potravu, raději vyhne. Při formování potravního chování mají velký význam zážitky štěněte z doby rané socializace, protože zůstávají uloženy v dlouhodobé paměti. S psychologickou složkou chuti k jídlu souvisí i přejídání a hltavost, nebo naopak odmítání potravy ve velkém stresu nebo při frustraci (nenaplnění tužeb a očekávání). U psů, stejně jako u jiných společenských zvířat, se k psychologickým aspektům přidává také postavení jedince ve smečkové nebo rodinné hierarchii.
Aby to nebylo tak jednoduché, obě složky chuti k jídlu se u různých plemen psů uplatňují rozdílně. Připomeňme třeba nenasytný apetit stafordšírských bulteriérů nebo retrívrů oproti nezájmu o předložené jídlo u mnohých čivav, jorkšírků a dalších trpasličích plemen. U prvně jmenovaných převažuje složka fyziologická a pozitivní asociace psychologické složky. U „trpaslíků“ je chuť velkou měrou ovlivněna nejistotou a negativními asociacemi. Proto často přijímají potravu v noci, kdy je v domě naprostý klid.
A samozřejmě musíme počítat s individuálními odchylkami od normálu, které svojí kuriozitou někdy pobaví okolí, ale páníčkům a potažmo i veterinářům přinášejí spoustu práce a starostí. Jako třeba zlatý retrívr, který od štěněte odmítal jíst z misky a krmivo přijímal jen z paniččiny ruky, a to ještě váhavě. Vydržel až čtyři dny hladovět a plnou misku obcházel se staženým ocasem jako nejhroznějšího bubáka. Stejně se choval i v domácnosti cizích lidí, nešlo tedy o pouhé „vydírání“ paničky. Zevrubná veterinární vyšetření nic neodhalila, probiotika ani injekce vitamínů nedokázaly chuť k jídlu probudit. Až nás napadlo dát psovi krmivo na mělký talíř, ze kterého před tím jedla panička – a vida, pes baštil jako o závod!
Pozor na zdravotní příčiny a stres
Často je ztráta chuti k jídlu první známkou nemoci. Ta se může týkat nejen zažívacího systému (ústní dutina, zuby, jícen, žaludek, střeva, játra, slinivka), ale také ledvin, mozku, krve, nebo i očí, uší, kůže, kloubů a dalších orgánů. Jakákoli bolest může způsobit, že pes nechce jíst. Stejně tak náhle výrazně zvýšená chuť k jídlu u psa, který dosud jedl přiměřeně, signalizuje například poruchu správné funkce štítné žlázy, žravost spojená většinou i s větší žíznivostí bývá příznakem cukrovky.
Mnozí psi jsou však citliví i na zdánlivé maličkosti, které ovšem pro ně znamenají velký stres. Například malá změna naší pracovní doby a tím o něco delší samota psa může mít za následek ohromnou úzkost. Obvyklou ranní dávku krmiva pak pes nesní, protože má úzkostí potlačenou chuť k jídlu, a po našem příchodu všechno zhltá v mžiku – jednak se s naším příchodem uklidní a pocítí hlad, jednak chce být s jídlem rychle hotov, aby už mohl jít ven. Pak ovšem nezřídka všechno zase vyzvrací nebo trpí plynatostí a jinými poruchami zažívání.
Podobné důsledky může mít také přivedení nového psa do rodiny. Při vymezování pozic dochází samozřejmě i ke střetům o jídlo. Záleží pak na úrovni vzájemného postavení i na založení každého jednotlivce, zda půjde spíše o snahu všechno jídlo rychle zhltat, nebo si ho jen hlídat, aby ho druhý neokusil. V obou případech budou psi ve stresu, alespoň do doby, než si vyjasní své role, a stres nejenže změní jejich obvyklé potravní chování, ale může vyústit v onemocnění zažívacího traktu.
Pokud váš pes náhle nebo postupně přestává přijímat potravu, popřípadě se výrazně zvýšila jeho chuť k jídlu bez zjevného důvodu (fyzická zátěž, chladné počasí, březost), pozorně sledujte jeho celkové chování. Všímejte si především následujících příznaků: zvracení, průjem, zácpa, slinění, nechuť k pohybu, žíznivost, častější močení nebo naopak dlouhé období bez močení, obtížné močení nebo kálení, igelit, textil, plast, kameny, pecky a další předměty ve výkalech atd. Pokud je změna apetitu spojena s výše uvedenými nebo dalšími abnormalitami, na nic nečekejte a vyhledejte veterináře.
Protože příčinou změny potravního chování může být spousta různých faktorů a jejich kombinací, bude muset veterinář provést určitá vyšetření, která mu pomohou zjistit, v čem tkví problém.
Co vás tedy čeká? Základní klinické vyšetření zahrnující zevní prohlídku kůže a sliznic včetně dutiny ústní (jazyk, dásně, zuby), auskultaci (poslech) hrudníku pro posouzení srdeční činnosti a dýchání, palpaci (prohmat) břicha pro zjištění velikosti a tvaru orgánů v břišní dutině, zvážení psa a změření tělesné teploty. Poté obvykle následuje odběr krve a moči, jejichž vyšetření veterináři napoví, který vnitřní orgán by mohl být postižen, a také vyšetření trusu (konzistence, přítomnost krve a cizích předmětů, nález parazitů). Rentgenový snímek hrudníku a břicha pomůže vyloučit přítomnost cizího tělesa v žaludku a střevech. Podle výsledků vyšetření a vývoje průběhu onemocnění mohou být potřeba další testy, popřípadě zákroky.
Komplexní řešení
Jsou dva základní způsoby léčby: specifická a podpůrná. Specifická léčba je zaměřena na vlastní příčinu stavu. To znamená, že se snaží v první řadě zmírnit nebo odstranit problém, který zapříčinil ztrátu chuti k jídlu (eventuálně nadměrný příjem potravy). Příkladem je ošetření nemocných zubů a dásní, které způsobovaly psovi bolest při kousání, nebo chirurgické odstranění cizího tělesa, které ucpávalo střevo, podání inzulinu při diabetu. Podpůrná léčba pomůže napravit škody způsobené nesprávným příjmem krmiva. Patří sem například nitrožilní infuze výživných roztoků, ochucovadla, probiotika, léky podporující chuť k jídlu. U psů, kteří se přejídali, je to redukční dieta nebo některá z klinických diet zaměřená na konkrétní zjištěný problém.
Je také možné, že se zdravotní příčina potíží nepotvrdí. Pak je třeba myslet na psychologickou složku, a tu musí optimalizovat především majitel. Zamyslete se nad možnými stresory: Změnilo se něco ve vaší domácnosti v poslední době – přestěhovali jste se, změnili jste pracovní dobu, přibyl nový člen rodiny nebo nové zvíře, změnili jste misku nebo místo krmení, změnili jste krmivo, zažil pes něco nepříjemného před krmením nebo při něm? Je-li to možné, vraťte se ke starým pořádkům a rituálům nebo se snažte je alespoň napodobit (podobná miska, stejná doba a místo krmení apod.). Víte-li, že budete dlouho v práci, zajistěte psovi náhradního společníka. Trpí-li pes přítomností dítěte nebo vašeho nového partnera, zajistěte mu klidný kout, kde ho nikdo nebude rušit při jídle ani při odpočinku. Vadí-li mu druhý pes, dbejte, aby každý jedl sám v jiné místnosti a aby měli na jídlo dost času. Veškeré změny krmiva provádějte pomalu.
Jak hltounům, tak psům, kteří se k jídlu zrovna nehrnou, prospívají krmicí hračky. Lze je naplnit granulemi (míče, gumové pyramidy), ale i konzervou, vařeným masem a zeleninou, tvarohem (pryžové kongy). Hltounům se tak zmenší jednotlivé porce a prodlouží se doba krmení, u váhavců se probudí zvědavost a stimuluje se apetit. Nezapomínejte dopřávat psovi pravidelně dostatek přiměřené „práce“ – jednak se fyzicky unaví, ale také si vytvoří serotonin, který ho dostane do psychické pohody.
MVDr. Hana Žertová pro Svět psů 2014
Kam dál:Berete psovi věci od pusy? Co u něho tak podporujete?Potravní zlozvykyCo dělat, aby neútočil na jiné psy?Můj pes si dělá co chce. Co s tím?Probíhající sbírky |