Množírnám a týrání psů by mělo zabránit plošné povinné čipování a dvoustupňový centrální registr

1.    Upravovaná problematika

Snahou předkládaného návrhu je připravit legislativní rámec pro označování psů identifikačními mikročipy a jejich následnou evidenci, což umožní:

• snadnou identifikaci konkrétního jedince (psa) a k němu navazujících informací, zejména osoby majitele;
• usnadnění činnosti orgánů veřejné správy při kontrole veterinárních předpisů, právních norem v oblasti ochrany zvířat, nelegálních tuzemských i přeshraničních obchodů se psy, daňových, živnostenských a dalších souvisejících předpisů;
• transpozici unijního práva (Evropská unie aktuálně projednává povinnost provádět plošné označování všech psů identifikačními mikročipy a jejich povinnou registraci v centrálních rejstřících psů jednotlivými státy od roku 2020 právě v reakci na neutěšenou situaci v oblasti chovů psů a jejich přeshraničního obchodu).

Pokusů zřídit centrální rejstřík psů bylo v České republice v minulosti hned několik. V Poslanecké sněmovně byl poslední konkrétní návrh předložen v r. 2003 sněmovním tiskem 674. Uvedený návrh byl zamítnut hlavně kvůli vysokým nákladům na zřízení a provoz rejstříku.

S ohledem na připravovanou unijní legislativu a narůstající problémy v důsledku komerčních chovů (tzv. množíren) je vhodné tuto problematiku aktuálně řešit.

2.    Výchozí stav

V současné době neexistuje v České republice centrální evidence psů, nýbrž pouze dílčí databáze, a to:

• na úrovni měst a obcí při vybírání místních poplatku ze psů,
• v rámci zájmových chovů při evidenci psů s vydaným průkazem původu,
• další soukromé databáze (např. Centrální evidence zvířat a věcí ČR – www.identifikace.cz, Národní registr majitelů zvířat – www.narodniregistr.cz aj.).

Vzhledem k tomu, že tyto dílčí registry nejsou vzájemně propojeny, jejich účinnost a efektivita je relativně nízká.

3.    Návrh řešení

Navrhované řešení předpokládá a využívá stávajících databází měst a obcí a navrhuje uvedené databáze vzájemně propojit univerzálním identifikátorem – čipem psa. Toto řešení je tak jednoduché a efektivní a přináší minimální náklady.

Navržená struktura by obsahovala dvě úrovně:

1. Centrální rejstřík psů (dále jen „CRP“) – centrální evidenci psů, provozovanou státním orgánem, která by obsahovala číslo čipu psa včetně několika údajů týkajících se pouze konkrétního jedince, a odkaz na obec či město, kde lze dle čísla čipu dohledat údaje o jeho majiteli.  V menších obcích, kde evedou přímo evidence majitelů psů, je případně možné tyto sloučit s již existujícími rejstříky pro svoz komunálního odpadu (srov. bod 2)
2. Místní evidence jednotlivých měst a obcí, popř. evidence jednotlivých úřadů (v kategorii služebních psů, psů určených k převozu, psů dočasně se vyskytujících na území ČR apod.) – tyto evidence by obsahovaly identifikaci konkrétního psa a jeho majitele v rozsahu, jak jsou evidovány již dnes.

CRP předpokládá online dostupnost prostřednictvím veřejné datové sítě, při zajištění psa je tak možné rychle určit jeho majitele.

Vzhledem k tomu, že CRP neobsahuje osobní údaje majitele psa, snižují se podstatně nároky na objem a zabezpečení údajů v něm vedených, a tím i významně celková nákladnost celého řešení. Při zohlednění úspor spojených s identifikací psů lze konstatovat, že přínosy značně převyšují náklady.

Hlavním účelem rejstříku je ztotožnění psa s jeho majitelem, tedy snadné dohledání vlastníka ztraceného nebo zaběhnutého zvířete.

Další přidanou hodnotou CRP je:

• ztížení týrání zvířete opuštěním s úmyslem se jej zbavit a v důsledku toho i snížení počtu bezprizorních psů v útulcích v důsledku snadné identifikace majitele;
• snížení nákladů obcí za nalezené psy z téhož důvodu (tj. kvůli snadné identifikaci majitele);
• zvýšení příjmů obcí z výběru poplatku ze psů (nezaměnitelná čísla čipů umožní provádět kontroly, je-li konkrétní pes přihlášen);
• usnadnění kontrol kompetentních orgánů (Státní veterinární správy ČR, finančních úřadů, živnostenských úřadů aj.), kdy za současného stavu dochází záměnou jedinců ke zkreslování podmínek chovů či života zvířat, k zatajování či zkreslování informací o jednotlivých prodejích a tím i k týrání zvířat, nedovolenému podnikání a daňovým únikům;
• omezení zavlečení nebezpečných nákaz nelegálními dovozy z oblastí s rozšířenou vzteklinou a dalšími zoonózami.

CRP může také významně přispět k omezení dalších velmi rozšířených nešvarů v oblasti zájmových chovů, kterými jsou zejména:

• chovatelé, kteří rozmnožují psy za nízkých nákladů v neuspokojivých podmínkách bez respektování jakýchkoli pravidel (tzv. množírny);
• shromažďovatelé opuštěných zvířat v soukromých zařízeních s různým označením, kteří pod záminkou nutnosti péče o konkrétní jedince vybírají od veřejnosti finanční prostředky, které následně použijí převážně pro vlastní potřebu.

Současně by bylo nutné zakotvit povinné označování psů identifikačním mikročipem na území ČR a podmínky čipování. Vhodná je také novelizace některých stávajících předpisů (stanovení obecné závaznosti vyhlášky č. 21/2013 Sb., požadavku písemné formy kupní smlouvy s předepsanými náležitostmi, legální definice útulků, vymezení sankcí za porušení povinnosti očipovat psa apod.).