Návštěva řeckého útulku
Začalo léto a tak jsem odjela na dovolenou do řecké Málie na Krétě. Je to celkem klidné letovisko kousek od hlavního města Heraklion. Po několika dnech nicnedělání jsem se rozhodla navštívit nějaký řecký útulek a tak jsem začala pátrat, prostě své milované pejsky jsem nedokázal vypudit z hlavy ani u moře. Od místních lidí jsem žádné informace nedostala, nikdo moc nevěděl, jestli něco takového vůbec na Krétě je.
Na ulicích jsem viděla hodně pobíhajících psů bez obojků, ale po dalším pátrání jsem zjistila, že každý svého majitele má, jen mají naprostou svobodu, potulují se, všude dostanou vodu a nějakou dobrotu a k večeru se zase vracejí do svých domovů. Většina psů na Krétě jsou kříženci, málokdy zde narazíte na nějakou rasu.
Po pár dnech pátrání jsem našla organizaci Cretan Animal Welfare, ale nemohla jsem najít jejich adresu. Nakonec jsem zjistila, že je to organizace sice veliká, působící v několika městech, ale vzhledem k tomu, že se jim finančně nevyplatilo mít prostor pro útulek, mají pejsky v dočasných péčích u dobrovolníků. Hledala jsem tedy dál.
Od naší delegátky Dany, která s námi na dovolené trávila nejvíce času, jsem zjistila další informace. Dana žije na Krétě již dvacet let a je také jednou ze zachránkyň zvířat. Prozradila mi, že vztah ke zvířatům je tu spíše negativní, jsou jen některé oblasti jako Málie, kde je tomu naopak. Ale všeobecné informace moc pěkné nebyly. Pokud bydlíte v Řecku v podnájmu, smíte mít jen jednoho psa, víc rozhodně ne. Toulavých psů je všude spousta a nejčastěji je nacházejí na svátky a to přímo po stovkách kusů vyhozené v popelnicích a na silnicích.
Nejvíce pomáhají v Řecku hlavně cizinci, kteří nejčastěji vedou útulky a organizace. Nasměrovala mě na jeden útulek kousek od Málie mezi městy Gouves a Kokkini Hani. Pak už jen stačilo najít adresu, kterou jsem našla na FB. Útulek s názvem Gouves Animal Shelter jsem ihned kontaktovala a dohodla se s nimi na schůzce :) Útulek je umístěn na staré americké základně poblíž Krétského aquária. Najít ho opravdu nebyla sranda, vypravila jsem se z Málie autobusem směr Heraklion, vystoupila jsem u Krétského aquária, od zastávky to byl kousek a když už jsem byla blízko, navedl mne psí štěkot :) Přišla jsem pár hodin před krmením, takže všichni psi totálně šíleli, myslím, že větší humbuk jsem ještě neslyšela. Krmiva mají veliký nedostatek, takže jak přišlo na žrádlo, psi se doslova zbláznili. Vešla jsem dovnitř a hned mne uvítala cedulka s upozorněním, že vcházím na vlastní nebezpečí.
Útulek byl celkem malý, tipovala bych tak 80 m2, ovšem počet psů byl neskutečný. Nemohla jsem spočítat všechny, dopočítala jsem se 70ti psů a někteří byli umístěni i za plotem, protože už prostě nebylo místo. Opravdu berou všechny psy, nehledě na prostor. Prostě pokud je možno je obstarat, aby přežili, tak je vezmou. Přední část útulku byla otevřená, psi byli na řetězu a každý měl svou boudu, misku s vodou a stín, v podstatě to vypadalo jako klasická turistická pláž, kde je lehátko na lehátku a slunečník vedle slunečníku. V zadní části byly kotce, kde byli opravdoví agresoři a kousek opodál kotce se štěňaty, některá štěňata byla umístěna i v obytném domku. Ihned po mém příchodu jsem dostala do ruky konev a šup do práce, všem psům vyměnit vodu a připravit žrádlo. Ani jsem si nestihla odložit tašku. Dostala jsem rychlé instrukce, kam smím, kam nesmím, na které psy si mám dát pozor, atd. Tím, že se všichni agresoři nemohli dát do kotců, byli uvázáni jako ostatní, ale projít mezi nimi byl často velký zážitek. V podstatě moc místa na to, aby někdo mezi nimi prošel bez úhony moc nebylo. Tak jsem vyměnila vodu, připravili jsme papání a krmení mohlo začít. Po krmení následoval úklid exkrementů a vyčištění celé plochy útulku. Pak jsme se šli podívat na zraněné pejsky, kteří byli uvnitř domečku, ošetřili jsme je a nakrmili. No a na závěr venčení, což byla opravdu sranda. Strávila jsem tam s nimi asi pět hodin, ale rozhodně bych se tam někdy ráda vrátila. Nejen proto, že to byla dobrá zkušenost do života a úplně jiný pohled, ale také proto, že oni opravdu pomoc potřebují a hlavně pomoc fyzickou. Nejhorší bylo na útulku to úmorné vedro, myslela jsem si, že místní jsou na vedra zvyklí, ale opak byl pravdou. Mají hodně psů a málo pomocných rukou
Většina pracovníků útulku jsou dobrovolníci ze zahraničí, kteří sem jezdí pravidelně na půl roku. Celoročně žije kousek od útulku Evelyn, která je v Řecku natrvalo. Seznámila jsem se tam s Anette, která je z Dánska. Půl roku žije v Řecku a půl roku v Dánsku. Je to mladá slečna a takhle neuvěřitelným způsobem zasvětila život psům.
Finance mají z příspěvků od veřejnosti, žádné dotace, žádná pomoc sponzorů a žádný příspěvek od města. Město jim ale poskytuje vodu zdarma a vody mají spotřebu ohromnou. Mají nedostatek žrádla, nedostatek veterinárních potřeb a převážně nedostatek lidí. Proto nabízejí komukoli, kdo by rád za nimi přijel jako dobrovolník, ubytování zdarma nedaleko útulku. Na to v jakých podmínkách fungují, kolik psů denně přijímají, jsou velmi úspěšní, od roku 2009 již mají 500 adoptovaných psů. Navzdory špatným podmínkám, jsou pejsci opravdu opečováváni.
Pokud někdo máte zájem vyzkoušet si dobrovolnictví v Gouves Animal Shelter a spojit tak svoji dovolenou i s nějakou charitativní brigádou, kontaktujte je na Facebookových stránkách