Německý ovčák
Základní údaje plemena
Země původu | Německo |
---|---|
Název v zemi vzniku | Deutscher Schäferhund |
Kategorie dle FCI | I. Ovčáčtí a honáčtí psi |
Velikost | pes: 60 - 65 cm fena: 55 - 60 cm |
Hmotnost | pes: 30 - 40 kg fena: 22 - 32 kg |
Osrstění | Krycí srst má být co možná nejhustší, tvrdá a pevně přiléhající |
Zbarvení srsti | Černá s hnědými, žlutými až světlešedými znaky. Celočerná, šedá, nebo šedá s tmavým vlkošedým zbarvením. S černým sedlem a maskou. |
Celkový dojem | Pes střední velikosti, obdélníkového formátu, silný, osvalený. Celkově pevné konstituce. |
Povaha | Vyrovnaný, pevných nervů, sebevědomý, zcela dobromyslný, ale pozorný a ovladatelný. |
Zaměnitelné plemeno | S dalšími evropskými ovčáky (např. belgickým, holandským), od nichž se liší mohutnější celkovou stavbou a typickým zbarvením. S československým vlčákem, který však má výrazné vlčí rysy. Belgický ovčák – Groenendael, Holandský ovčák krátkosrstý, Chodský pes |
Charakter a chování
Pevné nervy, neohroženost, ovladatelnost, bdělost, věrnost, neúplatnost, odvaha, bojovnost a tvrdost, to jsou nejvýznamnější vlastnosti německého ovčáka. Tyto vlastnosti z něho činí psa všestranně užitkového, ceněného zvlášť pro hlídání, doprovod, ochranu a strážní službu. Jeho nadání k čichovým pracem, spojené s klusáckou stavbou těla, mu umožňuje pracovat nosem u země, bez tělesné námahy, klidně a jistě vypracovat stopu. Činí ho vysoce způsobilým ke stopování. Je temperamentní, snadno ovladatelný, vyrovnaný, nenáročný a přizpůsobivý, snášenlivý k dětem i domácím zvířatům. Plemeno vyžaduje mnoho pohybu.
Poslední dobou platí toto plemeno tvrdou daň za módní trend přehnaného zauhlení zadních končetin a velké procento populace trpí displasií kyčelního kloubu.
Původ psa
Svůj původ má v několika staroněmeckých ovčáckých psech, kteří vznikli křížením původních ovčáckých psů evropského typu se Španělskými a Francouzskými ovčáky doprovázející do Německa stáda merinových ovcí . V roce 1881 vzniká společnost Phylax ( Z řeckého phylaxis: hlídání, strážení). Účelem této organizace v čele s Maxem Emilem Friedrichem von Stephanitz bylo sjednotit rozmanitou sbírku německých ovčáckých psů a upevnit jejich vzhled a charakter. Malí psi ze severního Německa byli kříženi většími ovčáky s jižních pahorkatin. Tak vznikl dnešní jednotný typ, který na počátku 19. století přestává být výlučně ovčáckým psem. Byly objeveny jeho schopnosti k všestranné práci a hlavně zásluhou kapitána jezdectva Maxe von Stephanitz začala roku 1889 sláva tohoto plemene. Stephanitz předvídal, že přeměna společnosti z převážně zemědělské na průmyslovou ohrozí rozvoj plemene využívaného pouze v zemědělství, proto přiměl německou vládu, aby plemeno uznala jako vhodné pro policejní práci. To byl začátek využití plemene jako vojenského a policejního psa.