Jak se psem bez úhony do lesa

Častým problémem, se kterým se pejskaři potýkají jsou procházky se psem po lese, kde je ovšem při nesprávném chování čeká zásah myslivce, který může končit až krajním řešením – zastřelením psa. Za jakých okolností hrozí takto tvrdý zákrok? Jak tomu předejít, tedy jak správně venčit psa v lese a jeho blízkosti? Odpověděl nám exkluzivně jednatel Českomoravské myslivecké jednoty Jaroslav Kostečka.

Zákon o myslivosti přímo ukládá, že v prostoru honitby, což znamená většinou mimo intravilán obce (= tam, kde končí zahrady a domy), musí být pes pod vlivem vůdce (svého pána). Řada soudních judikátů následně stanovila, že pod vlivem vůdce je pes pouze na vodítku, rozhodnutí soudů bylo podloženo mnoha znaleckými posudky soudních znalců.

Chápu správně, že tedy při jakékoliv procházce v lese musí být pes na vodítku? Jinak ho myslivec zastřelí?

Chápete dobře, že pes by měl být při jakékoliv procházce volnou krajinou na vodítku, jelikož se nacházíte v honitbě. Usmrcení psa oprávněnou osobou je až to nejkrajnější řešení. Základem je prevence, domluva, a především dodržování platných právních norem. Bohužel si demokracii mnoho návštěvníků lesa vykládá po svém – „po česku“, tedy že si mohou dělat, co chtějí. Nicméně neznalost zákona neomlouvá.
Psa především nemůže usmrtit ledajaký myslivec (držitel loveckého lístku), ale když už je hrubě porušován zákon, tak pouze myslivecký hospodář nebo myslivecká stráž! A už vůbec po něm nebude nikdo střílet, když půjde v klidu vedle vás. Podle zákona o myslivosti je výslovně zakázáno štvaní zvěře – to je ta situace, kdy může v krajním případě dojít až k zastřelení psa. Ale pozor, za štvaní zvěře je považováno i sledování stopy zvěře, přičemž majitel psa ani oprávněná osoba nemusí vidět hnanou zvěř, stačí, že pes běží mimo dosah svého pána. Porušováním zákona je i běžně praktikované honění kachen na rybníce nebo vyhánění bažantů, koroptví a jiných ptáků z mezí či podél cest.
Pořád mi nejde do hlavy, že myslivec může střelit mého psa, i když třeba půjde vzorně u nohy, a to jen proto, že jdeme lesem…
Jak říkám, pokud půjde pes v klidu u nohy, tak jsem přesvědčen, že vás myslivci s úsměvem pozdraví. Pokud necháte svého psa volně běhat, věřím, že naprostá většina myslivců vás slušně požádá, abyste si psa upoutali na vodítko, popřípadě upozorní, že porušujete zákon. Naprostá většina myslivců je slušná a vždy nejprve pejskaře upozorní, aby se chovali, jak mají. Ti komunikativnější vám rádi vysvětlí, že příroda je od jara do podzimu plná mláďat a že i volně žijící živočichové mají právo na svůj klid. A v zimě, obzvlášť pokud je sněhová pokrývka, může jakékoliv prohnání psem stát daný druh i život.

Nepřijde vám těch psů líto, že mají být uvázaní i ti, kteří jsou vychovaní a poslechnou?

Sebelépe vychovaný pes může mít problém poslechnout, když před ním vyběhne zvěř. Proto i soudní znalci v několika soudních procesech prokázali, že jediná situace, kdy má člověk svého psa stoprocentně pod kontrolou, je na vodítku. A k té lítosti: víte, každý z nás uživatelů honitby platí ročně horentní sumy, mnohdy to jde až do statisíců či milionů, za to, že můžeme jít do lesa. Pejskaři či ostatní návštěvníci lesa si tam chodí zadarmo, proto by měli dodržovat aspoň nejnutnější pravidla. Pokud si chcete venčit psa mimo obec na volno, doporučuji koupit si nebo pronajmout několik hektarů pozemků, a tam se můžete realizovat.

Tak na to asi těžko bude běžný pejskař mít…

Les, louky a pole mají svého majitele a jen ten je oprávněn vám povolit venčení psa bez omezení. Nicméně i tak ani vy, ani váš pes nesmíte porušovat zákon o myslivosti, tedy štvát zvěř.

Když jsem někde na dovolené, těžko zjistím, komu zrovna les patří, abych se domluvila s jeho majitelem, na stromech cedulky nejsou…

To sice nejsou, ale na internetu to zjistíte poměrně snadno, stačí na to chvilka před odjezdem. S autem také nesmíte jezdit, kde chcete, to znamená ani po polních a lesních cestách. Stejně tak prostě ze zákona nesmíte do lesa s volně pobíhajícím psem. Víte, tady u nás si každý chodí, kudy chce, a nikoho nezajímá, že se prochází po majetku někoho jiného. Česká legislativa umožňuje veřejnosti volný pohyb po krajině, ale to neznamená, že si můžeme dělat, co chceme. Jak by se vám líbilo, kdybych svou smečku 18 psů šel venčit do vašeho obýváku nebo zahrady? U nás toto lidé stále nechtějí pochopit, že i les někomu patří. V Anglii nebo Americe na vás rovnou vytáhnou brokovnici; podotýkám na vás, ne na vašeho psa.

Máte představu, zda případů psů zastřelených v lese ubývá, nebo naopak?

Těch případů zas tolik není, a pokud já vím, tak u naprosté většiny, které se ocitly v názorové kolizi, došlo k zákroku oprávněně. Nicméně pokud si je majitel psa jistý, že nic neporušil a že došlo k usmrcení psa neoprávněně, budu jedině rád, když dotyčný střelec bude co nejpřísněji potrestán. Zakročuje se vždy jen v těch nejnebezpečnějších případech. Víte, kdo jednou slyšel, jak naříká březí srna, kterou za živa trhají dva pudlíci, nikdy na to už nezapomene.

To jste viděl vy sám? Krvelačné pudlíky?

Ano, to jsem opravdu zažil, vždyť jsou to původně lovečtí psi. Největší problémy nám ale v lesích dělají větší plemena. Možná byste se divila, kolik je každoročně případů uštvání zvěře stržené ridgebackem nebo dalmatinem! Každopádně každé psí plemeno stále je a zůstává psovitou šelmou.

NÁZOR PRÁVNÍKA

Lesní zákon v paragrafu 19 říká, že do lesa může jít každý (a sbírat tam pro vlastní potřebu lesní plody, houby a suchou ležící klest). Co si z toho tedy vybrat? Můžu jít se psem do lesa beze strachu, nebo ne? Odpověděla nám právnička JUDr. Klára Long Slámová:

Nikoliv, je nutno vždy respektovat právní předpisy, jinak může dojít k maléru. Pro vysvětlení je nutné uvědomit si, co říká zákon o honitbě.

§ 2 zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti uvádí v písm. f), že honebními pozemky jsou všechny pozemky neuvedené v písmenu e) tohoto ustanovení. Nehonebními pozemky jsou pak pozemky uvnitř hranice současně zastavěného území obce, jako náměstí, návsi, tržiště, ulice, nádvoří, cesty, hřiště a parky, pokud nejde o zemědělské nebo lesní pozemky mimo toto území, dále pozemky zastavěné, sady, zahrady a školky řádně ohrazené, oplocené pozemky sloužící k farmovému chovu zvěře, obvod dráhy, dálnice, silnice, letiště se zpevněnými plochami, hřbitovy a dále pozemky, které byly za nehonební prohlášeny rozhodnutím orgánu státní správy myslivosti. Ostatní jsou tedy pozemky honebními a na těch platí, že (§ 10 odst. 1) vlastníkům domácích zvířat, včetně zvířat ze zájmových chovů a zvířat z farmových chovů zvěře, je zakázáno nechat je volně pobíhat v honitbě mimo vliv svého majitele nebo vedoucího.

Ustanovení § 14 uvedeného zákona pak stanoví, že:

(1) Myslivecká stráž je oprávněna
e) usmrcovat v honitbě toulavé psy, kteří mimo vliv svého vedoucího ve vzdálenosti větší než 200 m od nejbližší nemovitosti sloužící k bydlení pronásledují zvěř; pokud je tato nemovitost umístěna na oploceném pozemku, počítá se vzdálenost od jeho oplocení. Toto oprávnění se nevztahuje na psy ovčáckých a loveckých plemen, na psy slepecké, zdravotnické, záchranářské a služební; usmrcovat kočky potulující se v honitbě ve vzdálenosti větší než 200 m od nejbližší nemovitosti sloužící k bydlení; pokud je tato nemovitost umístěna na oploceném pozemku, počítá se vzdálenost od jeho oplocení,

Je tedy zřejmé, že majitel, který nechá v rozporu s výše uvedeným právním předpisem volně pobíhat například svého psa v prostoru, kde volně pobíhat nesmí, riskuje usmrcení svého psa.

Pokud dojde k usmrcení zvířete v souladu s výše uvedenými oprávněními myslivecké stráže, pak platí, že myslivecká stráž, která usmrtila psa nebo kočku, zdivočelé hospodářské zvíře nebo označené zvíře z farmového chovu zvěře, je povinna o tom neprodleně informovat jeho vlastníka, pokud je známý, a sdělit mu místo usmrcení zvířete a popřípadě jej na toto místo doprovodit.

Pro majitele zvířecích kamarádů tedy platí, že by neměli nikdy nechávat své zvíře volně pobíhat v lese či na jiném honebním pozemku, nebo ve vzdálenosti větší než 200 m od nejbližší nemovitosti sloužící k bydlení, jinak zcela zbytečně riskují jeho život.

Vyšlo v časopisu Haf a Mňau č.2/2012

Koupí časopisu Haf & Mňau přispíváte na útulky. Děkujeme Vám