Trpasličí pinč

Základní údaje plemena

Země původuNěmecko
Název v zemi vznikuZwergpinscher
Kategorie dle FCIII. Pinčové a knírači, molossoidní a švýcarští salašničtí psi
Velikost25 - 30 cm
Hmotnost4 - 6 kg
OsrstěníKrátké, hladké, tvrdé, těsně přiléhající k tělu.
Zbarvení srstiOd hnědé až po jelení červeň,černá s tříslovými odznaky (black and tan).
Celkový dojemJe zmenšeným obrazem Německého pinče, bez deformací vyplývajících z miniaturizace.
PovahaŽivý, čilý, veselý, energický a duchaplný sebejistý pes, vyvážené povahy.
Zaměnitelné plemenoS pražským krysaříkem, který je nápadně menší, křehčí a nepůsobí atletickým dojmem. Podobný je také toy teriér. Pražský krysařík

Charakter a chování

Pinč je přirozeně nebojácný, aktivní a inteligentní. při správné motivaci se dobře cvičí a bez problémů zvládá stresové situace a je velmi adaptabilní. K cizím lidem se chová s přiměřenou nedůvěrou, dobře vychází s dětmi a při dobré výchově mu nedělá problém ani soužití s domácími zvířaty. Každý kdo si pinče pořizuje, musí počítat s tím, že je to pes aktivní, který potřebuje zábavu a zaměstnání. Pro pěkný vzhled a spokojenost potřebuje také poměrně dost pohybu. Svou hbitostí, rychlostí a ochotou učit se novému jsou přímo předurčeni k agility.

Nezbytná je důsledná výchova, ale pozor - surovost a nespravedlnost pinč nesnese a reaguje na ní agresí. Je to pes pro každého činorodého člověka, který si dokáže zjednat přirozený respekt, zároveň ale také dokáže respektovat psa jako partnera. Pinč se dá snadno cvičit, neočekávejte ale od něj slepou strojovou poslušnost - odporuje to jeho inteligenci a samostatnosti. Historie plemene dává základ k většímu sklonu ke štěkání. Chronicky uštěkaní psi které občas vídáme jsou ale produktem nudy a nicnedělání. Pinč je inteligentní a aktivní pes který potřebuje zaměstnání. Když mu ho dáme, nebudeme o něm doma ani vědět natož aby obtěžoval štěkotem. Pinč byl chován jako lovec myší, potkanů a všeho co by mohlo na dvoře škodit. Většina pinčů má proto velmi vyvinutý lovecký pud a na poli si před nimi žádná potenciální kořist nemůže být jistá. Protože však pinč stoprocentně respektuje majetek svého pána a svou smečku, není problém ho navyknout i na domácí zvířata, pokud postupujeme přiměřeně opatrně a dáme psu najevo, že zvíře je naše a patří k domácnosti. Pinč je značně sebevědomý a všechno co dělá myslí smrtelně vážně. Pokud potká jiného, stejně dominantního psa, neváhá si to s ním jít vyřídit bez ohledu na velikost. Všem rvačkám je proto nutné zabránit už v zárodku. Pinč totiž nepatří mezi psy kteří by se vzdávali.

Toto plemeno je ideální pro chov v bytě ve městech, vyhovuje svou velikostí a nenáročnou údržbou srsti.V extrémně nepříznivém počasí je třeba věnovat zvýšenou pozornost zejména uším, které jsou dnes již nekupírované a mají tendenci omrzat. V tomto případě poslouží silná vrstva vazelíny nebo sádla kterým okraje uší namažeme. Samozřejmě základní ochranou před prochladnutím je nechat psa aby se hýbal, nenutit ho v zimě sedět nebo stát.

Původ psa

Jisté je, že na území Německa jakož i jinde v západní Evropě jsou pinčové původní a že se zde vyskytovali v různých velikostech, barvách a typech srsti byl i trpasličí pinč byl chován v hojném počtu, ale spíše neorganizovaně, často pod názvem srnčí pinč. Zvláště ve Vídni byla chována varieta harlekýn, s tmavě hnědými nebo černými plotnami na stříbřitě šedém nebo načervenale šedivém podkladu. Jako barvy byly uváděny: černá, žlutá srnčí, čokoládově hnědá a pepř a sůl. Maximální velikost nepřesahovala 3,5 kg. Teprve po založení speciálního chovatelského klubu v tehdejším Německu v roce 1895 se začala psát historie organizovaného chovu. Základy plemen byly podchyceny a daly vzniknout moderním plemenům. Dá se říci, že všechna současná plemena pinčů a kníračů mají společné předky. V roce 1930 byla stanovena horní hranice výšky na 30 cm, nebyla však stanovena hranice spodní. Chovatelé se snažili o vyšlechtění co nejmenších jedinců, což s sebo neslo některé negativní průvodní znaky nanismu, jako jsou kulatější mozkovna, kratší čenich, velké, leckdy vykulené oči, drobné zoubky, které se špatně vejdou do úzké čelisti (především řezáky) případě špatné nervy. Avšak snahou chovatelů, aby se malý hladkosrstý pinč co nejvíce přibližoval tělesnými tvary a hlavou dobrmanovi a střednímu německému pinči, proto standard z roku 1956 stanovuje minimální výšku na 25 cm a umožňuje tak počátek chovu moderního trpasličího pinče, který představuje dokonalou zmenšeninu pinče německého bez známek miniaturizace, s plochou hlavou, kvalitní srstí a celkově silnou konstitucí.