Pražský krysařík

Základní údaje plemena

Země původuČeská republika
Název v zemi vznikuPražský krysařík
Kategorie dle FCIN. Neuznaná plemena
Velikost19 cm (-1 cm) - 22 cm (+1 cm)
Hmotnostokolo 2 kg
OsrstěníKrátké, lesklé, přilehlá k tělu, husté bez lysých míst. Na hlavě je srst obvykle řidší a kratší než na těle.
Zbarvení srstia) Černé se sytými žlutými znaky (tzv. black and tan). b) Žluté (plavé) – recesivní oproti černému se žlutými znaky, tedy potomci tohoto zbarvení. c) Hnědé se sytými žlutými znaky d) Modré se sytými žlutými znaky Nepřípustné je zbarvení tmavě žluté, tzv. srnčí (červené).
Celkový dojemMalý trpasličí psík, velmi životaschopný.
PovahaJemný, nenáročný, čilý a pozorný maličký psík. Ve své povaze je nedůvěřivý k cizím, příjemný, poslušný a dobrosrdečný ke členům rodiny.
Zaměnitelné plemenoS hladkosrstou čivavou a malým hladkosrstým pinčem, který je větší (minimálně o 2cm), robustnější a nemá zakulacenou, nýbrž plochou lebku. Čivava, Trpasličí pinč

Charakter a chování

Pražský krysařík je přirozeně nebojácný, aktivní a inteligentní. při správné motivaci se dobře cvičí a bez problémů zvládá stresové situace a je velmi adaptabilní. K cizím lidem se chová s přiměřenou nedůvěrou, dobře vychází s dětmi a při dobré výchově mu nedělá problém ani soužití s domácími zvířaty. Každý kdo si pinče pořizuje, musí počítat s tím, že je to pes aktivní, který potřebuje zábavu a zaměstnání. Pro pěkný vzhled a spokojenost potřebuje také poměrně dost pohybu. Svou hbitostí, rychlostí a ochotou učit se novému jsou přímo předurčeni k agility. Historie plemene dává základ k většímu sklonu ke štěkání. Chronicky uštěkaní psi které občas vídáme jsou ale produktem nudy a nicnedělání. Pinč je inteligentní a aktivní pes který potřebuje zaměstnání. Když mu ho dáme, nebudeme o něm doma ani vědět natož aby obtěžoval štěkotem. Krysařík byl chován jako lovec myší, potkanů a všeho co by mohlo na dvoře škodit. Většina pinčů má proto velmi vyvinutý lovecký pud a na poli si před nimi žádná potenciální kořist nemůže být jistá. Protože však pinč stoprocentně respektuje majetek svého pána a svou smečku, není problém ho navyknout i na domácí zvířada, pokud postupujeme přiměřeně opatrně a dáme psu najevo, že zvíře je naše a patří k domácnosti. Je značně sebevědomý a všechno co dělá myslí smrtelně vážně. Pokud potká jiného, stejně dominantního psa, neváhá si to s ním jít vyřídit bez ohledu na velikost. Všem rvačkám je proto nutné zabránit už v zárodku. Krysařík totiž nepatří mezi psy kteří by se vzdávali. Toto plemeno je ideální pro chov v bytě ve městech, vyhovuje svou velikostí a nenáročnou údržbou srsti.

V extrémně nepříznivém počasí je třeba věnovat zvýšenou pozornost zejména uším, které jsou dnes již nekupírované a mají tendenci omrzat. V tomto případě poslouží silná vrstva vazelíny nebo sádla kterým okraje uší namažeme. Samozřejmě základní ochranou před prochladnutím je nechat psa aby se hýbal, nenutit ho v zimě sedět nebo stát.

Původ psa

Historie pražského krysaříka sahá hluboko do dějin českého národa. V raném středověku bylo běžné dávat symbolické dárky, mezi nimiž byli i tito psíci, a tak jej dostal od panujícího českého knížete již Karel Veliký (742-814), jako poselství míru a přátelství mezi oběma zeměmi.Krysaříci byli oblíbeni u mnoha českých panovníků, jako například u Vladislava II.,Karla IV nebo Václava IV., ale jejich největším milovníkem byl Rudolf II., který je hojně rozmnožoval a později i rozdával. Tito psíci byli ozdobou mnoha hradů a zámků, a bývali často hosty na hostinách, kde působili jako ochutnávači. Po bitvě na Bílé hoře došlo k útlumu rozvoje pražského krysaříka, dostal se mezi chudý lid, kde byl používán k lovení hlodavců, a z této doby se o něm nezachovaly žádné údaje. Na tohoto psíka se téměř zapomnělo. Zmínky o něm se objevily až ke konci 19. století. Na jeho popularizaci měl tehdy největší zásluhu časopis Svět zvířat, který tiskl jak inzeráty na jeho prodej, tak i odborné články. V tomto období byl tento pes znám pod názvem ratlík, a byl řazen do jedné skupiny s ostatními pinči.

Od 30. let 20. století se pražský krysařík začal objevovat na výstavách, a začal být chápán jako samostatně se utvářející plemeno. V roce 1969 vyzval k regeneraci plemene pan Karel Štěpánský. Proces regenerace pražského krysaříka se však naplno rozběhl až v osmdesátých letech, pod vedením ing. Jana Findejse. Základem současného chovu se stali jednak malí hladkosrstí pinčové vyřazení pro netypičnost a dále psíci bez PP, nalezení převážně na venkově. Významnou odlišností od malých (trpasličích) hladkosrstých pinčů je nižší kohoutková výška krysaříka, dále tvar hlavy. Na základě výzvy v kynologickém tisku se přihlásili lidé vlastnící psy s průkazem původu i bez. Tito psi typově odpovídali hledanému pražskému krysaříkovi. Požadovaná byla kohoutková výška 18 - 22 cm s povolenou odchylkou 1 cm oběma směry. Ke snížení kohoutkové výšky nikdy nebyla použita čivava. Pro krysaříka je typický hruškovitý tvar hlavy, zatímco pro čivavu je typický jablkovitý tvar hlavy, u pinče vidíme lebku plochou. Uši pražského krysaříka se nekupírovaly. Převážně mají ucho postavené, tolerováno je i poloklopené (vyskytuje se zřídka). V současné době čím dál tím více chovatelů nechává štěňatům i nekupírované ocásky. K trvalému rozkvětu tohoto plemene však došlo až v roce 1980, kdy byl pražský krysařík uznán jako české národní plemeno, byly vydány průkazy původu a stanoven jeho chovný standard. V roce 1990 byl založen Klub přátel psů Pražských krysaříků. Toto plemeno si u nás i v zahraničí získává stále větší oblibu.