Erdelteriér

 Erdelteriér
Dobrý hlídač Pro zkušené kynology Náročný na pohyb Vyžaduje péči o srst Pro držení doma Pro držení venku Pro fyzicky zdatné majitele

Základní údaje plemena

Země původuVelká Británie
Název v zemi vznikuAiredale terrier
Kategorie dle FCIIII. Teriéři
Velikostpes: 58 - 61 cm fena: 56 - 59 cm
HmotnostKolem 25 kg
OsrstěníSrst je tvrdá, hustá a hrubá, rovná a přilehlá. Nejtvrdší srst se kroutí nebo je lehce zvlněná.
Zbarvení srstiNa těle je černá nebo šedavá (grizzly sedlo, které začíná na vrcholu krku a táhne se po svrchní straně až na ocas). Všechny ostatní partie jsou pálené, tříslové.
Celkový dojemNejvětší z teriérů, svalnatý, pohyblivý, vzhledem kompaktní pes, bez náznaku nohatosti nebo přílišné délky těla.
PovahaOtevřený a důvěryhodný, přátelský, odvážný, inteligentní pes. Za všech okolností je ostražitý, neútočný, ale také nebojácný.
Zaměnitelné plemenoErdel se velmi podobá velšteriérovi, který je však o polovinu menší, takže záměna je vyloučena. Velšteriér

Charakter a chování

Erdelteriér je velice přátelský, otevřený, milý, bystrý a věrný, stále dobře naladěný. Ovšem svou rodinu chrání nekompromisně i za cenu svého života. Co všem dělá erdela erdelem je jeho povaha. Ta se od počátku vzniku plemene vyvíjela, upevňovala a přizpůsobovala potřebám člověka. Tvrdý a otužilý pes hlídal obydlí, chránil drobné domácí zvířectvo, hubil hlodavce, pracoval jako ovčácký a honácký pes, ale jeho nejvyzdvihovanější funkcí byl lov. Nebál se ničeho, lovil krysy, divoké kachny a koroptve a především, jako "vodní teriér" vydry. Pro norování byl příliš velký, zato se však jedinečně uplatnil při práci v poli, při lovu zajíců a králíků, stejně jako vodní pernaté zvěře husí a kachen. Dávil kuny, tchoře i rychlé ondatry. Zdolal také lišku nebo jezevce a v určitém období se používal při štvanicích jako honič k hlasitému honu ve smečce. Výborně se osvědčil i při lovu vlků, divočáků, jelenů a medvědů, a v Indii dokonce tygrů. Bez problémů se přizpůsoboval velmi rozličným a náročným životním podmínkám. Jeho hrubá srst vzdorovala úspěšně vodě i nepřízni počasí. Erdel neznal žádné překážky, byl rychlý, neúnavný, vytrvalý, vynikal svou odvahou a výtečným čichem. Kromě loveckého využití se dal díky své inteligenci vycvičit i jinak. Stopoval pytláky a pašeráky, patřil k prvním psům využívaným v britské armádě v 1. světové válce, osvědčil se jako zdravotnický pes a vojenská spojka pro předávání vzkazů mezi bojujícími liniemi. Erdelteriéři se uplatnili i v policejní službě - jako stopaři a obranáři. Můžete si tak vychovat stopaře, záchranáře - sutinového i lavinového, přeborníka v agility (překonávání různých druhů překážek na rychlost a přesnost, cvičit obedience (ovladatelnost).

Dost často čteme u různých portrétů plemen, jak jsou ideální k dětem. Určitě vždy záleží na výchově a prostředí, ve kterém pes žije. Není ale znám případ, kdy by se jakkoli agresivně choval ke členům rodiny, či k okolí. Ale protože je AT velký a silný pes, má někdy snahu být v rodině dominantní. Nutná socializace od útlého věku a citlivá, ale důsledná výchova podle stálých neměnných pravidel je základ, aby z malého, rozpustilého štěňátka vyrostl vyrovnaný, poslušný a příjemný společník. Erdelteriér je velký, do vysokého věku stále aktivní a temperamentní pes. K cizím lidem nebývá agresivní, naopak přátele vítá s velkou radostí. Přístup ke kočkám je individuální, pokud je s nimi ve styku od mládí a je k tomu veden, může mít s nimi dobrý vztah. Neznamená to však, že stejně dobrý vztah bude mít s kočkami cizími. Setkání staršího psa s kočkou vyžaduje opatrnost. S ostatními domácími zvířaty, jako jsou hlodavci či ptáci se tento pes nikdy nespřátelí, a vždy se mohou stát objektem jeho loveckých instinktů.

Výchova a výcvik tohoto plemene vyžaduje trpělivost a důslednost.Dril a časté opakování jednoho cviku jej nudí, potřebuje změnu a stále nové podněty. Má lovecké instinkty, proto pokud svůj temperament nevybije při lovu, je potřeba najít mu náhradní zaměstnání. Tím mohou být různé psí sporty, jako je agility; aportování; flyball; frisbee; běh u kola, při kterých se velmi dobře uplatní. Může být chován i ve smečce, ale stejně jako u jiných plemen záleží na výchově a citelném uspořádání smečky tak, aby nedocházelo ke rvačkám. Někdy může mít sklony napadat cizí psy stejného pohlaví. V Anglii se tento pes využívá stále ještě k lovu. Je také oblíbeným společníkem jezdců na koních. U nás má využití spíše jako společník při nejrůznějších sportech. Pro svůj vzrůst a ostrou až odmítavou povahu vůči cizím lidem je erdelteriér vynikající hlídač a obranář.. Úprava srsti, trimování, je dnes nezbytnou podmínkou úspěšnosti psa na výstavě a utváří charakteristiku vzhledu tohoto temperamentního, živého, odvážného, ale přátelského plemene.

Původ psa

Postavení erdelteriéra mezi teriéry je výjimečné, protože v jeho krví proudí krev více loveckých plemen, ale i jeho kořeny, podobně jako u většiny teriérů, sahají k pinčům. Erdelteriér se svou velikostí obecné představě teriéra poněkud vymyká. Současně však svým exteriérem potvrzuje, že v minulosti byl všestranným loveckým psem, používaným hlavně k lovu vodních zvířat, jenž ale také dokázal nahánět zajíce, vyhledat a stavět vysokou zvěř, dohledávat, aportovat. Jako pravý teriér projevoval příznačnou ostrost na škodnou. Teriéři byli na britských ostrovech až do roku 1862 posuzováni jako společná skupina, ale již koncem roku 1800 se počaly výrazněji odlišovat některé lokální formy, základ pozdějších samostatných plemen. Kolébku erdelteriéra nalezneme v hrabství Yorkshire, v údolí řek Aire, Colne, Calder a Warfe, které protékají průmyslový Leedsem. Tyto lokální formy teriérů, jako např. Broken-haired Terrier - teriér s nepravidelnou nebo hrubou lámavou srstí, Rough-haired Terrier - drsnosrstý teriér, Waterside Terrier - doslovně pobřežní teriér nebo Bingley Terrier byli kříženy se specialistou na vodní práce vydrařem (Otterhound) z téže oblasti a postupem času s řadou dalších plemen: velšteriérem, velšským harrierem, bulteriérem, buldokem, gordonsetrem, retríverem, snad i s kolií. Výsledkem byl "All-round Hound", tedy všestranný pes, který zřejmě, jak uvádí poněkud pozdější české prameny "nevypadá právě vábně, za to však jeho vnitřní cena je o to větší".

Dnešní pojmenování Airedale Terrier (erdelteriér) se později ukázalo jako vhodnější pro skutečnou oblast vzniku plemene. Jako samostatné plemeno Airedale či Waterside Terrier se poprvé objevil podle některých pramenů na výstavě pořádané Airedale Agricutural Society v Bingley v roce 1879, podle jiných až v roce 1883 v Birminghamu; v roce 1886, kdy plemenná kniha anglického Kennel Clubu registrovala 24 jedinců, byl přijat první standard a založen Airdale and Old English Terrier Club, samostatný klub pak v roce 1892. Lovecké využívání erdelteriéra postupem času ustupovalo do pozadí, zatímco chovatelé věnovali o to větší péči formování vzhledu. Příchodem na kontinent, především do Německa (u nás se objevil na přelomu století, v roce 1905 zde byl poprvé vystavován) začíná jeho slavná éra služebního, především armádního, později policejního psa a v důsledku toho dochází k setření dvou velikostních rázů (velkého, nad 53 cm kohoutkové výšky, a malého, pod 53 cm). Úprava srsti, trimování, je dnes nezbytnou podmínkou úspěšnosti psa na výstavě a utváří charakteristiku vzhledu tohoto temperamentního, živého, odvážného, ale přátelského plemene.