Velšteriér

 Velšteriér
Dobrý hlídač Náročný na pohyb Vyžaduje péči o srst Pro držení doma Pro držení venku

Základní údaje plemena

Země původuVelká Británie
Název v zemi vznikuWelsh teriér
Kategorie dle FCIIII. Teriéři
VelikostDo 39 cm
Hmotnost9 - 9,5 kg
OsrstěníDrátovitá, tvrdá, uzavřená a bohatá. Srst bez podsady je nežádoucí.
Zbarvení srstiPřednost se dává černému s pálením (black and tan), nebo černošedému (grizzly) s pálením, bez černé na prstech. Černá barva pod hlezny je nanejvýš nežádoucí.
Celkový dojemSvalnatý, pohyblivý, vzhledem kompaktní pes, bez náznaku nohatosti nebo přílišné délky těla.
PovahaKlidný, ale statečný pes s veselou a přímou povahou.
Zaměnitelné plemenoS lakeland teriérem, který je o něco menší a ve variantě black and tan má méně syté barvy. Erdelteriér, Foxteriér drsnosrstý

Charakter a chování

Velšteriér je velice přátelský, otevřený, milý, bystrý a věrný, stále dobře naladěný. Ovšem svou lidskou smečku chrání nekompromisně i za cenu svého života. Co ovšem dělá tohoto psa výjimečným je jeho povaha. Ta se od počátku vzniku plemene vyvíjela, upevňovala a přizpůsobovala potřebám člověka. Tvrdý a otužilý pes hlídal obydlí, chránil drobné domácí zvířectvo, hubil hlodavce,  ale jeho nejvyzdvihovanější funkcí byl lov. Nebál se ničeho, lovil krysy, divoké kachny a koroptve a především, jako norník lišky, jezevce a kuny. Jeho hrubá srst vzdorovala úspěšně vodě i nepřízni počasí. Velšteriér neznal žádné překážky, byl rychlý, neúnavný, vytrvalý, vynikal svou odvahou a výtečným čichem. Toto plemeno vyžaduje úzký kontakt se svou lidskou rodinou. K dětem má tento pes pěkný, přátelský a láskyplný vztah, je však nutné děti poučit, co si můžou k psovi dovolit, a co ne. Kontakt psa s malými dětmi by měl být vždy pod dohledem dospělé osoby, protože si většinou nenechá líbit nešetrné zacházení. K cizím lidem nebývá agresivní, naopak přátele vítá s velkou radostí. Přístup ke kočkám je individuální, pokud je s nimi ve styku od mládí a je k tomu veden, může mít s nimi dobrý vztah. Neznamená to však, že stejně dobrý vztah bude mít s kočkami cizími. Setkání staršího psa s kočkou vyžaduje opatrnost. S ostatními domácími zvířaty, jako jsou hlodavci či ptáci se tento pes nikdy nespřátelí, a vždy se mohou stát objektem jeho loveckých instinktů. Výchova a výcvik tohoto plemene vyžaduje trpělivost a důslednost. Dril a časté opakování jednoho cviku jej nudí, potřebuje změnu a stále nové podněty. Má lovecké instinkty, proto pokud svůj temperament nevybije při lovu, je potřeba najít mu náhradní zaměstnání. Tím mohou být různé psí sporty, jako je agility; aportování; flyball; frisbee; běh u kola, při kterých se velmi dobře uplatní. Může být chován i ve smečce, ale stejně jako u jiných plemen záleží na výchově a citelném uspořádání smečky tak, aby nedocházelo ke rvačkám. Někdy může mít sklony napadat cizí psy stejného pohlaví.

V Anglii se tento pes využívá stále ještě k lovu, je výborný norník a slouží k vyhánění lišky z nory nebo zadržení bez toho, aby jí ublížil. Je také oblíbeným společníkem jezdců na koních. U nás má využití spíše jako společník. Přesto, že nevítaného návštěvníka vždy ohlásí hlasitým štěkotem, nelze jej považovat za pravého hlídače. Úprava srsti, trimování, je dnes nezbytnou podmínkou úspěšnosti psa na výstavě a utváří charakteristiku vzhledu tohoto temperamentního, živého, odvážného, ale přátelského plemene.

Původ psa

I když pochází toto plemeno tenkrát z těžko přístupného a izolovaného Walesu, je takřka přímým potomkem hrubosrstého staroanglického black and tan teriéra. Tito teriéři se do Walesu dostali s keltským obyvatelstvem, jež bylo z nížinaté jižní a jihovýchodní Anglie vytlačeno v 1. sroletí n.l. Římany a po jejich odchodu, v 5. století Angly a Sasy. Používali své psy k lovu lišek, jezevců, kun a vyder v nepřístupném terénu Walesu a k hubení obtížných hlodavců. Později ve středověku, především v šlechtických kruzích, se tito teriéři uplatňovali při parforsním lovu se smečkami honičů, jako norníci, ale byli i platnými pomocníky lovců na povrchu. V 19. století byl zušlechťován křížením dalších plemen. Uvádějí se křížení s erdelteriérem, který nebyl v té době velký, jako dnes, bedlington teriérem, foxteriér, s irským teriérem, s manchester teriér, s jorkšírským teriérem, který byl tehdy větší než je dnes, ale také se skotským ovčákem – kolii. Tímto křížením se stal z hrubého, ryze pracovního psa, ušlechtilý pes s ladně dlouhou hlavou. Roku 1887 v Anglii poprvé oficiálně uznán.