Bingo - dárce krve
Jmenuji se Bingo, jsem americký stafordšírský teriér a je mi pět a půl roku. Poprvé jsem byl darovat krev v září roku 2019 a od té chvíle chodím krev darovat vždycky, když je potřeba někomu pomoci.
Narodil jsem se 22.7.2017 v Brně. Bylo nás celkem devět, ale páníček si vybral jako prvního mě a pak jsem byl už jen jeho. Vyzvedl si mě cestou z dovolené a ze mě se stal najednou Pražák. Vyrůstal jsem jen s páníčkem a připravil mu spoustu krušných chvilek. Jednou jsem třeba žužlal hadici od pračky ( jen opravdu malinko!) a trošku jsem nás vytopil… Pak jsem třeba chtěl jít domů sám a trochu jsem se mu ztratil, ale to jsem vážně nechtěl! No a o zničené kytce radši psát ani nebudu.
Když mi bylo něco málo přes rok, přistěhovala se k nám domů moje panička a s ní moje "malá” ségra bulteriérka Amálka. Amálka byla úplně malé štěňátko s opravdu hodně ostrými zoubky. Já ji od prvního okamžiku moc miloval, ale ona mi od mala neudělá skoro nic dobrého a taky by mi nejradši snědla všechno jídlo. Ale protože ji mám pořád moc rád, tak si to vždycky nechám líbit a radši jí všechno nechám - prý jsem takový dobrák... A taky vím, že má ráda i ona mě.
Nejvíc miluji chození ven, běhání za míčkem (který tedy většinou ztratím), skákání a hlavně plavání - skákat do vody za kamínky mě strašně moc baví a mohl bych to dělat celý den za každého počasí.
Už několik měsíců jsem velkej brácha lidské sestřičky, tu mám taky moc rád a vzorně ji proto hlídám. Od malička jsem prý velmi klidný a mírumilovný pes (akorát morčátko, co jsme měli doma, prý museli přede mnou hlídat), když moje panička zjistila, že chodit darovat krev mohou i pejsci - byl jsem to já, kdo jí okamžitě napadl jako ideální adept.
Mě i Amálku (tu prý, aby se neurazila) panička zaregistrovala do seznamu dobrovolných psích dárců krve (Červená tlapka) dne 16.6.2019. Ale díky tomu, jak naše Amálka vyvádí při návštěvách veteriny, jsem zbyl na darování sám.
Poprvé jsem byl darovat krev v září roku 2019 a od té chvíle chodím krev darovat vždycky, když je potřeba někomu pomoct. Sestřičky i doktoři z kliniky Jaggy v Praze mě vždy moc chválí, že jsem prý opravdu šikovný. Jednou mě držela u odběru úplně sama panička (normálně totiž páníček čeká venku, protože já před ním dělám trošku herečku) a to ze mě byly sestřička s paní doktorkou úplně paf! Prý tak v klidu se hned tak žádný pejsek nevidí. Ale ono totiž dát krev nic hrozného není, jen vás trochu píchnou a je to.
Vždycky na zavolání s mými páníčky přijedeme a já jsem pak moc rád, že můžu takhle psím kamarádům pomáhat...
