Vánoční stres naplňuje útulky

Publikováno: 23.12.2018
Autor: Lenka
Zdroj: -
Foto: Archiv Lenka, archiv PesWeb

Venku je mráz a tmu zahání jen světýlka stromečku u sousedů. Sousedka Marie se už ráno chlubila 14 druhy cukroví. Doma má naklizeno jak v hotelu a dárky nakoupené už od listopadu. Zatím co já zase nestíhám. Syn přinesl pětku z matiky a učitelka z dceřiny školky chce krabičku cukroví na besídku. Jenže kde to vezmu? Perníčky všechny sežral pes Max když se chladily na okně. A nic jiného ještě není ..

Zahrada je plná děr a venkovní stromeček vydržel ozdobený 2 hodiny, než Max přišel se světýlkama v hubě. Zatracený pes, jen člověk otevře vrátka, hned na něj Max skočí, ušpiní ho od bahna od hlavy až k patě. Zaboří svou uslintanou hlavu do nákupní tašky a ukradne to nejdražší co tam je. Má na to radar! Nedávno prorval plot a sousedům zabil ovci. Je to možný? Vždyť dostává ty nejlepší granule s Tesca a on udělá takový průšvih. Už tak máme se sousedy strašně blbé vztahy. Manžel už musel vysolit 1000,- Kč . Teď na Vánoce, kdy je každá koruna dobrá.

Co je to za zvuky? To snad není možný! Max vběhl do baráku, celý špinavý se usadil na gauči a žere polštář. „Fuj ty potvoro! Pusť to! vrrrrrrr haf vrrrrrr Necháš toho! Au! A dost! Ta bestie mě kousla ihned musí z domu! Už mu nevěřím! Co když kousne děti! Dělej táto volej útulek už toho má mám po krk!

Chápeme to, člověk je v ohromném stresu. Obchoďáky mají vánoční výzdobu už od listopadu. Všude samá reklama co všechno musíte mít. Co děti musí mít. Hypotéka, úvěry .. atd. Vánoce ale mají být svátky klidu, míru. Hlavní je, aby rodina byla pospolu. A do rodiny patří i pes. Pokud nemáte na psa čas, přerůstá vám přes hlavu, řešte to, prosíme, včas. 

Útulky už delší dobu praskají ve švech. Snaží se zvýšit kapacity, využívat dočasných péčí, ale stejně to nestačí. Málokterý útulek může vzít psa od majitele hned. Musí mít volná místa na zachycení toulavých psů, kteří ohrožují provoz na komunikacích. Musí mít místo pro opravdové sociální případy. Nesvéprávná paní nastupuje do LDNky, narkomanovi konečně odebrali psa kterého týral. Samotářský pán zemřel a zůstane po něm jen pes a další ..

V útulcích pracují taky jen lidé. Mnohdy jsou to jen lidé z občanských sdružení, kteří vše dělají zdarma a ve svém volném čase. Ve svém volném čase venčí, uklízí mraky výkalů, jejich zahrady připomínají měsíční krajinu. Jejich byty voní savem a místo vánoční výzdoby mají všude chlupy.

Jsou to lidé s velkým srdcem, snahou změnit svět, ale stále jsou to jen lidé. Mívají problémy v práci protože péče o psy jejich výkony v práci ovlivňuje, mají zdravotní problémy, mají chřipky a nemají je kdy vyležet. Venčit a krmit se musí vždycky. Ano, vybrali si tu práci dobrovolně, jenže řada z nich byla tehdy mladá a plná elánu. Teď už to dělají léta, psů potřebných jejich péče neubývá, ale naopak.

Z útulkového kolečka nelze vystoupit. Stále někdo volá a člověk se srdcem na pravém místě chce pomoci. Ale když je kapacita přeplněna na 140% už to prostě nejde. A když to nejde v čase Vánočním je to o to víc deprimující. Denně zavolají 3 lidé že nutně musíte umístit jejich psa a vy jejich psa nemůžete vzít. Není kam ho dát. Už i koupelna je plná. Požádáte je o zaslání fotky a popisku na e-mail. Pejska budete sdílet a může jít bydlet rovnou od majitele. Jenže fotky na mail nepřicházejí .. co se s pejskem nakonec stalo? Jediné co přichází jsou hrozné myšlenky .. žije ještě vůbec? Neměli jsme ho příjmout a ubytovat na záchodě?

Musí opravdu ten pes jít z domu teď hned? Nemůže ještě chvilku u vás počkat než mu najdeme nový domov? Nelze si třeba vzít doporučení na trenéra a dát tomu ještě pár měsíců?

Moc vás prosíme, snažte se svému psu od začátku věnovat. Koukněte se na to z druhé strany. To vy jste si ho vybrali a řekli že bude váš. Přijali jste ho k sobě, k sobě do rodiny. A o rodinu se musí pečovat. Rodině se odpouští a dávají druhé šance. Stejně jako vychováváte děti, je třeba vychovávat i psy. Problémový pes se problémovým nestává z minuty na minutu. Je to postupný proces. Jednu věc zanedbáte a hned vyskočí další a další jako slupky na cibuli. Když po někom hodíte slupku od cibule bolet ho to nebude, ale když po někom hodíte cibuli, může z toho být monokl.

Vy se staráte o jednoho psa, řešíte problémy jednoho psa. Tím, že to na někoho přehodíte, vašemu psovi nepomůžete. Přiděláte jen práci druhým, ti druzí stejně jako vy, slaví svátky klidu a míru. Místo dalšího druhu cukroví a dokonalého úklidu vezměte celou rodinu a tedy i svého psa do lesa na vycházku. 

Samozřejmě, že se ale před Vánocemi dějí i krásné věci. Útulky pořádají besídky, kde se sejdou noví majitelé jejich útulkových pejsků. Pochlubí se jak krásně prospívají a co všechno umí. Zájemci pejsky vyvenčí a pod stromeček dají dárky. Vlna solidarity je daleko větší než jindy. V obchodech se zřizují sběrná místa pro dary útulkům. Dokonce například Praha 2 umístila na Náměstí Míru u Vánočního trhu kontejner na dárky pro útulky. Na účtu jednoho útulku se objevil dar od českých vojáků, kteří svátky tráví v Afghanistánu, což pečovatele v útulku velmi dojalo.

Mnoho útulků těsně před Vánocemi pejsky již do adopce nedávají. Bojí se, že pejsek bude nevhodným dárkem. Snad nemusím zmiňovat všem jasnou věc, že pes se jako dárek nepořizuje a to ani k Vánocům ani za vysvědčení. K tomu slouží robotičtí pejsci k dostání v mnoha obchodech. Dalším důvodem je zvýšený výskyt dělobuchů. Nově adoptovaný pejsek ještě nemá důvěru ve svého páníčka. V novém prostředí se více bojí a když se do toho přidá ještě hnusné bouchání na každém kroku je riziko útěku velice velké. Prosíme veřejnost, aby střílela jen na Silvestra, člověk nemůže být obezřetný celý měsíc a velké procento útěků skončí úmrtím. Bezhlavě utíkající pejsek samozřejmě neohrožuje jen sebe, ale i ostatní účastníky provozu a tak ne jeden plechový miláček potřebuje opravu zcela zbytečně.

Ovšem vánoční zázraky se někdy dějí už v předstihu. Když do útulku přijede rodina s dětmi, zdrcení z nedávné ztráty svého miláčka, s vidinou roztomilého štěňátka. Ale odjíždějící s fenečkou Terezkou. Fenkou která by pro mnohé byla ve svých 10 letech už přestárlá. Fenkou co jí nedávno umřela milovaná panička a páníček se o ní nezvládl starat, jak byl zdrcen ze ztráty milovaného člověka.

Terezka přijela do útulku v tristním stavu, se zlomenou nohou, zánětem zubů v hrůzném stádiu a nádorem na mléčné liště. V útulku nevěděli zda přežije nutné operace, ale přežila vše, jako by věděla, že ještě není čas končit. Jako by věděla, že na ní čeká láska. Láska celé rodiny, kterou oplácí velkou měrou…

Hlas útulku