Zkušenost uživatele s plemenem

Toto plemeno jsme vybrali, když jsme hledali našeho úplně prvního pejska pro celou rodinu. Chtěli jsme menšího psa, který nebude náročný na pohyb a výcvik a bude hodný k dětem. Kavalír svojí něžnou povahou a roztomilým kukučem vyhrál na plné čáře. Jako prvního psa pro začátečníky toto plemeno můžu rozhodně doporučit.

Kavalíři jsou nesmírně laskaví a tolerantní. Milují pozornost své rodiny, rádi se mazlí a hrají si. S radostí budou páníčka následovat při jakékoli aktivitě. Půjdou na dlouhý výlet, zazáří v agility a při zachrastění vodítka se jim rozvrtí ocas jako helikoptéra. Zároveň se ale nebudou zlobit, pokud v deštivý den zůstanete spolu doma. Pohyb mají rádi, ale jejich hlavní potřebou je blízkost páníčka a rodiny. K dětem i zvířatům jsou něžní, hodí se i na canisterapii. Jejich výchova je snadná a zvládne ji i začátečník. Ke kavalírovi je nutné přistupovat po dobrém. Jsou to křehké něžné bytosti, takže zvyšováním hlasu nebo výhrůžkami byste je jen vyděsili a zlomili vaše přátelství a důvěru, protože pejsek by se vás bál. Rozhodně nejsou dominantní nebo agresivní.

Kavalír chce být hlavně nablízku svým lidem. Nechat jej dlouho o samotě nebo zavřeného v izolaci by pro něj bylo trápením. Do venkovního kotce se rozhodně nehodí, v zimě mohou promrznout, potřebují pelíšek uvnitř. Mohou být v domku se zahrádkou i v bytě. Radost jim dělají procházky do přírody, ale s dostatkem vhodných aktivit jim bude dobře i ve městě.

V míře pohybu se kavalír přizpůsobí životnímu stylu rodiny, ale povaleč to rozhodně není a nechat jej jenom na zahradě by nebylo vhodné. Kromě běžných venčících procházek udělá kavalírovi radost i delší výlet do lesa nebo jiné přírody. Se svým psem chodím několikrát týdně na tento typ dlouhých procházek, klidně i na čtyři hodiny. Uvědomte si, že na ty procházky chodíte pro pejska, ne kvůli sobě. Proto se vykašlete na spěchání z bodu A do bodu B. Místo toho pejska nechte všechno očuchat, označkovat, proběhnout se, hrabat a válet se v trávě a dělat psí věci. Můj kavalír se taky rád brouzdá v mělké vodě a chytá v ní plovoucí lístky a klacíky. Mladí kavalíři si rádi hrají i s hračkami a při správném přístupu jim to vydrží i do vysokého věku. Moc rádi se baví a spolupracují s páníčkem. Já se se svým kavalírem věnuji psím sportům agility a hoopers, je opravdu moc snaživý a šikovný. Znám taky kavalíry úspěšné v noseworku a dalších aktivitách. Určitě doporučuji s kavalírkem pro radost "něco dělat" a nenechat jej být jen obyčejným mazlíkem na doma.

Kavalír byl můj úplně první pes, když jsem byl v kynologii nováčkem, a byla to skvělá volba plemene. Jsou to pejsci, kteří člověku přirozeně naslouchají a rádi se učí. Velice milují jídlo všeho druhu a za pamlsek budou dělat triky s veselým ocáskem. Křiku a nátlaku se kavalíři bojí, proto je nejlepší pro vztah mezi pejskem a člověkem využívat při tréninku pozitivní metody. Já využívám navádění na pamlsek nebo na prázdnou ruku a následné odměnění nebo trénink s pomocí klikru metodou shaping. Kavalíři jsou bystří pejsci, rychle chápou a rádi poslouchají. I když je to malý neškodný pejsek, základní poslušnost je důležité pěstovat již od malička. Mezi nejdůležitější dovednosti pejska patří spolehlivé přivolání, čekat v klidu při osamocení, nevrhat se do misky s jídlem bez svolení, chodit pěkně na vodítku a nechat si sahat na všechny části těla (třeba nechat si ostříhat drápky, vyčistit zuby, ouška a podobně). Výcvik s kavalírem jde snadno a je dost možné, že vás to s ním bude tolik bavit, že jej brzy začněte učit i různé roztomilé triky jen tak pro pobavení nebo rovnou skončíte u dogdancingu či jiného sportu.

Zdraví kavalírů už není tolik šťastnou stránkou jako jejich milá povaha. Velice časté jsou u nich problémy se srdcem, které přicházejí až ve vyšším věku. Je to u nich geneticky dané, proto je nejlepší prevencí zvolit štěňátko z takového chovu, kde prarodiče i další generace předků měly srdíčko nejzdravější do co nejvyššího věku. Je totiž možné, že maminka a tatínek štěněte v době jeho narození budou zdraví, ale za pár let se u nich špatné srdíčko projeví. Další problémy mohou být s koleny, zánětem uší nebo nervového původu. Důležité je pečovat o čistotu zubů, protože bakterie z úst se mohou dostat dále do těla, a pravidelně kontrolovat zvukovod a anální žlázky na veterině. K běžné péči potom patří vyčesávání srsti. Při běžném režimu stačí jednou týdně nebo dle potřeby, v období línání (jaro, podzim) více. Zvláštní pozornost je vhodné věnovat dlouhé srsti na uších, aby se netvořily cucky a dredy. Prostříhání příliš husté srsti nebo zastřihnutí tlapek pejskovi uleví, ale dle standardu by se výstavní kavalíři stříhat neměli. Vyholení srsti je naprosto nevhodné, narušilo by přirozenou termoregulační schopnost chlupů. Dle potřeby se potom stříhají či brousí drápky. U fenek doporučuji ve vhodném věku kastraci, aby se předešlo nebezpečnému zánětu dělohy, který moji kavalírku potrápil v jejich osmi letech a letěli jsme na veterinu za pět dvanáct. Dožila se ještě deseti let, než její nemocné srdíčko jednoho dne dotlouklo.

Kdybych to měl shrnout, kavalíři jsou prostě boží. Jsou to parťáci do nepohody, milují společnost a vše živé by láskou oblízali. Ten náš spí v pelíšku s kočkou. Snadno se cvičí a mají rádi psí sporty a procházky, ale příliš mnoho pohybu nevyžadují a umí i lenošit. Hodí se pro člověka, který chce se svým psem trávit čas, může i k seniorům i malým dětem. Není vhodný pro choleriky, lidi potřebující si dokazovat svou dominanci nebo do rozhádané rodiny. Jsou velmi citliví na negativní energii a zaslouží si milující péči.

Pokud chcete pejska od štěňátka, určitě si dejte na čas s výběrem. Nekupujte to nejlevnější a nejbližší, na co první narazíte. Berte štěně vždy jen s PP, protože tak máte zajištěné, že jeho rodiče a předci byli testovaní na zdravotní problémy plemene. Dejte na svoji intuici, navštivte štěně u chovatele a podívejte se na chování maminky a na prostředí, kde pejsek vyrůstal a odkud si ponese své zkušenosti do života. Skvělým společníkem může být ale i kavalírek starší, který už odrostl ze štěněcího kousání věcí a pubertálního neposlouchání. Mnoho takových kavalírků čeká na svůj domov v Druhé šanci pro kavalíry a Naději kavalíra Charlieho, což jsou organizace zaměřené na pomoc opuštěným pejskům tohoto plemene. Pokud takovému pejskovi nabídnete svou vřelou náruč a teplé místečko domova, bude vám vděčným a milujícím kamarádem.