Zkušenost uživatele s plemenem

Vybrali jsme si tuto rasu, protože jsme chtěli hodného, mazlivého, dobře cvičitelného malého rodinného pejska, který s námi bude rád uvnitř i venku, miluje všechny lidi i zvířata, není uštěkaný a vypadá hezky (ne příliš malý, kudrnatý, chlupatý nebo se spláclým nosem).

Po téměř roce soužití si nemohu stěžovat, fenka splnila všechna očekávání. Je to zlatý pejsek. Je hrozně hodná, mazlivá, nezkazí žádnou legraci, moc chytrá, chce potěšit. Tyto vlastnosti sdílí typicky snad všichni jedinci tohoto plemene, za mě nejhodnější pejsek. V životě jsem nepotkala agresivního kavalíra - agresivita je jim cizí. Řekla bych, že se hodí k lidem, kteří mají na pejska čas, nenechávají jej příliš často o samotě, nejsou alergičtí na srst a jsou zastánci pozitivní výchovy a socializace - jedná se o velmi citlivé plemeno a tvrdá ruka by nadělala více škody než užitku. Většina kavalírů udělá za pamlsek či pochvalu páníčka cokoliv. Pokud splňujete výše uvedené, je jedno, zda jste autoritativní či nikoliv. Naše (a většina kavalírů) se s psy snáší bez problému. Děti typicky milují (naše by nejraději každé utopila slinami) a díky jejich malé velikosti jsou vhodní ke všem věkovým kategoriím, snesou toho hodně - jen je samozřejmě na místě na dítě dohlédnout a poučit jej jak se správně chovat ke psům. Pobyt o samotě však může být problém. Naše fenka není skoro nikdy sama a pokud ano, jde spát. Není ráda o samotě, ale nevyje, neničí. Popravdě nikdy nic nezničila ani jako mimi. Typicky ale kavalíři špatně snáší odloučení od lidí a není dobré si je pořizovat, pokud by měl být pes hodiny sám doma. Co se štěkání týče, jsou jedinci, kteří štěkají vzácně a jedinci, kteří mohou štěkat více - nejsou však vyloženě uštěkaní.

Kavalír, ač má dlouhou srst, v mrazu moc dlouho nevydrží, proto určitě ven ne - nehledě na to, že by byl smutný a osamělý. V zimě je dobré mu pořídit obleček. Hodí se jak do bytu, tak do domu, do města i na vesnici. Potřebuje však dostatek pohybu.

Nejedná se sice o ultra -aktivní plemeno, ale rozhodně doporučuji lidem, kteří mají tu možnost alespoň dvakrát denně vyrazit na slušnou procházku. Není to buldoček, co sotva jde. Rád se proběhne, zejména jako mladý pes. Míra aktivity záleží na jedinci - my denně ujdeme až 6 km. Pro nemohoucí stařenu tedy spíš ne. Je to však pejsek, který je především rád s vámi - at už na gauči nebo venku. Je však důležité si být jisti přivoláním - někteří mohou mít slabý lovecký pud. S kavalírky se dá velmi obstojně soutěžit v různých disciplínách - chovatelka mé feny se věnuje agility, dále lze dělat dogdancing, obedience, nosework, příp. lovecký výcvik u jedinců se silnějším loveckým pudem. Skvělí jsou i na canisterapii.

Jak jsem již zmínila - kavalír je velmi chytrý pejsek, který však miluje svou rodinku a chce potěšit, proto se snadno cvičí a je i vhodný pro začátečníky. Základem je navázání přátelského vztahu pomocí her, dobrot a mazlení, dále také socializace s nejrůznějšími lidmi (staří, mladí, děti, brejlatí, s kloboukem, berlí atp), zvířaty, věcmi a činnostmi (MHD, auto, fén, deštník, česání...) Míra poslušnosti vždy závisí na jedinci a důslednosti majitele, ale má fena, která ráda cvičí povely a baví jí to, je důkaz toho, že se dají dost dobře vycvičit - zvládá přivolání, fuj, nesmíš, chodník, okolo, čekej, jdi, k noze, hop, tancuj, chcíp, váleček, na záda, hopá přes nohu, otočka doleva a doprava, na mě se dívej, čumáček na ruku, dej pac, sedni, lehni....možná ještě něco dalšího :-) Cvičím jí pamlsky a pochvalami, nikdy nepoužívám křik nebo násilí. Jsou to velmi citliví psi, tvrdá výchova v nich vypěstuje akorát bázlivost.

Bohužel u kavalírů jsou časté genetické nemoci - od syndromů EFS/CC/DE, přes srdeční potíže po neurologická onemocnění. Krom toho se u nich mohou vyskytnout klasické nemoci malých psů (luxace pately) nebo španělů (záněty uší), příp. civilizační choroby. Jedná se o výsledek množení bezpapírových psů a chovu s důrazem na exteriér, nikoliv na zdraví. Avšak i tak existují zdravé linie a chovy, jen je třeba pečlivě vybírat. Aby prošel kavalír bonitací, musí absolvovat vyšetření očí, srdce a patel. Bonusem jsou i genetické testy na EFS/CC/DE, případně MRI kvůli syringomyelii (neurologické nemoci). U srdečních nemocí však je problém, že se často projeví až ve středním věku pejska (6-8 let), což znamená, že rodiče štěněte mohou mít srdce zdravé v době, kdy se narodilo a přesto dispozici předat, jelikož u nich nemoc propukne až v pozdějším věku. Abychom tomuto předešli, je dobré si zjistit i zdravotní stav prarodičů, kteří jsou starší 6ti let. Za sebe jsem zatím žádné zdravotní potíže řešit nemusela, veterináře známe jen z očkování a doufáme, že to tak zůstane. Co se srsti týče, není to pes pro alergiky - podstatně líná, avšak chlupy jsou dlouhé a jdou dobře sebrat, narozdíl od mopsů apod. Pro minimalizaci chlupů a potencionálních dredů doporučuji česat denně (cca 3 min. záležitost). Kavalír se nemusí stříhat, max. srst na tlapkách a ouška. Ty je také potřeba pravidelně čistit a prohlížet, zda nejsou zanícena, sem tam utřít očka, pokud slzí. Obecně španělé mají dlouhé chlupaté uši a mají tendenci si je ve všem máchat, proto si pořiďte ušanku.

Ve zkratce je kavalír skvělý pejsek pro mírně aktivní až aktivní rodinu, pár, člověka, který bude rád ležet na gauči i chodit na túry, bude vás rozesmívat, ke každému se přitulí a zbytečně neotravuje. Je však důležité, aby jste na něj měli čas a nenechávali jej doma často samotného. Také to není pes na ven, pro alergiky či tvrdé pány.

Mám fenku s PP, právě kvůli zjištění podmínek chovu a zdraví předků. Pejsek byl zdravý, čipovaný, odčervený, výborně socializovaný a doufám, že nic řešit nebudeme. S jednáním chovatele jsem velmi spokojena, máme skupinu na sociální síti, kde sdílíme fotky a zážitky v rámci vrhu. Pokud chcete toto plemeno, rozhodně doporučuji pejska s PP, jelikož psi bez PP pochází často z množíren a bývají nemocní. Rozhodně si zjistěte, v jakém zdravotním stavu jsou rodiče a prarodiče a jakou má chovatel pověst (najděte si majitele pejsků z předchozích vrhů). Přeji příjemný život s úžasným kámošem!