Knírač velký

 Knírač velký
Dobrý hlídač Náročný na pohyb Vyžaduje péči o srst Pro držení doma Pro držení venku

Základní údaje plemena

Země původuNěmecko
Název v zemi vznikuRiesenschnauzer
Kategorie dle FCIII. Pinčové a knírači, molossoidní a švýcarští salašničtí psi
Velikostpes: 65-70 cm fena: 60-65 cm
Hmotnost32-35 kg
OsrstěníSrst hrubá, drátovitá. Na čenichu je výrazný knír, vousy a husté obočí.
Zbarvení srstiJednobarevně černá nebo „pepř a sůl“.
Celkový dojemPes silné konstituce, téměř hranatého tvaru.
PovahaVelmi vyvinuté smyslové orgány,moudrost,velká učenlivost při výcviku,neochvějná věrnost,neúnavná pozornost,odvaha a vytrvalost.
Zaměnitelné plemenoVelký knírač se trochu podobá černému ruskému teriérovi (ostatně spolupodílel se na jeho vzniku). Ten však je větší, působí mohutnějším dojmem a ponechává se mu mnohem více srsti, která je mírně zvlněná. Černý teriér, Flanderský bouvier

Charakter a chování

Typické povahové vlastnosti jsou živý temperament, spojený s rozvážným klidem. Příznačný je jeho dobrácký charakter, hravost a doslovná závislost na svém pánovi. Miluje děti, je nepodplatitelný, bdělý, a přesto žádný uštěkanec. Vysoko vyvinuté smyslové orgány, chytrost, schopnost výcviku, nebojácnost, vytrvalost a odolnost vůči povětrnostním podmínkám a nemocím zařazují středního knírače k vynikajícím rodinným, hlídacím, doprovodným psům, kteří mají i dobré schopnosti k výcviku. Pro knírače je vhodný i výcvik na cvičišti, kde se pes výborně zaměstná a vybije si svou energii. Výcvik však vzhledem k jeho tvrdohlavosti vyžaduje mnoho trpělivosti.

Knírač je vhodný pro chov v bytě. Ke spokojenému životu nepotřebuje příliš velký prostor, ale spíše přítomnost svého pána a kontakt s ním. Chytrost, nebojácnost a ostražitost dělají z knírače velmi dobrého hlídače, a příchod každého hosta vám hlasitě oznámí.

Původ psa

Velký knírač také vzešel z rázovitého, neušlechtilého selského psa, který se vyskytoval v jižním Německu, v bavorských Alpách, horním Rakousku, Štýrsku a části Švýcarska. Sedláci ho používali k hlídání dvorců, stájí, stád dobytka a jako formanského psa. Jeho výška se tehdy pohybovala okolo 55 cm. Měl hrubou srst, dlouhé vousy a mohutnou kostru. Nejčastější barva byla černá, hnědá a žlutá. Křížením větších středních kníračů a těchto tažných a hlídacích psů vznikl velký, zvaný mnichovský knírač. Ti se však dále zušlechťovali křížením s černými německými dogami a velkými pudly a pak zase s většími středními knírači, aby nezanikly rysy knírače, až v roce 1925 bylo křížení zakázáno. Často tahali vozíky, rozváželi mnichovské pivo, proto se jim také říkalo mnichovští knírači. Později se ustálil název velký knírač. Prvním dokladem o velkém knírači může být obraz z roku 1850, který představuje princeznu Alžbětu, později císařovnu Sissi Rakouskou, u jejíž nohou ležel mohutný pes s drsnou srstí a bohatým vousem.

Mezi nejvýznamnější chovatele, kteří utvářely podobu knírače velkého byl dr.Calaminus (cho. st. Kinzigtal) a chovatel Kluftinger (chov. St. Wetterstein). Bez těchto jmen se neobejde žádný rodokmen.V roce 1907 vznikl v Mnichově Der Bayerische Shnauzer Klub. V roce 1910 byl pro toto plemeno schválen standard a byla vedena plemenná kniha, ve které byl veden pod jménem mnichovský knírač. Dr. Calaminus přikřížil i černou dogu, aby dodal knírači ušlechtilost a upevnil černou barvu. Díky chovatelskému úsilí se u kníračů velkých prosadilo černé zbarvení srsti. V roce 1925 byl knírač velký černý zařazen mezi služební plemena.