Bretaňský ohař dlouhosrstý

 Bretaňský ohař dlouhosrstý
Pro začátečníky Náročný na pohyb Pro držení doma Pro držení venku

Základní údaje plemena

Země původuFrancie
Název v zemi vznikuEpagneul Breton
Kategorie dle FCIVII. Ohaři
Velikostpes: 49 - 50 cm fena: 48 - 49 cm
Hmotnost13 až 15 kg (Standard FCI přesnou váhu neuvádí)
OsrstěníSrst musí být jemná, ne však hedvábná, je rovná či velmi lehce zvlněná po těle. Nikdy nesmí být kudrnatá
Zbarvení srstiBílá a oranžová, bílá a černá, bílá a kaštanová (hnědá).
Celkový dojemJe to nejmenší ohař. Bretaňský ohař je brakoidní s krátkým prutem či zcela bezocasý, harmonicky stavěný, má solidní kostru, aniž by se zdál těžký.
PovahaAdaptabilní na každé prostředí, sociabilní, jeho pohled je inteligentní a pozorný, je mentálně vyvážený. Je to všestranný stavěcí pes (ohař), použitelný na každý druh zvěře a v každém terénu, jeho lovecké vlohy se probouzejí brzy.
Zaměnitelné plemenoOd malého münsterlandského ohaře se liší krátkým ocasem, nižší velikostí a světlejšími barevnými odstíny. Od welššpingršpaněla kratšíma ušima, menší ušlechtilostí a rovněž méně sytými barvami. Malý münsterlandský ohař, Welššpringršpaněl, Anglický špringr španěl

Charakter a chování

Bretaňský dlouhosrstý ohař je chytrý a laskavý, živý a veselý, přitom neúnavný pes. Je přátelský a většinou milý i k dětem, svému pánovi je zcela oddaný. S jeho výcvikem nebývají problémy. Je všestranně nadaný: dělá stojky, přináší úlovky. Bretaňský ohař je zanícený lovecký pes vhodný zvláště jako koroptvář. Dnes je používán jako aportér a společník. Má hezké hledání, pohyb, výborný nos, zabírá velké pole, spontánně a pevně vystavuje, má vlohový aport a dobře se cvičí. Pokud bretaňského ohaře nevyužijete při lovu, určitě zvládne i některý ze psích sportů, jako např. agility.

Původ psa

Bretaňský dlouhosrstý ohař byl vyšlechtěn ve Francii, přesněji v centrální Bretani v 18. století. Je jedním z nejstarších psů španělského typu. Počátkem 20. století byl zušlechtěný křížením a selekcí. Vznikl ze středověkého předchůdce španěla, později se přimíchala krev anglická. Počátkem 20. století Bretaňský dlouhosrstý ohař téměř vyhynul, francouzský šlechtitel psů Artur Enu jej však opět oživil.

Poprvé byl vystavován v Paříži v roce 1904. Návrh standartu byl vypracován v Nantes v roce 1907, byl zveřejněn a schválen na prvním plenárním zasedání chovatelského klubu v Loudéacu (Cotes du Nord) dne 7. června 1908. To byl první plemenný standard „Klubu bretaňského ohaře s přirozeně krátkým ocasem“.