Welššpringršpaněl

 Welššpringršpaněl
Náročný na pohyb Vyžaduje péči o srst Pro držení doma Pro držení venku

Základní údaje plemena

Země původuVelká Británie
Název v zemi vznikuWelsh Springer Spaniel
Kategorie dle FCIVIII. Retrívři, slídiči a vodní psi
Velikostpes: 48 cm fena: 46 cm
Hmotnost16 - 20 kg. (Standard FCI hmotnost neuvádí.)
OsrstěníSrst je rovná a přiléhavá, hedvábná, hustá, nikdy není hrubá nebo zvlněná. Kadeřavá srst je vysoce nežádoucí.
Zbarvení srstiPouze sytě červené a bílé.
Celkový dojemSymetrický, kompaktní, nepříliš nohatý, stavěn pro odolnost a tvrdou práci. Rychlý a pohyblivý, vykazuje množství energie a pohybu.
PovahaPřítulný, nevykazuje agresivitu ani nervozitu.
Zaměnitelné plemenoPodobný špringršpaněl je větší, mohutnější a nevyskytuje se v červenobílé barvě. Anglický špringr španěl, Bretaňský ohař dlouhosrstý

Charakter a chování

Tito psi jsou stavěni pro tvrdou práci. Jsou odolní, pohybliví, rychlí a hlavně velmi temperamentní a stále plní energie. Anglické slovo ,,spring" znamená v překladu ,,skákat, vytrysknout, vyrazit a pramenit" . A právě tyto vlastnosti jsou velmi charakteristické pro způsob, jak se welššpringršpaněl chová při zvedání pernaté zvěře. Protože nebyli kříženi s jinými plemeny, stále si udržují velmi dobré lovecké vlastnosti. Při dobrém vedení a výcviku se stávají všestranně využitelným loveckým psem. Vynikají výborným nosem, hlasitostí a jsou všestranní pro práci v poli,v lese i ve vodě. Pro svůj ušlechtilý vzhled, inteligenci a přívětivou povahu, bez agresivity jsou však i skvělými společníky a dá se říci i domácími mazlíčky. Vyžadují dostatek pohybu, vlídné zacházení, ale také velmi důslednou výchovu a výcvik.

Původ psa

Welššpringršpaněl patří mezi nejstarší plemena španělů. Jeho červenobílé zbarvení se považuje za původní. První zmínka o červenobílých španělech se objevila už v 16. století. Jedni z nich byli španělé z okolí Cardiffu a Swansea z vesnice Llanharon v jižním Walesu, kde se vyvíjeli zcela izolovaně, a tím si uchovali oproti ostatním španělům původní zbarvení i vlastnosti. K prošlechtění velššpingrů významně přispěla rodina A. T. Wiliamse z údolí Neathu, která je chovala po několik století. Na výstavách se tito psi objevili poměrně pozdě. A.T. Wiliams zvítězil se svými psy na výstavě v Birminghamu v roce 1899 a nato vyhrál i pracovní soutěž Field Trials. Snaha zaregistrovat tyto krásné lovecké psy byla korunována až v roce 1902, kdy English Cannel Club uznal welššpringršpaněly oficiálně jako plemeno.