Welššpringršpaněl
Základní údaje plemena
| Země původu | Velká Británie |
|---|---|
| Název v zemi vzniku | Welsh Springer Spaniel |
| Kategorie dle FCI | VIII. Retrívři, slídiči a vodní psi |
| Velikost | pes: 48 cm fena: 46 cm |
| Hmotnost | 16 - 20 kg. (Standard FCI hmotnost neuvádí.) |
| Osrstění | Srst je rovná a přiléhavá, hedvábná, hustá, nikdy není hrubá nebo zvlněná. Kadeřavá srst je vysoce nežádoucí. |
| Zbarvení srsti | Pouze sytě červené a bílé. |
| Celkový dojem | Symetrický, kompaktní, nepříliš nohatý, stavěn pro odolnost a tvrdou práci. Rychlý a pohyblivý, vykazuje množství energie a pohybu. |
| Povaha | Přítulný, nevykazuje agresivitu ani nervozitu. |
| Zaměnitelné plemeno | Podobný špringršpaněl je větší, mohutnější a nevyskytuje se v červenobílé barvě. Anglický špringr španěl, Bretaňský ohař dlouhosrstý |
Charakter a chování
Tito psi jsou stavěni pro tvrdou práci. Jsou odolní, pohybliví, rychlí a hlavně velmi temperamentní a stále plní energie. Anglické slovo ,,spring" znamená v překladu ,,skákat, vytrysknout, vyrazit a pramenit" . A právě tyto vlastnosti jsou velmi charakteristické pro způsob, jak se welššpringršpaněl chová při zvedání pernaté zvěře. Protože nebyli kříženi s jinými plemeny, stále si udržují velmi dobré lovecké vlastnosti. Při dobrém vedení a výcviku se stávají všestranně využitelným loveckým psem. Vynikají výborným nosem, hlasitostí a jsou všestranní pro práci v poli,v lese i ve vodě. Pro svůj ušlechtilý vzhled, inteligenci a přívětivou povahu, bez agresivity jsou však i skvělými společníky a dá se říci i domácími mazlíčky. Vyžadují dostatek pohybu, vlídné zacházení, ale také velmi důslednou výchovu a výcvik.
Původ psa
Welššpringršpaněl patří mezi nejstarší plemena španělů. Jeho červenobílé zbarvení se považuje za původní. První zmínka o červenobílých španělech se objevila už v 16. století. Jedni z nich byli španělé z okolí Cardiffu a Swansea z vesnice Llanharon v jižním Walesu, kde se vyvíjeli zcela izolovaně, a tím si uchovali oproti ostatním španělům původní zbarvení i vlastnosti. K prošlechtění velššpingrů významně přispěla rodina A. T. Wiliamse z údolí Neathu, která je chovala po několik století. Na výstavách se tito psi objevili poměrně pozdě. A.T. Wiliams zvítězil se svými psy na výstavě v Birminghamu v roce 1899 a nato vyhrál i pracovní soutěž Field Trials. Snaha zaregistrovat tyto krásné lovecké psy byla korunována až v roce 1902, kdy English Cannel Club uznal welššpringršpaněly oficiálně jako plemeno.
