Rhodéský ridgeback

 Rhodéský ridgeback
Dobrý hlídač Pro zkušené kynology Náročný na pohyb Pro držení doma Pro fyzicky zdatné majitele

Základní údaje plemena

Země původuJižní Afrika
Název v zemi vznikuRhodesian ridgeback
Kategorie dle FCIVI. Honiči, barváři a příbuzná plemena
Velikostpes: 63 - 69 cm fena: 61 - 66 cm
Hmotnostpes: 36,5 kg fena: 32 kg
OsrstěníMěla by být krátká a hustá, hladká a lesklá, avšak ani jako vlněná, ani hedvábná. Pruh na hřbetě který vzniká tím, že srst v něm roste v opačném směru než na zbytku těla je charakteristickým znakem plemene. Dobrá průměrná šířka ridge je 5 cm.
Zbarvení srstiSvětle pšeničná až červeně pšeničná.
Celkový dojemMěl by být ztělesněním vyváženého, silného, svalnatého, obratného a aktivního psa, symetrického z profilu a při střední rychlosti maximálně vytrvalého. Zvláštností plemene je zpětný pruh na hřbetě /ridge/, který vzniká tím, že srst v něm roste v opačném směru než na zbytku těla.
PovahaDůstojný, inteligentní, vůči cizím zdrženlivý, ale bez příznaků agresivity nebo strachu.
Zaměnitelné plemenoPouze s thajským ridgebackem, jenž jako jediný má rovněž ridge na hřbetě, je však vzácnější, výrazně menší a má vztyčené uši. Thajský ridgeback

Charakter a chování

Rhodéský ridgeback je inteligentní, samostatný pes, někdy trochu tvrdohlavý. Pokud se mu v mládí, kdy je nejvíce temperamentní, dostane dostatek pohybu, je soužití ridgebacka s člověkem bez problémů. Nikdy nevyhledává konflikty, ovšem v případě nutnosti je schopen účinně se bránit. Chrání velice dobře člověka a jeho majetek, ale potencionálního vetřelce nenapadne, pokud nemá opravdu pádný důvod. Je ideálním hlídacím psem. Je naprosto nevhodný do kotce. Ridgeback je velmi úzce vázán na člověka. Protože je to pes s velice citlivou povahou, která nesnese nátlak ani tvrdou ruku, klasické metody cvičení selhávají a často mají největší úspěch ve výchově lidé, kteří mají ridgebacka jako svého prvního psa. Ti při jeho výchově nesrovnávají jeho vlastnosti s vlastnostmi jiných plemen. I když je rhodéský ridgeback v mnoha částech světa dodnes užíván jako lovecký pes, jeho kvality ocení i ti, kdo si jej pořídí jako hlídače a rodinného společníka. Jako psa-obranáře ridgebacka není vůbec nutné cvičit, protože k tomu má zděděné předpoklady. Je to dokonalý hlídač, beze sklonů k napadání, který není nikdy sám od sebe agresivní. Cizí lidi sice bouřlivě nevítá, ale také se jich nebojí a jeví o ně jen málo zájmu.

Dodnes je rhodéský ridgeback využíván jako pes lovecký. V Africe byl využíván při lovu velkých kočkovitých šelem, u nás se stále častěji uplatňuje v myslivosti jako honič a k dohledání spárkaté zvěře.

Původ psa

Původní africká plemena používaná obyvateli kmene Khon-Khoinů, kteří byli také nazýváni Hotentoty, sloužila jako honiči pro lov zvěře. Byli to malý lehcí psi, se vztyčenými boltci typu šen si.. Někteří z těchto psů měli na hřbetě obrácený pruh srsti, a tito požívali zvláštní úcty, protože byli považováni za obzvlášť lovecky zdatné. Plemena dovezená z Evropy zas nebyla vzhledem ke klimatickým podmínkách Afriky odolná ani vytrvalá. V roce1875 reverend Charles Helm přivezl do dnešní Zimbabwe dvě feny blíže nespecifikovaného honiče parforsního typu, které byly nakryty těmito loveckými psy. Tak došlo ke křížení domácích afrických honičů Hotentotů s evropskými plemeny loveckých psů. Potomci těchto psů se pak stali zakladateli plemene rhodéský ridgeback tak, jak ho známe dnes. Dobré vlastnosti polodivokých afrických psů se křížením dále upevňovaly, a nejvyšší možná vitalita a síla se vyskytovala vždy u těch potomků, kteří měli ridge. Výběr psů pak spočíval jednak z přítomnosti pruhu obrácené srsti na hřbetě, tzv. ridge, ale také byl dáván důraz na nebojácnost, vytrvalost a lovecké schopnosti. Pomocí těchto psů lovili bílý osadníci veškerou zvěř včetně lvů stejným způsobem jako se lovilo s honiči v Evropě. Psi zvěř vystopovali, štvali a potom drželi na místě a hlásili lovci, který je pomocí štěkotu našel a lovené zvíře zastřelil.

Na výstavě byl poprvé rhodéský ridgeback předveden v roce 1918 v Bulawayu. V roce 1926 byl jihoafrickým Kennel Union přijat jeho plemenný standard, který byl přijat také Kennel Clubem, ve kterém byl rhodéský ridgeback uznán v roce 1928. K lovu se dnes již tak často nepoužívá, slouží člověku spíše jako hlídač a společník.