Německý špic

 Německý špic
Dobrý hlídač Pro začátečníky Vyžaduje péči o srst Pro držení doma Pro držení venku I pro seniory

Základní údaje plemena

Země původuNěmecko
Název v zemi vznikuDeutscher spitz
Kategorie dle FCIV. Špicové a primitivní plemena
VelikostNěmecký špic existuje v 5 velikostních variantách: Německý špic vlčí (Wolfspitz/ Keeshound): Má v kohoutku 49 cm, s tolerancí +/-6 cm. Německý špic velký (Giant-Spitz): Má v kohoutku 46 cm, s tolerancí +/- 4 cm. Německý špic střední (Medium size Spitz): Má v kohoutku 34 cm, s tolerancí +/- 4 cm. Německý špic malý (Miniature Spitz): Má v kohoutku 26 cm, s tolerancí +/- 3cm. Německý špic trpasličí (Toy Spitz/ Pomeranian): Má v kohoutku 20 cm, s tolerancí +/- 2 cm.
HmotnostNěmecký špic vlčí: 25 - 30 kg Německý špic velký: 17,5 - 18,5 kg Německý špic střední: 10,5 - 11,5 kg Německý špic malý: 1,8 – 2,5 kg Německý špic trpasličí: pod 2 kg
OsrstěníNěmecký špic má dvojí srst: 1.) krycí srst: - je dlouhá, rovná, stojící, 2.) podsada: - je krátká, hustá, jakoby vlněná
Zbarvení srstiNěmecký špic vlčí: šedé stínové. Nemecký špic velký: černé, hnědé, bílé. Německý špic trpasličí,malý a střední: černé, hnědé, bílé, oranžové, šedé stínové, a ostatní zbarvení.
Celkový dojemNěmecký špic je roztomilý pes, pro kterého je charakteristická bohatá srst odstávající od těla.
PovahaPozorný, živý a veselý pes, který je svému majiteli výjimečně oddaný.
Zaměnitelné plemenoVšechna plemena, s nimiž je možno si německého špice splést, jsou vzácná. Malého špice by bylo možno si splést s italským volpinem, který má mohutnější hlavu, kratší nos a větší oči a většinou je bílý. Podobný je také japonský špic, který je zhruba ve velikosti středního špice a měl by představovat zmenšenou verzi samojeda včetně typického "úsměvu". Může být pouze bílý. Vlčí špic se podobá eurasierovi vlkošedé barvy, který však má méně srsti a je vyšší. None

Charakter a chování

Špic je živý a temperamentní pes, je milý a přítulný. Bývá velmi vázán na svého pána. Je také velmi ostražitý a velice rád a hlasitě štěká. Nebývá bázlivý ani agresivní. Charakteristickým rysem povahy špice je jeho absolutní závislost na svém pánovi. Špicové si zcela zvykli na dům a doprovod člověka, jsou stále velmi oddáni a především neloví. Celou svou lidskou rodinu velmi miluje a chová se velmi přítulně a přátelsky. Odrostlejším dětem je špic velmi dobrým kamarádem. Malé děti mohou se psem zacházet někdy poněkud hrubě, proto je důležité poučit obě strany, jak se k sobě mají vzájemně chovat. K cizím lidem je však nedůvěřivý, a je potřeba jej s přáteli rodiny citlivě seznámit, aby důvěru získal. Při setkání s cizími psy nebo jinými domácími zvířaty nebývají problémy, ale je samozřejmě potřeba jej s nimi již od mládí seznamovat. Stejně jako ostatní psi, potřebuje i tento důslednou výchovu. Je velmi učenlivý a snadno se cvičí. Protože se rád a často projevuje pronikavým štěkotem, je pro dobré sousedské vztahy vhodné tyto projevy výchovou usměrnit. Důsledný základní výcvik poslušnosti a citlivé zacházení udělají ze špice příjemného a přátelského člena rodiny. Špic je velmi temperamentní pes a potřebuje tedy i dostatek pohybu. Má rád delší procházky a potřebuje i dostatek volného pohybu. Lhostejnost k počasí, statnost a dlouhověkost jsou jeho nejvýjimečnějšími znaky. Není bázlivý ani agresivní. Pro svůj nedůvěřivý postoj k cizím lidem se špic osvědčuje jako velmi dobrý hlídač.

Původ psa

Špicovití psi se vyskytovali na zemi již v dávných dobách v mnoha varietách. Lišili se od sebe místem výskytu, velikostí i barvou a není zcela jisté, jestli mezi nimi existují blízké příbuzenské vztahy. Spojovaly je však určité znaky, jako malé stojaté uši, zavalitější tělo a ocas zatočený nad hřbetem. Byli chováni jako domácí psi, jako strážci dvorů a polí, jako hlídací psi, a v severských oblastech jako psi lovečtí. V Německu byl špic používán jako doprovod velkých nákladních povozů a k hubení myší a krys ve stájích. Staré české pojmenování špice „ostroš“ je pravděpodobně odvozené od jeho ostré povahy. Čím byl kdysi v jižním Německu „stájový pinč“ , tím byl špic na severu země. V těchto dobách však neprobíhal žádný řízený chov až na vlčího špice. Špicové nemají příliš rozvinutý lovecký instinkt a někteří autoři tvrdí, že neloví vůbec. Z tohoto důvodu upřeli myslivci svou pozornost k vlčímu špici a v jednotlivých zemských svazech byl vlčí špic chován systematicky. Obyčejným lidem, u kterých bylo nebezpečí, že budou se svými selskými psy pytlačit byl jejich pes zabaven a byl jim poskytnut špic. Malé varianty špice byli také velmi oblíbené jako módní doplněk. O německých špicích se traduje, že jsou potomky psa rašelinného z doby kamenné, a že jsou nejstarším plemenem Střední Evropy. Ze špiců povstalo mnoho dalších plemen. O čistokrevném chovu lze hovořit až od konce 19. století. V roce 1910 byl založen Klub pro německé špice, který vznikl spojením Spolku pro německé špice v Elbersfeldu a Frankfurtského klubu špiců. Šlechtění velikostí a barevných rázů začalo teprve na počátku 20. století.