Německý lovecký teriér (Jagdterrier)

Základní údaje plemena

Země původuNěmecko
Název v zemi vznikuDeutscher Jagdterrier
Kategorie dle FCIIII. Teriéři
Velikost33-40cm
Hmotnostpes: 9-10kg fena: 7,5-8,5kg
OsrstěníSrst je rovná, hustá, tvrdá, drsná nebo hrubá, nikoli však úplně krátká a jemná.
Zbarvení srstiZákladní barva černá, černošedě melírovaná nebo tmavě hnědá s hnědočervenožlutými nebo světlejšími znaky nad očima, na čenichové partii a na hrudi, na končetinách a kolem řitního otvoru.
Celkový dojemStředně velký pes, silné kostry.
PovahaTemperamentní a mrštný pes, je velmi vytrvalý a ostražitý. Dá se říci, že je poměrně samostatný, velmi rád pracuje. Je také velice ostrý.
Zaměnitelné plemenoS velšteriérem, od něhož se liší především výrazně kratší srstí, která se netrimuje. Velšteriér

Charakter a chování

Svému pánovi je tento pes velmi oddaný, potřebuje však pevnou ruku. Se svým pánem potřebuje častý kontakt, je to jediný vůdce, kterého uznává. K celé rodině se chová přátelsky, pokud je dobře veden. K cizím lidem je však poněkud nedůvěřivý, a je potřeba dobrého seznámení. Tento pes má silně vyvinutý lovecký pud, při setkání s jinými domácími zvířaty by mohly nastat problémy. Pro svůj velký temperament nehodí k příliš malým dětem. Odrostlejším dětem, které budou ochotny se s ním účastnit pohybových aktivit však bude dobrým kamarádem. Toto plemeno potřebuje důslednou výchovu již od raného mládí. Vyžaduje pevnou ruku pána, který mu musí vyplnit čas vhodně volenou prací.

Jagdteriéra je vhodné ubytovat venku v kotci, který by měl být pro zimní období zateplený, za určitých podmínek je však možné držet jej i v bytě. Jagdteriér má široké využití ve výkonu práva myslivosti, ale zatím u nás není úplně doceněn. Jako lovecký pes je vhodný nejen k práci v noře, ale také na povrchu ochotně aportuje i z vody a je použitelný i na barvě. Toto plemeno potřebuje velmi mnoho pohybové a pracovní aktivity. Nestačí mu krátké vycházky a jednou za čas více volného pohybu, vyžaduje hodně pohybu v revíru a každodenní zaměstnání. Pro svou nedůvěru k cizím lidem a ostrou povahu je jagdteriér výborným hlídačem.

Jagdteriér není společenským psem nýbrž tvrdým pracovním plemenem, které je vhodnépouze pro zkušené aktivní myslivce. Jeho výchova a výcvik jsou poměrně náročné a majitel musí psovi věnovat mnoho času a pozornosti.

Původ psa

Jagdteriér je vedle ČESKÉHO TERIÉRA jediným evropským, tedy kontinentálním teriérem, který se na kontinentě uplatnil jako lovecký pes. Pochází z Německa a vznikl ve dvacátých letech 20. století záměrným šlechtěním tmavých anglických hrubosrstých teriérů – foxteriéra, lakeland teriéra a velšteriéra a některých dalších tmavě zbarvených teriérů, jako např. manchesterského teriéra. Výraznou podobnost s manchester teriérem pak podtrhuje především hladkosrstá varieta jagdteriéra. Chov začal v Německu krátce po první světové válce, jagdteriér tedy patří k nejmladším teriérům. Před první světovou válkou byli v Německu chováni k loveckým účelům především foxteriéři a lakeland teriéři. Lovci však požadovali psa, který by byl tmavé barvy a nebyl při lovu tak nápadný, jako světlý pes, a zároveň aby byl všestranně využitelný. Cílem šlechtění tedy bylo zlepšit lovecké vlastnosti foxteriéra, získat psa tmavé barvy, který by byl v myslivosti všestranně využitelný, a to jak pro práci v noře, tak na povrchu i ve vodě. Jagdteriér byl poprvé předveden na výstavě psů v roce 1927 v Giessenu, a protože to bylo v době, kdy ještě nebyl uznaným plemenem, stalo se tak mimo prostory výstaviště, přesto se tento pes těšil nebývalému zájmu diváků. Jako plemeno byl jagdteriér uznán v roce 1933.