Německý boxer

 Německý boxer
Dobrý hlídač Pro začátečníky Náročný na pohyb Pro držení doma Pro fyzicky zdatné majitele

Základní údaje plemena

Země původuNěmecko
Název v zemi vznikuDeutscher Boxer
Kategorie dle FCIII. Pinčové a knírači, molossoidní a švýcarští salašničtí psi
Velikostpes: 57 - 63 cm fena: 53-59 cm
Hmotnostpes: nad 30 kg (zhruba při kohoutkové výšce 60 cm) fena: nad 25 kg (zhruba při kohoutkové výšce 56 cm)
OsrstěníKrátké, tvrdé, přilehlé a lesklé.
Zbarvení srstiZlaté, jelení červené nebo žíhané.
Celkový dojemSilný, hladkosrstý pes s kvadratickou stavbou těla.
PovahaKlidný, sebevědomý a vyrovnaný pes.
Zaměnitelné plemenoS bulmastifem nebo americkým buldokem. Je však sportovnějšího vzhledu, štíhlý, na delších nohách. Bulmastif, Americký buldok

Charakter a chování

Boxer je řazen mezi pracovně-užitková plemena, v Německu se stále používá jako oblíbený doprovod policie. U nás je využíván spíše jako společník, rodinný pes a hlídač. K celé rodině je přátelský, příjemný a věrný. K cizím lidem, kteří přijdou k vašim dveřím, je zpočátku přirozeně nedůvěřivý. Na vycházkách se tato nedůvěra však většinou neprojevuje. Pokud je dobře vycvičen, a od mládí je zvyklý na kontakt s cizími psy, nebývá ani v dospělosti při setkávání s nimi žádný problém. Toto plemeno je velmi náročné na pohyb. Každodenní dlouhé vycházky jsou nutností. Pro svou krátkou srst a přítulnou povahuje boxer pes, kterého je vhodné chovat v bytě.

Původ psa

Boxer je původem válečný a lovecký pes. Až do poloviny 19. století se chov boxerů neodděloval od chovu dog. Tato dvě plemena mají totiž stejné předky. Byli jimi býkohryzové, kteří byli známí až do začátku 19. století. Byly známy dva typy, a to velký „gdaňský býkohryz“ a malý „brabantský býkohryz“. Předchůdcem boxera je tedy menší „býkohryz brabantský“, který se vyvinul během 16. a 17. století z velkého býkohryza. Tito psi byli používání k lovu a štvaní zvěře, ale také pro boj s medvědy a býky. Ve druhé polovině 19. století se již býkohryzové k lovu příliš nepoužívali, sloužili spíše jako průvodci obchodníků s dobytkem. Ze záznamů vyplývá, že svým podílem do rodokmenu boxera přispěl anglický mastif, a na počátku chovu se také objevil vliv anglického buldoka.

První standard z roku 1905, který připouštěl všechny barvy a uváděl výšku psa 50 cm, padl v roce 1920, kdy byla vyřazena bílá a černá barva. Jako plemeno byl boxer uznán v roce 1925 a je dodnes oblíbeným psem, a to nejen v Německu.