Havanský psík

 Havanský psík
Pro začátečníky Vyžaduje péči o srst Pro držení doma I pro seniory

Základní údaje plemena

Země původuKuba
Název v zemi vznikuHavaneser
Kategorie dle FCIIX. Společenská plemena
Velikost22 – 29 cm
Hmotnost3 až 6 kg FCI přesnou váhu neuvádí
OsrstěníSrst je přiléhající, hebká a dlouhá 10-18 cm, nikdy nedorůstá až k zemi, na koncích mírně zvlněná s typickým perleťovým nádechem.
Zbarvení srstiPovolena je jakákoli barva nebo kombinace barev, vzácnější barva je čistě bílá. Nejčastější barvou je barva krémová, bílo krémová. Všechna zbarvení jsou však přípustná, ale v některých zemích není uznána černá.
Celkový dojemHavanský bišon je malý, silný, krátkonohý pes. Jeho srst je dlouhá, bujná, měkká a obzvláště zvlněná.
PovahaObzvláště bystrý a lehký, takže se z něj dá vychovat pes, který upozorňuje na poplach. Laskavý a radostný, přitahující pozornost, okouzlující, hravý, dokonce poněkud ztřeštěný. Miluje děti a dokáže si s nimi donekonečna hrát.
Zaměnitelné plemenoOd ostatních převážně bílých bišonků se snadlo odliší podle tmavších barev srsti. Ve srovnání s rovněž podobným ši-tzu má výrazně delší nos a méně hladkou srst. Coton de Tuléar, Boloňský psík, Ši-tzu, Barevný boloňský psík

Charakter a chování

Povahou se víceméně shoduje s ostatními bišonky: je milý, přátelský, hravý a pánovi velmi oddaný. Stejně jako oni má raději teplo než zimu a dokáže se přizpůsobit každé situaci. Povaha havanského psíka je snadno ovladatelná. Jeho mimořádná inteligence a krásná různobarevná srst mu přinášejí neustálou popularitu a oblibu jako rodinného společníka a kamaráda. Pro příliš malé děti vhodným společníkem není, ale pro děti školního věku je už výborným kamarádem, díky kterému se snáze učí zodpovědnosti a péči o svěřené zvíře. Podílí se na životě rodiny a nevyhýbá se žádné činnosti doma ani venku. Dobře se snáší s příslušníky vlastního plemene i s jinými psy. Ve své podstatě je tento psík pohyblivý, temperamentní a obratný. Rychle se učí a rád pro vás něco dělá – ne nadarmo se dříve používali jako cirkusoví psíci. Toto plemeno je velice citlivé na tón vašeho hlasu a nadáváním nic nezmůžete, jenom tím psa zbytečně zraníte. Někteří jedinci by rádi štěkali více, než je nutné. Co nejrychleji je to odnaučte, než se z toho stane zvyk.

Původ psa

Dnešní havanský psík vznikl na Kubě, ze staršího typu, známého jako blanqvito de la Habana. Předek tohoto plemene pochází z oblasti západního Středomoří a vyvinulo se ve španělských a italských přímořských oblastech. Zdá se, že tito psi byli dovezeni na Kubu italskými námořníky. Nesprávně dala nejčastěji se vyskytující hnědá barva těchto psů (tabáková) podklad legendě o tom, že plemeno pochází z Havany, hlavního města Kuby. Byl chován a zbožňován v honosných domech aristokratických Kubánců po celé 18. a 19. století. Na přelomu 20. století došlo ke změně módy, zálib, zájmů a vlivů, takže havanský bišonek zmizel z přepychových vil, ale byl přijat v mnohem skromnějších domech. Po příchodu Castrova režimu v roce 1959 začal postupně z Kuby mizet a dnes je na Kubě poměrně vzácný. I přesto však chov na Kubě neskončil úplně a během celého 20. století zůstal bišonek mazlíčkem a oblíbeným psem kubánských rodin. Dalo by se říci, že kubánští emigranti žijící v USA zachránili budoucnost havanského psíka a jejich prostřednictvím také američtí chovatelé, manželé Goodaleovi.Americká chovatelka Dorothy Goodaleová se dozvěděla o existenci havanského psíka a začala pátrat po informacích o tomto plemeni v novinách, aby tyto malé psy získala. Podařilo se jí najít přistěhovalecké rodiny, od nichž získala šest havaňáčků s rodokmenem. Byla to jedna fena se štěňaty a mladý nepříbuzný pes. O něco později našla dalších pět psů od Kubánců. Její první chovná linie havanských psíků se objevila v roce 1974 a měla úspěch mezi dalšími chovateli. V roce 1979 paní Goodaleová se svým manželem založila Americký klub pro havanské psíky a v roce 1991 Kennel Club USA uznal havaňáka jako samostatné plemeno.