Anatolský pastevecký pes

 Anatolský pastevecký pes
Dobrý hlídač Pro zkušené kynology Pro držení venku Pro fyzicky zdatné majitele

Základní údaje plemena

Země původuTurecko
Název v zemi vznikuÇoban Köpeği
Kategorie dle FCIII. Pinčové a knírači, molossoidní a švýcarští salašničtí psi
VelikostPes: 74 až 81 cm Fena: 71 až 79 cm
HmotnostPes: 50 až 65 kg Fena: 40 až 55 kg
OsrstěníKrátké a drsné
Zbarvení srstiVšechny odstíny sobolího zabarvení, setkáváme se i s bílou, na čumáku s povinnou černou maskou.
Celkový dojemProporcionálně rostlý, s dobře vyvinutým svalstvem.
PovahaSamostatný, odvážný, nedůvěřivý.
Zaměnitelné plemenoŠpanělský mastin

Charakter a chování

Podobně jako řada dalších pasteveckých plemen také anatolští pastevečtí psi se vyvíjeli po celé generace a učili se samostatně rozhodovat o svých povinnostech při ochraně stád. Proto jim nelze nařídit , aby zaútočili na kohokoliv nebo čelili čemukoliv, pokud se tak sami nerozhodnou na základě vlastního uvážení. To samozřejmě znamená, že jsou velmi nezávislí a vzhledem k nízkému kořistnickému pudu může být značně obtížné je motivovat , aby udělali něco, co není v souladu s jejich vrozenými instinkty. Z toho je zřejmé, že anatolský pastevecký pes rozhodně není psem pro každého,a pokud někdo hledá poslušného a snadno zvladatelného psa, bude zřejmě spokojenější s plemeny, jež byla vyšlechtěna s důrazem na poslušnost a ovladatelnost.

Anatolský pastevecký pes je impozantní a eventuální vetřelce dokáže zastrašit již svým zjevem. Velké šelmy mají před psy této velikosti respekt. Velcí strážní psi nemusí být nijak zvlášť bojovní, ale proti případnému útočníkovi nebo vetřelci dokáží zasáhnout s potřebou důsledností. Anatolští pastevečtí psi jsou poměrně klidní psi – a to platí i o štěňatech. Psi tohoto plemene mají sklony k dominanci a vždy se budou pokoušet ostatním psům a lidem ve svém okolí. To samozřejmě neznamená, že by se nechovali jako příjemní a milí společníci, ale kdykoliv nastane situace, ve které můžou využít privilegií alfa-jedince ve smečce, s chutí se ji chopí. Jejich kořistnický pud je nižší než u většiny jiných plemen a rychle si zvykají na ostatní domácí zvířata a stáda, která mají za úkol chránit. Jsou známy případy, kdy dospělé feny kojily jehňata a ostatní mláďata zvířat, která měly ochraňovat. V některých zemích zůstávají i dnes strážní psi se svými stády po většinu roku, aniž by je hlídal člověk. To samozřejmě platí i pro anatolské pastevecké psy. Pokud dostane takový pes hlad, není tu lidská ruka, která by ho nakrmila. Psi si pak loví hlodavce a jinou drobnou zvěř, ale nikdy se nedotknou zvířat, která mají chránit. Anatolští pastevečtí psi mají poměrně silně vyvinutý teritoriální pud. Pohybují – li se na neoploceném pozemku, mají většinou tendence své teritorium postupně rozšiřovat. Obecně mají anatolci vynikající vztah k dětem.

Vzhledem k tomu, že v zemí původu museli vždy strážit stáda před vlky a toulavými psy, vystupují aktivně nepřátelsky vůči jiným psům. Správnou výchovou a socializací však lze tento nežádoucí rys jejich povahy tlumit. Mají vynikající smysl pro hierarchii v rámci vlastní smečky, a jakmile jednou vznikne hierarchický žebříček, bývá toto uspořádání velmi stabilní. Tato plemena nepotřebují dlouhé procházky, je nekompromisním hlídačem rozsáhlých objektů, autobazarů, vrakovišť, sadů a plantáží. Pozemek, který hlídá příslušník těchto plemen musí být bezpodmínečně dobře oplocen a označen cedulemi upozorňujícími na objekt střežen psem!

Původ psa

Pastevečtí psi Turecka jsou ovlivněni dvěmi vývojovými líniemi pasteveckých psů. Ze západu balkánskými potomky thráckých molossů a z východu středoasijskými pasteveckými psy. Mají společné předky, použití ale i charakterové vlastnosti. Jsou to psi samostatní, značně nezávislí s vysoce rozvinutým obranným instinktem svěřeného území. V dubnu roku 1989 vydala FCI standart pro plemeno „Anatolian Sheperd Dog“ Zcela bez ohledu na to, že standardem popsaný pes není ovčácký nýbrž pastevecký a je také nevhodné označení Anatolský pastevecký pes.V Turecku odkud plemeno pochází, je název Anatolský pastevecký pes zcela neznámý. Název byl vytvořen Angličany, to však nemělo FCI bránit v tom, aby byli psi správně pojmenováni, totiž jako Turečtí pastevečtí psi. Standart FCI obsahuje ještě další nedostatky. Například se v žádném případě nejedná o psy bez agrese, naopak agresivita je všem pasteveckým psům vlastní a i zde byla tureckými pastýři vyžadována a je i dnes znakem plemene, s čímž je nutno počítat. Dále nebylo nic řečeno o tom, že existují minimálně dvě od sebe se lišící varianty vhodné uznání za samostatná plemena. Jsou jimi Akbasch a Karabasch.