Španělský mastin
Základní údaje plemena
| Země původu | Španělsko |
|---|---|
| Název v zemi vzniku | Mastín Espaňol |
| Kategorie dle FCI | II. Pinčové a knírači, molossoidní a švýcarští salašničtí psi |
| Velikost | Nahoru neomezená, přičemž se dává přednost větším harmonicky stavěným exemplářům pes: 77 cm a více fena: 72 cm a více |
| Hmotnost | 55-70 kg (až do 100 kg) |
| Osrstění | Husté, střední délky, rovné. |
| Zbarvení srsti | Rozdílná, přičemž jednobarevnosti - žlutá, lví barva, červená, černá, vlčí šeď a jelení červeň - se dává přednost. I kombinované barvy jako žíhání, s bílým límcem nebo skvrnité. |
| Celkový dojem | Velký, těžký, vyváženě stavěný pes mimořádných proporcí, velmi silný a svalnatý, s kompaktní kostrou, velkou hlavou a polodlouhým osrstěním. |
| Povaha | Mastin vyniká vrozeným hlídacím instinktem, díky čemu se často křížil a jinými plemeny pro zlepšení jejich hlídacích vlastností. |
| Zaměnitelné plemeno | S anatolským pasteveckým psem, jenž je lehčí a méně lymfatický. Anatolský pastevecký pes |
Charakter a chování
Mastini by měli být od štěněčího věku důsledně vychováváni a jejich pán by měl mít nad nimi přirozenou autoritu, pak se stanou skvělými rodinnými společníky. Dobře vychovaný mastin je ovladatelný, klidný, přiměřeně reagující na vnější podněty. Bez problémů se naučí základní povely, mastini se nehodí, stejně jako ostatní molossové pro klasický služební výcvik. Ze svého teritoria neutíkají, a pokud si zvyknou na domácí zvířata či další psy, pak s nimi vycházejí bez problémů.
Jako každý pes musí mít i mastin možnost volného pohybu, jednoznačně ho lze doporučit k domku se zahradou či pozemkem. Pro svou velikost se nehodí do bytu. Stejně tak se příliš nehodí pro sportovně založenou rodinu, protože kvůli své velikosti a nemalé hmotnosti jim nadměrná fyzická aktivita neprospívá na kyčelni i ostatní klouby. Španělský mastin může být celoročně chován venku, je velmi odolný a to i v zimě. Má velmi silně vyvinut teritoriální instinkt a je velmi dobrý hlídač. Jeho srst nevyžaduje přílišnou údržbu. Velmi náročné, zejména finančně, jsou jeho nároky na stravu a to především v období růstu.
Původ psa
Označení mastin, mastino či mastif se používalo pro všechny velké, mohutné a zejména krátkosrsté psy. Slovo „mastin“ mohlo vzniknout ze slova „mastibe“, což znamená „pes sloužící k hlídání stád“, a nebo ze slova „Mansuetus“, což by vyjadřovalo jeho klidnou, mírnou až přátelskou povahu. Španělský mastin je potomek dogovitých psů, kteří přišli do Španělska při pochodech římských legionářů a fénických cestovatelů. Původní výskyt španělského mastina byl vázán především na hory a náhorní plošiny provincií Asturie a Leon-Kantabrijského, s rozšířeným volným chovem ovcí, s vyjímkou Pyrenejí v oblasti Aragonu a Navarry a oblasti Monegros,kde je rozšířen pyrenejský mastin. Španělské hospodářství bylo ve středověku i novověku založeno na obchodu s vlnou.
Ve 13. století byla založena tzv. Mesta za účelem regulovat dlouhé sezónní přesuny stád, které byly doprovázeny a ochraňovány španělskými mastiny. Používáno bylo 5 psů na tisícihlavé stádo. Záhy se vyvinula široká síť stezek a cest, které měly tyto přesuny usnadnit. Tyto stezky přesahovaly 350 000 km, byly dostatečně rozvinuté a jsou dosud užívány v našem století. Díky těmto stezkám se stal španělský mastin oblíbený a rozšířený po celém Španělsku. Na počátku 20.století se pokusil markýz de Montesa rozdělit španělské pastevecké psy do tří „skupin“: navarrský mastin (toho dále na aragonského mastina a katalánského mastina), leónský mastin a španělský mastin. V roce 1911 byl ve Španělsku založen první klub, který se staral i o chovatelský směr španělských mastinů. Jednalo se o „Královskou společnost na podporu plemen psů ve Španělsku“.