Zkušenost uživatele s plemenem

Labradorský retrívr je velice přátelský, miluje lidi a je lehce cvičitelný a to bylo nejspíš to, co nás k této rase postrčilo.

Naše fenka je velmi temperamentní, má spoustu neukonejšivé energie, je bystrá, velice vitální, hravá, inteligentní a občas svéhlavá. Člověk jí musí dát najevo, co může a co už je příliš, ale rychle chápe. S ostatními psy se moc nekamarádí (málokdy jí nějaký pes "sedne") a celkově jiná zvířata nemusí. Děti má ráda, ráda si s nimi hraje, ale neumí ovládat svoji sílu a temperament k nim. Nechápe, že na děti nemůže být tak "hrrr" jako na dospělého člověka. Což je trochu problém. Samota jí nevadí (alespoň ne nějak zvlášť), ale je samozřejmě šťastnější, když může být ve společnosti lidí. Nikdy o samotě neštěkala, nevyla a ani nenaříkala, ale za to ničila, co jí přišlo pod tlapku. Asi v roce a půl se to zlomilo a přestala ničit věci.

Fenku máme v bytě se zahrádkou. Je prostě spokojená, kdekoli, kde jsme my. Určitě by mohla přes léto bydlet venku v boudě, ale bylo by jí smutno. Než jsme měli byt na kraji města (už skoro vesnice), bydleli jsme v panelákovém bytě a rozhodně jí to nijak nevadilo. Nezáleží, kde psa chováte, záleží na tom, jak se mu věnujete.

Toto plemeno doporučuji zejména aktivnější páníčkům, nebo alespoň takovým, kteří mají rádi dlouhé procházky, přeci jen labrador má sklony k tloustnutí a potřebuje trochu víc pohybu než třeba yorkshire. Co se vybití a pohybu týče, tak minimálně dvakrát do týdne bych doporučila nějakou delší, vyčerpávající túru, nebo si jít se psem zaplavat či zaběhat, milují aportování a i to dost vysiluje. Když je unavená, tak je spokojená.

Plemeno je vhodné pro začátečníky, je dobře ovladatelné, rychle chápe. Není náročné ani na výchovu a výcvik, ale přesto, zvlášť u začátečníků, doporučuji cvičák. Nejsem zastáncem toho, že by se pes měl mlátit hlava nehlava, ale jedno dobře mířené plácnutí přes zadek je lepší, než cokoli jiného. Vždyť i malé děti potřebují občas přes zadek, aby věděly, kde jsou hranice. A rozhodně nesouhlasím, že když pes dostane, tak neví za co, to bychom z nich dělali pěkné blbce. Je to inteligentní tvor a chápe, co může a co ne.

Nejčastějším onemocněním u těchto plemen je dysplazie. Dále se musí dávat pozor, aby pes po jídle neskotačil, kvůli torzi žaludku. My se snažíme problémům předcházet, takže od cca půl roku dostává žraločí chrupavku na klouby, do granulí přidáváme všestranně blahodárný lososový olej a vitamíny dodáváme v podobě ovoce a zeleniny. O srst není nijak extra nutné pečovat, stačí dvakrát do týdne řádně vyčesat a jednou za 3 měsíce vykoupat.

Labrador skutečně miluje společnost a špatně snáší samotu, takže kolik času mu nevěnujete (práce, koníčky) o tolik více mu ho pak musíte vrátit. Jen tak bude spokojený. Naše fenka má hned dva zlozvyky, zaprvé je to vítací pes, takže když přijde návštěva, je k neutišení a radostně skučí a skáče, což je pro návštěvu mnohdy dost nepříjemné. A zadruhé musíme neustále dávat pozor, co kde sní, jelikož opravdu sní na co přijde (výjimku netvoří ani naše spodní prádlo nebo hračka, kterou nejdřív rozcuckovala). Labradora bych doporučila téměř každému, kdo miluje společnost a laskavé srdce. Jen si myslím, že není vhodný pro seniory, právě kvůli náročnosti na pohyb.

Naše fenka je bez PP. Naštěstí jsme nemuseli řešit žádné zdravotní problémy nebo komplikace. Bohužel musím konstatovat, že fenku jsme si pořídili od množitele. Sice to byla moc milá paní, která chtěla, aby její fenka měla štěňata a o všechny se ukázkově starala, ale pořád je to množírna. To jsem o tom ještě neměla žádné znalosti. Na druhou stranu, nevrátila bych to, protože bych neměla naší Tracy, ale příště už půjdu buď jedině do psa s PP nebo do adopce, a to doporučuji každému, kdo přemýšlí nad pořízením psa.