Pyrenejský mastin

 Pyrenejský mastin
Dobrý hlídač Pro zkušené kynology Vyžaduje péči o srst Pro držení venku Pro fyzicky zdatné majitele

Základní údaje plemena

Země původuŠpanělsko
Název v zemi vznikuMastin de los Pirineos
Kategorie dle FCIII. Pinčové a knírači, molossoidní a švýcarští salašničtí psi
Velikostpes: 77-81 cm fena: 72-75 cm
Hmotnost55-70 kg
OsrstěníSrst je hustá, silná a přiměřeně dlouhá.
Zbarvení srstiČistě bílá ( sněhově bílá ) se středně šedými, stříbřitě zbarvenými, intenzivně zlatožlutými, hnědými, černými, světle béžovými, pískově zbarvenými nebo žíhanými skvrnami. Nežádoucí jsou červené skvrny a bílo-žlutá základní barva.
Celkový dojemVelmi velký pes nadprůměrného formátu a středních proporcí, harmonický , silný a svalnatý s pevnou kostrou. Přes svoji mohutnost nesmí budit dojem těžkopádnosti ani lenivosti.
PovahaVůči lidem je přátelský, klidný, ušlechtilý a je velmi inteligentní, současně je odvážný a hrdý vůči cizím, před nimiž nikdy neuhýbá. Jeho vztah k ostatním psům je dobromyslný a díky své síle si je vědom své převahy. Je -li to třeba, bojuje velmi vydatně a šikovně, což je zděděné chování vyplývající ze staletí bojů proti vlkům.

Charakter a chování

Původ psa

Označení mastin, mastino či mastif se používalo pro všechny velké, mohutné a zejména krátkosrsté psy. Slovo „mastin“ mohlo vzniknout ze slova „mastibe“, což znamená „pes sloužící k hlídání stád“, a nebo ze slova „Mansuetus“, což by vyjadřovalo jeho klidnou, mírnou až přátelskou povahu. Pyrenejský mastin je potomek dogovitých psů, kteří přišli do Španělska při pochodech římských legionářů a fénických cestovatelů. Původní výskyt španělského mastina byl vázán především na hory a náhorní plošiny provincií Asturie a Leon-Kantabrijského, s rozšířeným volným chovem ovcí, s vyjímkou Pyrenejí v oblasti Aragonu a Navarry a oblasti Monegros,kde je rozšířen pyrenejský mastin. Španělské hospodářství bylo ve středověku i novověku založeno na obchodu s vlnou. Ve 13. století byla založena tzv. Mesta za účelem regulovat dlouhé sezónní přesuny stád, které byly doprovázeny a ochraňovány španělskými mastiny. Používáno bylo 5 psů na tisícihlavé stádo. Záhy se vyvinula široká síť stezek a cest, které měly tyto přesuny usnadnit. Tyto stezky přesahovaly 350 000 km, byly dostatečně rozvinuté a jsou dosud užívány v našem století. Díky těmto stezkám se stal španělský mastin oblíbený a rozšířený po celém Španělsku. Na počátku 20.století se pokusil markýz de Montesa rozdělit španělské pastevecké psy do tří „skupin“: navarrský mastin (toho dále na aragonského mastina a katalánského mastina), leónský mastin a španělský mastin. V roce 1911 byl ve Španělsku založen první klub, který se staral i o chovatelský směr španělských mastinů. Jednalo se o „Královskou společnost na podporu plemen psů ve Španělsku“.