Pes se bojí rodičů

Dobrý den,

máme doma necelý měsíc fenku (kříženec) z útulku, je přibližně 6 měsíců stará. Fenečka byla po příjezdu domů poměrně lekavá a bojácná, což připisuji tomu, že je z útulku a vše je pro ni nové. Ale to se lepší a se mnou je v pohodě, problém je u rodičů – bydlíme v rodinném domě, já se psem v přízemí, rodiče v patře. Vídá rodiče od druhého dne, kdy jsem si ji přivezla v podstatě denně (s přestávkami pár dní, kdy byli rodiče na chatě a podobně), jsme spolu všichni na zahradě, rodiče chodí ke mně dolů na kafe, nebo já k nim nahoru na oběd, večer se dívat na televizi a podobně, aby si na ně zvykla. Situace se lehce zlepšila od začátku, přesto je vůči nim stále bojácná. Pokud rodiče sedí, vezme si od nich pamlsek a nechá se i pohladit (je to vždy lepší večer, nevím proč), jakmile se ale rodiče zvednou nebo jí chtějí dát pamlsek ve stoje, tak si pro něj většinou nedojde. Také se je snaží obíhat a když třeba mamka přehází z pokoje do kuchyně, a ‚potkají‘ se na chodbě, fenka raději seběhne pár schodů dolů, aby se jí uhnula. Přitom když večer sedíme spolu v obýváku a koukáme na televizi, fenka si přijde pro pamlsek, ještě i mamce olízá ruce (někdy i nohy :D) a zdá se to lepší. Ráno ale jako kdyby zas zapomněla, o koho jde. Je to způsobené tím, že je z útulku a zatím se upnula na mě? Přitom v útulku, když jsme se na ni byli podívat, k nám přiběhla a nechala se hladit a mazlit ode mě i od mamky. Když jsme potkali venku na procházce paní s jiným pejskem, nechala se od ní klidně pohladit v takovém tom štěněčím podřízeném přikrčení při tom vrtěla ocáskem a snažila se jí olíznout tvář. Se sestrou, u které jsme byli asi třikrát na návštěvě, také nemá problém, přiběhne k ní a nechá se mazlit. Nejsme si vědomi, že by nastala nějaká situace, kvůli které by se měla rodičů bát, vídá je hned po mě nejčastěji. Sice se to od začátku lehce zlepšilo (na začátku na zahradě zalezla pod keř, kde si lehla a jen sledovala, nepřišla do místnosti, kde jsme seděli, nepřišla si k nim pro pamlsek, ani když seděli, atd.) ale občas propadáme ‚zoufalství‘, že už to trvá poměrně dlouho, že za téměř měsíc by měla poznat a vědět, že jí rodiče neublíží a podobně. Je něco, co můžeme udělat, jak ji lépe s nimi socializovat a ukázat jí, že není třeba se bát? Nebo se máme jen obrnit trpělivostí? Na pejska jsme se těšili všichni a chvílemi jsme z toho smutní, i když víme, že pejsek z útulku je samozřejmě větší oříšek než vymazlené malé štěndo z chovatelské stanice. Mate nás ale to, že s téměř všemi ostatními, které viděla poprvé nebo jen jednou, je více v pohodě, než s našima, se kterýma se vídá a ‚žije‘ v domě každý den.
Předem děkuji moc za odpověď!