Norský losí pes šedý

 Norský losí pes šedý
Dobrý hlídač Náročný na pohyb Pro držení doma Pro držení venku

Základní údaje plemena

Země původuNorsko
Název v zemi vznikuNorsk Elghund Grå
Kategorie dle FCIV. Špicové a primitivní plemena
Velikostpes: 52 cm fena: 49 cm
Hmotnostpes: 23 kg fena: 20 kg
OsrstěníHusté, s měkkým základem, odolné vůči chladu i vlhku.
Zbarvení srstiŠedá s různými odstíny a černými konci pesíků.
Celkový dojemStředně velký kompaktní špicovitý pes, proporcionální postavy.
PovahaSebevědomý, energický a trochu nezávislý pes.

Charakter a chování

Na rozdíl od evropských špicovitých psů má silně vyvinuté lovecké instinkty. Dům majitele spolehlivě ochrání a velice dobře si rozumí s dětmi. Velice úspěšně se umisťuje také na výstavách. Vyznačují se dobrým nosem, dobře sledují a po dosledu hlasitě oznamují. Při pronásledování zvěře často zaběhnou daleko z doslechu. Mají však dobrou orientaci a sluch a i v neznámém terénu se vždy vrací ke svému pánovi. Kromě loveckého využití mohou i tahat sáně, doprovázet pána na běžkách, kole. V domácím prostředí jsou klidní, nenároční a velmi čistotní. Výchovou je potřeba začít od štěněte. Elkhundi si vytváří velký vztah k vůdci.

Původ psa

Vikingové jsou známi spíše jako násilní piráti a dobyvatelé, avšak udělali toho mnohem víc. Objevovali nové oblasti a nové obchodní cesty, patřili k prvním osadníkům skandinávského poloostrova a věnovali se chovu zvířat a pěstování obilí. Potraviny získávali také lovem. Na objevených kresbách jsou zobrazováni psi špicovitého typu při lovu na losa. Lov bez psů je v severských zemích prakticky nemožný. Lovecké revíry jsou rozsáhlé, neschůdné s malou koncentrací zvěře. Na rozdíl od parforsních honičů typu foxhounda pronásledují severští lovečtí psi zvěř potichu, teprve zastavěnou zvěř zaštěkávají. Pernatou a drobnou kožešinovou zvěř vyženou na strom a zaštěkávají až do příchodu lovce. Předci dnešních losích psů se rozšířili po celé Skandinávii a vyvinuli se v mnoho izolovaných regionálních variet. Pravděpodobně se křížili i s ruskými lajkami čemuž napovídá stejný způsob práce při lovu. Pro lovecké použití se odedávná rozlišují dva typy losích psů. Ledhund zvěř stopuje na dlouhém řemenu a lo“shund který pronásledoval a zastavoval zvěř na volno. Byli téměř stejní jen ledhund byl větší. Výhodou ledhunda bylo, že si lovec mohl kdykoli odpočinout a že zvěř nebyla vyhnaná z daného revíru. Dodnes jsou všechna tři plemena používána k lovu. Poprvé bylo plemeno představeno na výstavě Norského loveckého spolku v roce 1877.