Beauceron

 Beauceron
Dobrý hlídač Pro zkušené kynology Náročný na pohyb Pro držení venku Pro fyzicky zdatné majitele

Základní údaje plemena

Země původuFrancie
Název v zemi vznikuBerger de Beauce
Kategorie dle FCII. Ovčáčtí a honáčtí psi
Velikostpes: 65 až 70 cm fena: 61 až 68 cm
Hmotnost30 až 38,5 kg
OsrstěníSilné, krátké, tvrdé, uzavřené a přiléhavé po těle.
Zbarvení srstiČerné s pálením tzv. " Bas rouges ", harlekýn.
Celkový dojemVelký pes, pevný, otužilý, s dobrou kostrou a svalnatý, bez znaků lymfatičnosti.
PovahaInteligentní a energický, vždy připravený následovat svého pána.
Zaměnitelné plemenoNa první pohled vypadá jako přechod mezi dobrmanem a rotvajlerem, je těžší, hrubší a méně ušlechtilý než dobrman, ale zase výrazně lehčí a elegantnější než rotvajler. Dobrman, Rotvajler

Charakter a chování

Beauceron je pes pro všestranné použití. Je možno ho použít jako pracovního psa, hlídání objektů, lidí i svěřeného majetku má v genech, všichni jedinci však nejsou stejní, některé je možno mít i jako společníky Beauceroni mají na zadních tlapách tzv. vlčí paspárky, které se vyskytují i u ostatních psích plemen a jsou ve štěněcím věku odstraňovány. Oproti tomu je u beaucerona vyžadován dvojitý vlčí paspárek , kde je alespoň jedno kostní spojení k pánevní končetině. Pes, i když je dokonalý, ale neprokáže tyto nepotřebné páté a šesté prsty na tlapách, je uznán nezpůsobilý chovu.

Beauceron je pes univerzálních pracovních vloh. Spolehlivě zastane práci ovčáka, honáka a stádo ochrání stejně dobře jako pastevecké plemeno. V zemi původu a v západní Evropě je beauceron pro tyto účely hojně používán. Toto plemeno má vše, co by si mohl přát snad každý majitel velkého plemene psa. Je dostatečně velký, statný, silný. Zároveň je i velmi temperamentní, rychlý a ohebný. Jeho inteligence je velmi vysoká, paměť dlouhodobá, dá se říci až sloní. Je mimořádně učenlivý. . Při správném vedení získáme výborného pracovního, věrného, vyrovnaného a oddaného psa. Beauceron vyžaduje pevnou ruku, přitom však milé zacházení. Velmi pečlivě sleduje chování svého pána a kriticky posuzuje jeho smysl, logiku, správnost a spravedlivost. Získá-li ve svého pána a jeho rodinu důvěru, není nad něj. Jsou věrní rodině, většinou jsou to psi jednoho pána. Někteří se uplatní i jako psi záchranáři. Jsou vhodní i pro sportovní využití, možno je využít jako ovčácké psy. Jsou vitální a pohybliví, vyžadují dostatek pohybu a podnětů. Nepatří mezi psy, kteří by pokrytecky předstírali lásku a náklonnost k člověku, když k němu necítí žádné sympatie. Pečlivě si vybírá, komu věnuje svou důvěru. Svému pánu je pak patřičně oddán, dokáže reagovat na jeho ( třebaže tiché ) povely. Uznává však celou rodinu. Děti miluje, dokáže si s nimi neúnavně hrát i ve své dospělosti.

Díky své kvalitní, až 4cm dlouhé srsti a kvalitní podsadě, je velmi odolný vůči výkyvům počasí. Je schopný pracovat za každého počasí – za deště, horka i mrazu. Snáší bez problémů mrazy –20 °C i vedra nad 35 °C

Původ psa

Beauceron představuje největší a nejsilnější formu ovčáckého psa. P. Mégin píše r. 1888 o „Chien de Beauce“ jako nejstarší formě francouzského ovčáka. S dnešním beaceronem neměl tento pes pravděpodobně mnoho společného. Měl dlouhou hedvábnou srst po těle a krátkou srst na hlavě a nohách. Jistí francouzští chovatelé si vzali kolem roku 1896 za cíl vyšlechtit krátkosrstého ovčáka, který předčí všechna ostatní ovčácká plemena co do líbivého vzhledu tak v pracovní výkonnosti a bude konkurovat nově vyšlechtěnému Stephanitzovému německému ovčákovi. Právě Stephanitz se domývá, že francouzští chovatelé za účelem získání impozantního psa, křížili původní beaucesské ovčáky s německými dogami, aby získali většího, elegantního, hladkosrstého psa, novodobého beaucerona. Právě v tuto dobu se rozlišil beaucesský ovčák na dvě odlišná plemena, a to na beaucerona a briarda.