Bullterier

 Bullterier
Dobrý hlídač Pro zkušené kynology Pro držení doma Pro fyzicky zdatné majitele

Základní údaje plemena

Země původuVelká Británie
Název v zemi vznikuEnglish Bull Terrier
Kategorie dle FCIIII. Teriéři
Velikost53 - 55 cm, standardem není limitována. Pro výraz je důležitá substance odpovídající velikosti pohlaví
Hmotnost22-35 kg standardem není limitována. Pro výraz je důležitá substance odpovídající velikosti pohlaví.
OsrstěníKrátké, tvrdé, s mírným leskem a hladce přiléhá k tělu.
Zbarvení srstiU bílých musí být čistě bílé. Pigmentování kůže a znaky na hlavě jsou přípustné. U zbarvených jedinců musí barevné plochy převládat; všechna zbarvení jsou rovnocenná, ale žíhanému se dává přednost. Připouští se i černé žíhání, červená a plavá barva i zbarvení trikolorní. Nežádoucí je modré a játrově hnědé zbarvení.
Celkový dojemJe středně velký, silný a dobře osvalený pes.
PovahaPřizpůsobivý, milý k rodině, často samostatný a paličatý, učenlivý, vnímavý, ostražitý, ostřejší, neústupný, má rád hry a pohyb, může být komplikovanější ve vztahu k jiným psům.
Zaměnitelné plemenoOd amerického stafordšírského teriéra se liší typickou protáhlou klabonosou hlavou a vztyčenýma ušima. Miniaturní bullterier

Charakter a chování

Všeobecně lze říci, že bulteriér miluje lidi. Byl vyšlechtěn pro boj se psy ne s lidmi. Necvičený pes vítá všechny kolemjdoucí a obtěžuje je svou náklonností. Při správně vedené výchově je svému pánovi výborným a věrným kamarádem. Pokud je k tomu veden odmalička, nebývají problémy ani v soužití s jinými domácími zvířaty. Soužití se psem jiného plemene se však nedoporučuje, většinou mezi nimi vznikne konflikt, protože bulteriér se k psům chová poněkud dominantně a odvážně. Pokud má bulteriér z mládí s dětmi dobré zkušenosti, nevznikají žádné konflikty ani v dospělém věku psa.

S výchovou je nutné začít ihned po odběru štěněte. Bulteriér vyžaduje velmi důsledného a spravedlivého pána. V rukou psychicky labilního člověka může způsobit hodně zla. Nespravedlivé nebo přehnané tresty z něj mohou udělat neurotického až agresivního psa. Nejlépe je mu v bytě, kde stále cítí přítomnost svého pána, pro kterého je ochoten udělat cokoliv. Pokud je pes držen v kotci, jsou nutné jeho denní návštěvy v bytě majitele, zateplená bouda a také dostatečná volnost pohybu. Je nutné ho zaměstnat, pokud se nudí, může v bytě způsobit škody. Je přirozeně ostražitý a je dobrý hlídač. Tento pes vyžaduje dostatek pohybu. Ideální využití je pro ně použití při výkonu myslivosti. Jsou vynikající pro lov černé zvěře a také na barvě. Poslední dobou se také uplatňují při canisterapii. Mají snížený práh bolestivosti a nevadí jim štípání a tahání postižených dětí. Bulteriér však není příliš vhodný ke služebnímu výcviku, i když jsou mezi nimi jedinci, kteří i v této oblasti uspěli na výbornou. V dobré kondici ho v dospělosti udrží běh vedle kola na kratší vzdálenosti. Ideální je pro něj volný pohyb v přírodě. Tito psi mají vrozené hlídací schopnosti a nemusí se je učit. Ví dobře, co mají chránit, a v případě nutnosti to brání do posledního dechu. Bílé jedince bulteriéra může provázet vrozená hluchota, proto by se měl na toto případný zájemce o bílé štěně přesvědčit, zda slyší na obě uši.

Původ psa

Bulteriér je zvláštní pes už svým vzhledem, na první pohled zaujme jeho vejčitá, klabonosá hlava a malé šikmé oči. Vznikl v Anglii a byl původně vyšlechtěn k boji psa proti psovi v tzv. jámě. Podle historických údajů bulteriera vyšlechtil v sedmdesátých letech předminulého století James Hincks z Birminghamu. J. Hincks křížil anglického buldoka s anglickým bílým teriérem, chtěl vyšlechtit bílého psa, který by vítězil ve psích zápasech a byl by lahodící oku na výstavách. Tímto však nebyl vývoj bulteriéra ukončen. Později byla do chovu přimíšena krev pointra, foxhounda, mastifa a dalších plemen. Pro získání bílého zbarvení byl přikřížen i dalmatin. Výsledkem je inteligentní, ale i velmi silný a temperamentní pes, který je dnes nejvíce chován pro svůj neobvyklý exteriér a velmi přátelskou povahu. Downface - úklon lebky, který vytváří specifický klabonos, hlavní a nepřehlédnutelný znak plemene. Jak a kdy se tento úklon lebky dostal do chovu není jisté. Jedním z prvních psů, kteří měli zřetelný „Downface“ byl „Lord Gladiátor“ narozený v roce 1917. Hincksovi psi měli ještě vysloveně teriéři hlavy bez „Downface a se znatelným stopem. Chovatelé po celé generace upřednostňovali psy s výrazně vyplněnou lebkou pod očima a mezi nimi. Tímto postupně zmizel stop a hlava získávala vejčitý tvar.