Zkušenost uživatele s plemenem

Dva adopťáčci z Irska.

Je to pes absolutně nenáročný na pohyb, na délku vycházek. Je šťastný, pokud ho máte občas možnost nechat proběhnout pár koleček na oploceném pozemku, ale s dlouhým běháním či dlouhými výlety nepočítejte ( i když někteří i delší výlety zvládnou). V principu jsou to ale sprinteři, ne vytrvalci, takže chodit s chrtem běhat se mi zcela neosvědčilo. Jinak je to ale absolutně nenáročný pes, tvrdím, že ideální do paneláku. K životu potřebuje hlavně gauč. Nenuťte prosíím chrta ležet na zemi na pelíšku - kdyžtak aspoň vyvýšenou matraci. Rozhodně to není pes na zahradu, na dvorek, to by nepřežil. My je měli na vesnici a to není zas tak ideální - jedna vysloužilá závodní greyka v sobě měla tak pevně zafixovaný instinkt "zabít" všechno co bylo malé, chlupaté a ještě se to ryhcle hýbalo, že jsme ji to do konce života neodnaučili - obývák opouštěla jenom s košíkem, ve městě v paneláku by byla šťastnější. Druhý byl lurcher, který nikdy nezávodil, a z toho se vyklubalo největší zlatíčko k lidem, psů i kočkám. Oba byli adoptovaní z Irska, absolutně klidní, vyrovnaní, od začátku vůbec netahali na vodítku. Nelze je ale pouštět na volno - většinu z nich nevycvičíte a mají silný lovecký pud. Pobyt o samotě snášeli od začátku bezvadně, i když to ale neplatí pro všechny adoptované chrty. Jo a jsou dost pažraví, dosáhnou a dostanou se všude, v tom jsou neodolatelně vyčůraní. :-) Někdy jsou spíše jemní a plašší, takže se třeba mohou bát velkých, hlučných mužů.

Viz výše. Rozhodně do domu nebo bytu, byt je lepší. Raději do města než na venkov.

Viz výše - není nijak moc aktivní - rozhodně vhodný pro pasívní páníčky. Výborné je, když máte možnost občas je vypustit na volno na oploceném pozemku. Jinak rozhodně nepouštět z vodítka. Psí sporty - poslušnost, agility, treibal můžete zkusit, pokud nemáte velká očekávání a požadavky na úspěch.

V principu je vhodný i pro začátečníky. Jsou dost specifičtí oproti jiným plemenům, ale pokud se někdo učí žít se svým prvním psem, tak to může být chrt stejně jako jiné plemeno. Pro výcvik není absolutně vhodný, jsou to trdla a flegmouši a srandisti, ale můžete s ním jen tak pro zábavu něco zkoušet. Znám i španělského chrta (galga), který složil zkoušky z poslušnosti, ale to je výjimka. Naopak mohou být vhodní pro canisterapii - náš lurcher nezvládl ze všech dovedností jen přivolání a odložení (k čemu takové pro chrta nedůležité věci, že), vše ostatní jaksi uměl odjakživa.

Nejsou nároční na péči, netrpí žádnými zvláštními chorobami, jsou poměrně dlouhověcí (mimo dostihové prostředí), uvádí se, že se dožívají až 15 let. Nám jedna grayka zemřela ve 14 letech, hned na začátku adopce jsme řešili zkažené zuby, několik posledních let života měla pohybové potíže s klouby, jinak ale byla zdravá. Nakonec umřela na náhlé selhání ledvin. Lurcher bude mít 11 let, a zatím je zdravý - začíná mít také občas "ztuhlé zadní nohy", ale zatím ještě dokáže pěkně zasprintovat, preventivně ho dopuju Alevisem, má mírný šelest na srdci (nijak ho zatím nekompenzujeme) a trpí občas drobnými kožními problémy (nyní budeme muset řešit operativně bradavici na očním víčku). Oběma chrtům se ve vyšším věku nělaly tukové bulky pod kůží, nezhoubné, malé, jen estetická záležitost. Takže jsou spíše zdravější než ostatní plemena, pokud si do adopce nepřinesou již nějaké starší zranění.

K lidem jsou extrémně přátelští. Jejich žravost se časem naučíte důvtipně řešit (co není zavěšené od stropu, na to se dostanou - upečené kuře v troubě, šlapací odpodkový koš, kočičí žrádlo na vyvýšené ploše - kam vyskočí kočka, tak se chrt dostane taky....). Jsou to prostě miláčkové a mazli a trubky. A milují jízdu autem - jakýmkoliv, kamkoliv. Jsou dost závisláci (na páníčkovi).

My jsme adoptovali chrty z Irska, druhá možnost jsou galgové ze španělska. Proč? Protože my jsme proti Irsku nebo Španělsku, co se týká vztahu ke zvířatům, nesrovnatelně civilizovaná země. Co se děje s vysloužilými dostihovými chrty, to je horor. Naše útulky jsou oproti tomu absolutní luxus.