Anglický chrt (Greyhound)

 Anglický chrt (Greyhound)
Dobrý hlídač Pro zkušené kynology Náročný na pohyb Pro držení doma Pro fyzicky zdatné majitele

Základní údaje plemena

Země původuVelká Británie
Název v zemi vznikuGreyhound
Kategorie dle FCIX. Chrti
Velikostpes: 71 - 76 cm fena: 68 - 71 cm
Hmotnoststandart FCI neudává
OsrstěníJemné a přiléhající
Zbarvení srstiČerná, bílá, rezavá, rezavě hnědá, modrá, plavá, žíhaná nebo kterákoliv z těchto barev kombinovaná s bílou.
Celkový dojemSilně stavěný, velký s velkorysými proporcemi, silného osvalení a symetrických tvarů.
PovahaInteligentní, přátelská, oddaná a vyrovnaná.
Zaměnitelné plemenoS vzácnými evropskými chrty (maďarský chrt, polský chrt, španělský galgo), kteří však jsou menší, méně ušlechtilí a také pomalejší. Běžnější Vipet je velmi podobným, avšak o polovinu menší. Vipet, Španělský galgo

Charakter a chování

U některých jedinců se může objevit určitá rezervovanost až bojácnost k cizím lidem, či k nezvyklým podnětům. Je to důsledek přísného odstraňování agresivity z chovu, neboť při dostizích je tato vlastnost velmi nežádoucí. Nicméně, i z takového jedince v okamžiku startu veškerá nervozita odpadá a celým srdcem se vrhá do dostihu.

Greyhound je svým způsobem skutečně výjimečný pes. Navzdory všem laickým pověrám je obdařen nadprůměrnou inteligencí. Souvisí to s jeho dlouholetou tradicí "sportovního" psa. Dostihy, ale i lov jsou totiž nejen o rychlosti, ale i o taktice. Dokáže se velmi dobře vcítit do rozpoložení svého majitele. Tato jeho vlastnost je velmi vhodná pro canisterapii a např. v USA je v tomto oboru hojně využíván. Někdy dokáže sám vycítit ohrožení svého majitele a zachovat se jako přirozený obranář. Jeho nezávislost a samostatnost má ale i svá úskalí.

Greyhounda nikdy nesmíme pustit z vodítka v neznámém či neoploceném prostředí. Téměř vždy si dokáže nalézt vhodnou "kořist" a pustí se do horlivé štvanice, bez ohledu na hrozící nebezpečí. Mnoho zvířat již takto zahynulo po koly automobilů, nárazem do překážky skryté např. ve vysoké trávě, či uhynulo na metabolické následky dlouhého, rychlého běhu např. za živou kořistí – zajícem či kočkou.

Původ psa

Podle některých historiků se do Anglie dnes uznané země původu plemene – dostali greyhoundům podobní psi s invazí římských legií. Nebyli to ale zdaleka první psi se znaky chrtů, kteří se na ostrovech objevili. Již asi o 500 let dříve dovezli chrty na ostrovy Keltové z nedaleké Galie – Francie. Stali se známými jako tzv. "keltští psi". Ale že domorodí, chrtům podobní psi, zde žili ještě dříve, o tom svědčí archeologický nález kostry velmi podobné kostře dnešního greyhounda. Její stáří odhadli archeologové na 3500 let. Římská invaze byla pro budoucnost greyhoundů důležitá také dalším aspektem. Římané totiž se svými psy dovezli na ostrovy i kontinentálního zajíce polního, který byl o hodně větší a rychlejší než původní malý, šedý zajíček, žijící v té době na vysočinách Británie a Irska. Kontinentální zajíci se na ostrovech výborně aklimatizovali, rozmnožili se, vytlačili zajíce původní, a stali se nejrozšířenější zvěří pro lov s greyhoundy. Postupným křížením římských a keltských chrtů s domácími psy se pomalu začal formovat klasický greyhound, s typickými znaky, které můžeme spatřit i na současných zvířatech. Greyhound se stal nejrozšířenějším loveckým psem, používaným výhradně šlechtou. Ostatním vrstvám obyvatelstva bylo držení greyhoundů přísně zakázáno a exemplárně trestáno. Časem se vyvíjely lesní/lovecké zákony pro lov s greyhoundem (prvé vešly v platnost v r. 1014). Tato pravidla se stala základem i pro pozdější zábavu - "coursing", který se stal na britských ostrovech historicky nejstarším "sportem" a je masově rozšířen i v současné době. Coursing dal později vzniknout i klasickým dostihům chrtů na oválné dráze. První klub organizující chrtí dostihy byl založen roku 1776 v Norfolku. V roce 1350 použil známý spisovatel Chaucer ( Canterburské povídky ) poprvé termín greyhounda zmiňuje i zajíce, jako jeho hlavní kořist. Dodnes se ale přesně neví, jak název greyhound vznikl.Název mohl vzniknout od grek nebo greek (graius), neboť Sasové pokládali za zemi původu chrta Řecko. Mohl vzniknout i zkomolením slova gazehound, tedy pes lovící zrakem. Menšinový názor je, že původní greyhoundi byli většinou šedí ( gray) a z toho tedy greyhound – šedý pes. Podle jiné teorie je slovo grey odvozeno od slova grace, což znamená štíhlého, ba přímo hubeného psa. Další možnost uvažuje vedoucí postavení greyhounda v tehdejších domácnostech - byl na prvém místě mezi domácími zvířaty, tedy na prvém stupni. A stupeň se latinsky řekne gradus. A konečně – mnoho současných majitelů a chovatelů greyhoundů je přesvědčeno, že název vznikl přeměnou z great hound, protože greyhoundi jsou skutečně úžasní psi.

Během vývoje, se zejména v posledních letech, dělí plemeno stále zřetelněji do dvou větví, z nichž každá má své charakteristické exteriérové a povahové znaky. Rozdíly jsou často tak markantní, že odborníci mnohdy hovoří o dvou samostatných plemenech. "Výstavní" greyhoundi jsou šlechtěni převážně na zvýraznění všech exteriérových znaků. Můžeme se proto u nich někdy setkat s přeúhlenými končetinami, orthopedickými problémy s příliš klenutými bedry, extrémně zploštělým a hlubokým hrudníkem a výrazně "kočičí" tlapkou. Mívají proto problémy s rychlejším pohybem a v povaze se díky hlavnímu zaměření na exteriér může vyskytnout i různý stupeň agresivity. K dostihům se nepoužívají."Dostihový" greyhound má rovnější hřbet i bedra, poněkud hrubší hlavu se širší mozkovnou a volnější tlapku ( spíše tzv. "zaječí" ). Žádné výraznější odlišení od standardu se nevyskytuje.