Ann k adopci

Ann je roční kříženka ovčáka. Váží 29 kg. Ann je smršť energie, milující, hravé, lítací… Ann miluje děti, nemá problém s ostatními pejsky, jen je hodně ukvapená, zcela nevybitá a výchovou ani výcvikem nepolíbená. Ann byla nevhodně pořízena pro starší paní.

Odložena majitelkou 16.11.2023.

30. 6. 2024: Přinášíme Vám nešťastnou zprávu o naší Ann. Bohužel měla vážnou nehodu. Ten prosincový den byl hektický a z posledních sil jsme pozdě večer ještě venčili poslední psy. Ann šla na procházku s brigádníkem, který jí vedl na stopovačce. Proti se vyřítilo auto. Brigádník se snažil rychle Ann přivolat a zároveň přitahoval vodítko. Řidič však zřejmě chtěl vyjet zledovatělý kopec a přestože oba viděl, pokračoval nesníženou rychlostí prostředkem silnice. Jak už to bývá, stačil zlomek vteřiny, ale alespoň auto Ann nepřejelo úplně, protože už byla skoro u brigádníka, ale narazilo jí „jen“ do zadní části těla. Následovala smršť telefonátů a okamžitý noční převoz na veterinu při VFU do Brna.

Ann měla posunuté dva obratle, které skříply míchu a způsobily ochrnutí zadní poloviny těla a vypadlou kyčel. Prognóza byla naprosto nepříznivá a veterinářka nedoporučila operaci také vzhledem k velikosti psa, jednoznačně volila euthanazii jako nejvhodnější řešení. Navíc vzhledem k neřešitelné finanční a kapacitní situaci se zdálo skutečně jako jediné řešení vše ukončit.

Ann byla v narkóze a na rozhodnutí jsme dostali pár minut. Krátkou noční rozvahu ve dvou, veletoč souvislostí, převálcovala nesmiřitelnost. Odmávli jsme operaci páteře v předpokládané výši 50 000 Kč, reálná pak byla 70 000 Kč, protože přibyla ještě druhá operace – resekce kyčle. Ve chvíli rozhodnutí jsme neměli ani korunu a bylo jasné, že operaci budeme hradit z vlastních osobních zdrojů nikoliv z azylu – jednalo se o takřka iracionální risk, kterým jsem azyl nechtěla zatěžovat.

Čas začal skládat dílky – od neskutečného odborného výkonu paní doktorky Trojanové, přes její empatii, Aničinu překotnou energii žít, laskavou půjčku od člověka, který přistál na zem asi z jiné planety, naše každodenní úsilí postarat se a cvičit až po zázračné hojení…. Po pár dnech se Ann vzepřela a ukončila ležení na boku „na mrtvolu“. Po pár týdnech se začala zvedat a dokázala stát. O fous později začala chodit – mizerně a po třech nohách. Po pár měsících už na všechny čtyři.

Po půl roce lítá jak šílená, plave, skáče, ale nohu po resekci kyčle lajdá – nepřestáváme s rehabilitací, dojíždíme každý týden do Českých Budějovic na rehabilitaci plus rehabilitační vanu a snažíme se Ann přimět slabší nožku plnohodnotně používat.