bojácná a agresivní fenka

Dobrý den, potřebovala bych poradit ohledně chování naší 10 měsíční fenky JRT. Nejprve napíšu, jak to vše s fenkou začalo.



Byla nejmenší štěně z vrhu naší fenky. Když se narodila, vážila o polovinu méně než ostatní štěňata. Měli jsme s ní velké starosti. Neměla sílu se přisát k cecíku, proto jsme ji od malinka co dvě hodiny krmili. Byl to boj, vyzkoušeli jsme všechny možné štěněcí mléka. Nic jí nechutnalo, nechtěla mléko sát ani z lahviček, ani ze stříkačky, no prostě jsme si užili své. Mockrát jsme mysleli, že to nezvládne. Pokaždé když jsme ji po krmení vážili, tak do dalšího krmení byla zpět na stejné váze, i když po nakrmení přibrala. Pořád nám nebylo jasné, kde spotřebovává tolik energie, že její váha narůstala pomalinku. Samozřejmě jsme vše konzultovali s veterinářem, vše bylo ale v pořádku, srdce orgány, rozštěp také neměla. Když jí byly 3 týdny, už dokázala sát z cecíku a udržet se u něj, ale jelikož byla stále o polovinu menší, tak jí ostatní štěňata vždy odstrčila. Takže jsme podstivě každé krmení fenečku přidržovali u cecíku, až se dostatečně napila a měla plné bříško. Jakmile jsme kolem 5 týdne začali s příkrmem, tak najednou fenečce začalo chutnat a vždy ona jako jediná byla u misky nejdéle a byla schopná jíst snad tak dlouho, dokud by nepraskla.

Ale od malinka byla jiná, s ostatními štěňaty si sice občas hrála, ale spíše byla samotářská a i venku na zahradě si spíše jen tak sama chodila a hrála si. Už tehdy jsme věděli, že si ji necháme. Že ji prostě nemůžeme nikomu prodat, když jsme si ji od malinka vypiplali. Ale stejně mi to nedalo a asi v 7 týdnech jsme u veterináře nechali udělat krevní testy, stále jsem všude na netu totiž četla, že by se mohlo jednat o jaterní zkrat. První výsledky nedopadly úplně dobře. Veterinář poprvé vyslovil podezření, že by se opravdu o jaterní zkrat mohlo jednat. Ale že prý se udělají ještě jedny testy a to nalačno a po nakrmení. Ty už byly zcela v pořádku a bylo mi řečeno, že prozatím budeme fenečku považovat za zcela zdravého pejska.

No a nyní k problému, který mě trápí. Tedy je jich více. Nyní je Meggie (tak se fenka jmenuje) 10 měsíců. Prospívá krásně, má chut do jídla, vypadá zdravě, stolice také v pořádku. Je živá a hravá. Akorát je od malinka strašně lekavá, vše ji hned vystraší, jakýkoliv neznámý zvuk. První problém nastal asi v jejich 8 týdnech, kdy jsem ji pomalinku chtěla učit na obojek a vodítko. Obojek, ten jsem vždy nasazovala, když Megg jedla. To bylo v pořádku, nijak neprotestovala. Asi po pár dnech jsem ji ale na ten obojek nasadila vodítko, že zkusíme udělat pár kroků no a to byla hrůza. Začala hned couvat, strašně kňučet, no prostě hysterický záchvat. Od té doby jsem to ještě zkusila několikrát, s tím, že jsem ji nechala zapojené vodítko na obojku, aby s tím jet tak chodila a zvykla si na to vodítko. Ale i tak byla taková nesvá, bojácná a nedej bože, když jsem to vodítko chtěla v rámci hry odepnout, atd. Koupili jsme tedy postroj, ten si sice nechá nasadit, začali jsme chodit na procházky i s dvěmi dalšími fenkami, které máme. Ale Megg je stále bojácná. Dost často se zastaví, začne se třepat, přikrčí se k zemi a nechce jít a já s ní absolutně nehnu. Prostě se toho strašně pořád bojí a já nevím proč. Zkoušela jsem i dávat pochoutky za odměnu, kdy jsem chvíli šli a jakmile se začala zase vzpírat, tak jsem ji dala pamlsek, ale i toto moc nepomohlo. Stále se bála. Když jí vodítko odepnu a nechám běžet v postroji na volno, tak je po problému.

Říkám si, zda to není třeba tím, že ta jedna fenka je tak strašně natěšená, když jdeme na procházku, že knučí, vříská, lítá jak splašená jen sotva vidí, že si beru obojek a už se nemůže dočkat, až půjdeme ven. Zda si to třeba Megg nějak špatně nevyložila, nevím.



Druhý problém je, že se doma stále počůrává, když byla menší, tak byla přes den venku na zahradě o ostatními. Ale na podzim jsme fenky začali brávat dovnitř do tepla a dáváme je jen na noc do boudy, jinak jsou doma. Chodíme s Megg na zahradu čůrat snad co půl hodiny, to se venku vyčůrá, sice jen tak napůl, protože si podřepne a čůrá při chůzi. Pak přijdeme domů a ona je schopná se hned vyčůrat doma. Co chvíli utíráme doma loužičky a to nejenom na podlaze, ale dost často se stane, že se vyčůrá do svého pelíšku, nebo i na gauč, kde leží ostatní fenky a někdy i Megg. Ale je zajímavé, když večer usne, tak to dokáže vydržet bez čůrání i několik hodin.



No a poslední věc, která mě trápí, že začala být Megg asi tak před měsícem agresivní na nás.
Třeba když ji chceme pohladit, tak hned začne vrčet a vystartuje po nás, nebo když s námi leží na gauči a já se jen třeba trošku pohnu, tak hned vrčí a někdy to vypadá, že by mě snad chtěla i pokousat. Ale to nevím, zatím se to nestalo. Takto je agresivní i na ostatní členy rodiny. Na obě fenky ani ne. Ale není to pravidlem, jen tak třeba jedenkrát za den, nebo i za pár dní. Nevím, jak v ten moment se mám k ní chovat, zda ji pokárat, nebo nějak potrestat, nebo zda to nechat být. Prostě potřebovala bych radu.



Mockrát děkuji Marta