Ben

Pohlaví

Pes

Věk

9 let

Velikost

Velký (61 cm a více)
Icon: Pes 9 Icon: Velký (61 cm a více)
Kříženec
Říhův atlas plemen

Vhodný pro

  • Hodí se k dětem
  • Kočičí kamarád
  • K jiným psům
  • Pro začátečníky
  • Na zahradu
  • Do bytu
  • Pro aktivní majitele

Doplňkové údaje

Barva: Černá
Tetování: Ne
Kastrovaný: Ano
Handicapovaný: Ne

Kde se nachází

Místo nálezu: Zlín
Region: Zlínský
Datum nálezu: 09.03.2016
Akt. umístění: Útulek pro zvířata v nouzi Zlín - Vršava

Podrobný popis

Benovi umřel majitel. Žil s ním na zahradě u rodinného domu. Ale jelikož to byl starší člověk, neměl asi sílu už ho vést k nějaké poslušnosti. Ben u nás je a někdy jeví známky dominance. Není zvyklý na manipulaci s vodítkem, náhubkem,....Naštěstí nám s ním pomáhá pan Horák, který má chuť s ním pracovat a cvičit ho. Musí se na něho však velmi pomalu a obezřetně. Do budoucna by byl vhodný na hlídaní, ale pod dohledem zkušeného kynologa. 

7.10.2018- napsáno: Libor Horák

Ben III – příběh hodného psa s vykřičníkem!

Ben žil do svých šesti let se starou paní mimo tento svět a realitu……jedinou jeho prací bylo hlídat dům se zahradou. Pak stará paní umřela a Ben dál dělal jen svou práci a hlídal…..takže jej museli uspat, aby jej dostali na útulek a tady na cedulce u svého jména vyfasoval i vykřičník!
Neznal obojek, náhubek ani vodítko. Nikdy na něj nesáhl cizí člověk, nikdy si neočichal druhého psa, nikdy nebyl na procházce……byl to takový Tarzan z džungle.
Tak jsme začali úplně od začátku a postupně se naučili všemu, co by měl takový správný pes znát a umět. Ben je snad jediný pes, který se na mne nikdy škaredě nepodíval, ani nezavrčel. Hned od prvního okamžiku jsem věděl, že to mezi námi bude fungovat a bude to jiné než s kýmkoli jiným. 
Na první procházku jsme šli 12. dubna 2016 v 8:50 ráno…..a jak si to tak přesně pamatuji? Prostě je to jeden ze dvou okamžiků, které si budu pamatovat celý život……do smrti nezapomenu, když mne přijal Hasan a nikdy nezapomenu na první vycházku s Benem. Popsat emoce a nadšení psa, který nikdy nebyl venku se snad ani nedá…..první dva měsíce byl pro něj nevětší trest dojít si za odměnu pro pamlsek. Kdyby uměl mluvit, tak bych snad tisíckrát slyšel větu: tak já ti to teda sežeru, když na tom trváš, ale proboha už mne nezdržuj, protože je tolik věcí, co si potřebuji očichat, a tolik věcí co musím prozkoumat. Benovi jste mohli klidně mávat před čumákem kusem pečeného kolena a mu to bylo úplně jedno, protože celý svět byl pro něj něco nového a neprozkoumaného.
Aby se jednoho dne mohl stát adoptovatelným, tak jsme museli odstranit dva zásadní problémy. První problém představoval kontakt s druhými zvířaty nebo psy. Takže jsme socializovali a cvičili kontakt kdykoli a kdekoli se vyskytla příležitost. Zvykali jsme si na kočky, nutrie, slepice, koně, krávy, ovce…..každá ohrada nebo kurník v perimetru našich vycházek bylo naše tréninkové hřiště. Postupně jsme začali chodit společně s útulkovou kolegyní Barčou. Barča je rotvajlerka a tou dobou už zvládala hodně věcí, které se Ben ještě potřeboval naučit, takže se z ní stala taková chůvička. Časem jsme přibrali do smečky i další psy jako byl Jamal, Rey, Aron, Diamond a Saník. Ben je klidný a psychicky vyrovnaný pes……já osobně věřím, že pes je smečkové zvíře, a jakýkoli pes již zmiňovaných se okamžitě podřídil jeho vedení. A to jsme spolu s Evou Janečkovou nevodili žádné chcípáky.
Druhý problém představoval kontakt s lidmi. K Benovi si netroufla ani rodina jeho staré paní…..Ben prostě lidi neznal! Trvalo nám asi měsíc, než jsme se naučili vzájemné důvěře a zvládli jsme nasadit košík a připnout vodítko. A pak už to šlo všechno rychle…..respekt, důvěra, pravidla, rituály, zábava a láska. Naučili jsme se chodit mezi lidi, naučili jsme se jezdit trolejbusem, naučili jsme se bruslit, zvládáme nákupní centra, parkoviště, zvládáme prohlídku veterináře a zvládáme očkování……….nakonec vzal Ben lidi na milost a dnes už se vůbec nebojím ho pustit mezi děcka ze školky. Ben už nepovažuje lidi za sebemenší problém a když to jen trošku jde, tak požádám kohokoli, aby jej pohladil nebo si půjčil jeho vodítko. Jen jedinou věc lidem nedovolí, a to strkat ruce přes mříže do svého kotce !!! Hlídání je jeho práce a dělá ji velmi dobře.
Ben už je dlouhou dobu připraven k adopci a čeká na svého pána, kterému by ohlídal dům se zahradou. Bohužel vykřičník na cedulce u jeho jména už nikdo nevymaže. Ten vykřičník už dneska neznačí: pozor koušu! Dnes znamená: pozor, nejsem pes pro každého…..tak výmečné zvíře si musí člověk zasloužit! Tak to prostě je, když dojdete na útulek, tak zamáváte piškotem a většina psů vám padne kolem krku…..a pak je tam několik málo psů, které si musíte zasloužit…..a Ben je jedním z nich. A můj názor je: že když si musím něco zasloužit, něco obětovat, něco přetrpět…..pak vznikne pouto, které je úplně o něčem jiném, než když pouze zamáváte piškotem…..

P.S. případnému zájemci (pokud o to bude stát) se vším pomůžu.....to znamená, že je seznámím, budu s nimi chodit tak dlouho, jak bude potřeba. Vypracujem plán adopce a kdykoli poradím a pomohu když bude potřeba. Jakýkoli "můj pes" má u mne doživotní servis.