Kaira

Narodila jsem se 20.7.2004,v Táboře,v domku se zahradou.Panička si mě vzala od pána přes inzerát v cca 6-7 týdnech,jako čistokrevného NO bez PP.Byla jsem hodně bázlivé štěně a utekla jsem zpět k mámě,když si pro mě přišli cizí lidi,ale paní tedy slečna,ale řekla tohle štěně chci a tak jsem odcházela v jejím náručí do nového domova. :-) A tak začala moje další etapa života.Čas plynul a já rostla,no a asi se panička hodně divila když ze mě vyrostla křižovatka,ale nevíme čeho,ovčouna v sobě mám,to byla moje maminka.Ale nevadilo jí to a nechala si mě,i přes tuto skutečnost a přesto,že jsem měla být očkovana,odčervená,ale nestalo se tak.Byla jsem řádně začervená a zablešená,takže si se mnou panička docela užila.Přežily jsme to obě ve zdraví a začali budovat svůj vztah.Nejsem moc mazlíci typ,na to jsem až moc velká dáma :-D ale kam jde panička,tam jdu taky.Miluji procházky a běhání venku.Měsíce plynuly a my jsme se staly nerozlučnou dvojkou.Pak přišlo stěhování do jiného města a tam jsme v mých asi 3 letech začaly chodit na cvičák a sportovat.Sport jménem agility,mě moc nebral a spíš jsem to dělala pro paničku.Půl roku nám trvalo,než jsme začaly fungovat jako tým a ne jako pán a pes.Panička už to chtěla vzdát,protože běhání jen skočka-tunel-skočka a přemlouvání mě abych se rozeběhla jí nebavilo,ale vydržela u toho a když jsme poprvé stály spolu na stupni vítězů a hned na druhém místě,jí přesvědčilo,že to nemá vzdávat a já jsem ráda,protože mě to začalo celkem bavit a čím dál víc.Tak jsme se našli a náš vztah se zlepšil o víc jak 100%.Já získala sebevědomí a mnoho psích kamarádů a společníků na procházky a panička nové přátele mezi pejskařema a začala dělat něco co jí baví a naplňuje jí to :-) Teď už jsem dáma v letech,ale pořád běhám agility a dá se říct,že s větší radostí než kdy předtím a stále závodím,i když už jako psí veteránka.Začala jsem běhat i za míčkem,a za to může moje skoro dcera Maggie,adoptovaná útulkářka,já ji vzala pod svou ochranu a vychovala jí.Mám šťastný život v milující rodině a nic mi tu nechybí.A tak chci všem říct,nebojte se vzít si pejska z útulku,který nemá jisté rodiče.I když já z útulku nejsem,mohla jsem v něm skončit nebýt paničky.S láskou,vlídností a dostatkem pohybu a vyžití je každý takový pejsek vděčný za domov jaký mám já,bude věrným společníkem na procházkách i doma u televize.Neváhejte a pomožte Vaše Kaira :o)