Bílý švýcarský ovčák

 Bílý švýcarský ovčák
Dobrý hlídač Pro začátečníky Náročný na pohyb Pro držení venku

Základní údaje plemena

Země původuŠvýcarsko/USA/Kanada
Název v zemi vznikuWeisser Schweizer Schäferhund
Kategorie dle FCII. Ovčáčtí a honáčtí psi
Velikostpes: 60 - 66 cm fena: 55 - 61 cm
Hmotnostpes: ca. 30 - 40 kg fena: ca. 25 - 35 kg
OsrstěníMůže mít krátkou tvrdou, dlouhou tvrdou nebo dlouhou srst. Dlouhosrstá varieta nemá podsadu
Zbarvení srstiBílá
Celkový dojemPes střední velikosti, obdélníkového formátu, silný, osvalený. Celkově pevné konstituce.
PovahaVyrovnaný, pevných nervů, sebevědomý, zcela dobromyslný, ale pozorný a ovladatelný.

Charakter a chování

Bílý ovčák je jemný, citlivý, klidný, rozvážný. Je i temperamentní, živý, vychytralý, odvážný a díky své vysoké inteligenci velmi učenlivý a snadno ovladatelný. Nesmí být agresivní. Dominance je u něj výjimečný jev. Psychicky dospívá podstatně později než například německý ovčák - tedy až po 2. roce. Do té doby má většinou nižší sebevědomí, než jiná plemena a také se brzy psychicky unaví.

Je to velmi různorodé plemeno - vyskytují se mezi nimi velmi sebevědomí, ale i bázlivější psi, hodně živí i velmi klidní nebo snadno cvičitelní,.Je to skvělý rodinný pes. Ke své rodině a pánovi velmi přilne, je k ní velmi přátelský a vlídný. Známé toleruje a k cizím osobám je rezervovaný až nedůvěřivý. Při včasné a správné výchově se k domácím zvířatům chová velmi tolerantně. Cizí psy nenapadá, ale záleží v jaké situaci se zrovna nachází. K domácím dětem je velmi kamarádský, ohleduplný a většinou je ochotný je i poslouchat. Děti se však musí k němu slušně chovat. K cizím dětem může být nedůvěřivý - takže je nutný dozor dospělé osoby.

Původ psa

Bílá barva ovčáckých psů není dnešní novinkou, ale naopak je to původní prastaré zbarvení. Již starořímský statkář a spisovatel Columella (kolem 40 n. l.) žádal, aby pastýřští a ovčáčtí psi měli bílé zbarvení, aby je pastýři za soumraku nemohli zaměnit s vlky, kteří vpadli do stáda.Původní němečtí ovčáci měli patrně převážně bílé zbarvení z důvodu snadného rozpoznání od šelem uvnitř stáda ovcí. Pro svůj reprezentativní vzhled ho chovali i Habsburkové a rod Hohenzollernů, proto je také někdy nazýván švýcarským ovčákem. V roce 1882 byl na výstavě v Hannoveru baronem von Knigge poprvé předveden ve skupině s německými ovčáky také bílý ovčák. Tento pes byl dědečkem psa, známého pod jménem Horand von Grafrath. V té době začínal Max von Stephanitz šlechtit moderní typ německého ovčáka a tak Horanda s nadšením koupil a použil do začínajícího chovu. Horand byl tmavě vlkošedý pes, ale nesl gen i pro bílou barvu.

Bílá barva byla v počátcích chovu německého ovčáka velmi rozšířená. V té době také získal bílý německý ovčák mnoho příznivců a obdivovatelů také v USA. A právě někteří jedinci bílého zbarvení byli použiti Stephanitzem při formování moderního německého ovčáka. Po skončení jeho ovčácké éry nebyla bílá barva bezpodmínečně nutná a stala se zavrhována právě kpt. Maxem von Stephanitzem pro možnost genetické degenerace. Byla ji nesmyslně připisováno mnoho chorob jako epilepsie, hluchota, slepota a neplodnost a bílá štěňata byla z chovu vyřazována. Americký klub německých ovčáků následoval vzoru Němců a 9. dubna 1968 diskvalifikoval všechny bílé psi z výstavy a odepřel zápis „ bílého německého ovčáka „ do plemenné knihy. Pouze v Kanadě odolali tlaku Spolku německého ovčáka a uznávali bílou barvu nadále jako přípustnou standardu. Také v USA se přátelé bílého německého ovčáka nevzdali chovu. Byl založen první klub v Sacramentu, později přejmenován na klub Americko – Kanadského ovčáka.