Občas mě napadne, proč se tak málo pozornosti věnuje nácviku a porozumění nejčastější překážky na parkuru - jednoduché skokové překážce. Často se setkávám z dotazy, jakou metodou naučit psa zóny nebo slalom, ale jen málokdo se zajímá, jak naučit psa správně skákat. Možná, že nejtěžší je naučit slalom a nejdéle trvá propracovat zóny, ale překážka, které se pes na žádných závodech nevyhne, je skokovka. K jejímu učení je třeba přistupovat stejně zodpovědně a pečlivě, jako ke kterékoli jiné překážce.

Nejprve je třeba si ujasnit, jak vlastně má pes překonávat překážku. Má si v běhu určit místo odrazu, zkroutit svoje nohy a celé tělo tak, aby neshodil tyčku, která je přibližně stejně vysoká, jako on sám, dopadnout opět v maximální rychlosti a co nejkratší možnou cestou vyrazit k následující překážce; přitom se nesmí nechat rušit vaším pohybem ale má z něj umět vyčíst, jak se po dopadu bude pokračovat, podle vašich slovních povelů se musí umět otočit na jednu nebo na druhou stranu nebo skočit rovně. Až vy tohle všechno dokážete v rychlosti 4 - 5 metrů za sekundu, popovídáme si něco o tom, jak je to jednoduchá překážka.

Čím více si čtu v Clean Runu, tím mi je jasnější, že rozvíjení a trénink skokových schopností tvoří obrovskou neprobádanou, ale velmi podstatnou oblast agility. Když čtu články Jo Sermon, skoro mám pocit, že psy týráme, když je nutíme skákat. Ale ten pocit mám i z článků o důležitosti stretchingu a posilování, asi mě trápí nějaký hypochondří syndrom.

Při pochopení a učení psa skákat se vychází z metod používaných u koní. Už jsem zde psala o kavaletách, snažím se něco nastudovat i o grid work. Velmi se mi líbí metoda učení skákání Lindy Mecklenburg, kterým se snaží psa naučit kulatý skok. Většinou se rozlišují dva typy stylu skoku, inverted a round.

Inverted Style

Pes většinu síly vkládá do předních nohou a krku, skáče natažený, většinou má delší skok, hlavu zdviženou. Často tak skáčou rychlí psi, ale nevýhoda tohoto stylu spočívá v tom, že pes má nad skokem menší kontrolu a hůře se mu po dopadu točí.

Round Style

Pro kulatý skok se pes odráží zadníma nohama, hlavu má nataženou dopředu, může sledovat místo dopadu a má přehled o překážkách, které budou následovat. Může přizpůsobit svůj krok a skočit tak krátce nebo daleko. Na parkuru, kde jsou překážky blízko u sebe nebo se tam často vyskytuje točení, bývá tenhle styl výhodnější.

Velmi důležité také je, aby pes už při odrazu na skokovku věděl, jaká překážka bude následovat - jestli bude pokračovat rovně nebo se bude točit. Apeluji tak na všechny, aby mimo povelů tělem používali i povely vpřed a stranové povely, popřípadě i povel pro krátký skok upozorňující na těsné točení kolem bočnice. Podle hesla "Give as many cues as you can" tím psovi významně pomůžete v tom, aby získal sebejistotu. A sebejistý pes je nechybující rychlý pes. Rozdíl délky skoku je dvojnásobný, jak v odrazu, tak v dopadu. Dovedete si představit, kolik času to může v parkuru ušetřit? Proto jsem zavedla módu, že Wayovi hlásím povely pro točení ještě dloooouho před tím, než se vůbec chystá k odrazu. V kombinaci s povely tělem se mi zdá, že se na parkuru pohybuje přesněji a efektivněji.

Jak učit psa skákat

Možná bych měla raději říci, jak ho skákání neučit. Ne na vodítku, ne přetahováním, ne strkáním, ne vedením za pamlskem/hračkou, ne běháním přes několik překážek. Vyhovuje mi Linda, protože její metoda obsahuje všechny důležité fáze tréninku a učí psa správné technice skoku. Pochopitelně používá clicker a pamlsky, začíná na nízké překážce, ale rychle se propracuje k plné výšce (také začíná s dovyvinutým psem), psa nechá, ať se naučí překážku překonávat sám v klidu, než k tomu přidá svůj pohyb, povel přidává v okamžiku, kdy pes umí bez problémů skákat samostatně. Understanding before speed - porozumění před rychlostí. Je dost těžké se soustředit na poskládání všech svalů v těle, i když okolo zrovna nevyvádí žádný člověk, nekřičí nesmysly a nemává pamlskem nebo hračkou. Obtížnost se má přidávat postupně a rušivé vlivy v podobě psovoda jsou značné. Po psovi chceme, aby se sám naučil odhadovat výšku překážky, vzdálenost od překážky a potřebnou sílu na její překonání. Teprve pak můžeme přidat svůj pohyb a učit psa pohybu mezi překážkami.

Všechno lítá, co peří má

Psi shazují. To je život. Je naše práce jim ulehčit skákání jak jen to jde - pohybovat se na parkuru klidně a soustředěně, dávat jim včas správné povely, fyzicky je na skákání připravit (posilování i protahování), procvičovat s nimi jejich styly a odměňovat je za správné reakce. Když pes shodí, mohl mu třeba nevyjít krok, může být unavený nebo poraněný, proto na jednu tyčku v parkuru/sekvenci nijak nereaguji. Po druhé shozené tyčce psa zastavuji a zkusíme si sekvenci znovu, tentokrát si dávám větší pozor na svoje vedení a povely.

Metody odnaučování shazování jsou různé, často drastické a v naprosté většině chybí pochopení pro to, proč vlastně pes shazuje.

Práskání laťkou. Zajímalo by mně, co chtějí lidé docílit tím, že prásknou psa při skoku přes kotníky. Jenom mu je potlučou, takže se mu bude skákat hůř, slabou povahu od skákání odradí, bude skákat nejistě a tím pádem také pomalu a špatně, s tvrdým psem nepohnou, maximálně u něj vyvolají nejistotu a začne skákat o pár centimetrů výše, takže tyčku sice mine, ale vysoké skákání je neefektivní, nemá dlouhého trvání a pes se stejně o technice skoku nic nenaučí. Jak byste reagovali, kdybych vás za každé předklonění se na parkuru práskla do zad tyčkou?

Gumičky. Zřejmě metoda pro psovody se slabou povahou. Opět se jí možná docílí, že pes skáče svým špatným stylem o pár centimetrů nad laťkou, ovšem pokud je chytrý, na závodech pozná, že o nic nebrnká, a v touze po co nejrychlejším běhu opět se svým skokem klesne. Tato metoda nijak nevede k porozumění práce, kterou pes musí při skákání vykonat, pokud se pes nenaučí nedotknout se gumičky a přitom shodit laťku. I takové případy jsem už viděla.

Řvaní za každou shozenou laťkou. Podobně jako práskání pozitivní trest (seřvání) povede jen ke snížení sebejistoty psa a tím pádem i k nevyrovnanému výkonu na skokovkách. Pes se bude nejen špatně odrážet, ale i špatně dopadat. Občas na závodech uvidíte psa, který shodí laťku a ihned ve strachu před psovodem zpomalí nebo zastaví.

Přerušení práce psa. Oproti řvaní to je negativní trest, kdy psovi odebíráme něco, co by chtěl - běhat. Pokud pes opakovaně shazuje a jsme si jistí, že to není naší vinou a pes je fyzicky v pořádku, za trest lze považovat to, že po shození laťky psa odvedeme z parkuru. Pokud pes shazuje z přílišného nadšení nedostatku pozornosti, je tohle dobrý způsob, aby by se mu mohlo rozsvítit. Nezapomeňte ale ani na to, že jako psa potrestáte za shazování, tak ho musíte odměnit za ponechání tyček na svých místech.

Když pes shazuje, zamyslete se především nad příčinami. Položte si několik otázek:

Shazuje když jsem daleko před ním, nebo daleko za ním? Někteří psi jsou radši, když se jim psovod neplete do práce, zůstává v pozadí a oni si mohou všechno o skákání rozhodnout sami. Jiní psi znejistí, když nevidí psovoda před sebou a pustí nohy dolů, nesoustředí se na skákání, ale ohlížejí se po psovodovi. Takovému psovi je třeba uzpůsobit styl vedení a pomalu trénovat i tu druhou variantu, pro něj těžší. S Wayem jsem musela nejdříve chodit, než jsem si mohla dovolit běh, jakmile jsem zrychlila, zrychlil Tachyon k nepříčetnosti a všechno letělo dolů. Ani teď nemá rád, když mu utíkám, ale umí se soustředit. Pokud pes nechce jít dopředu sám, psovod by se měl zamyslet nad systémem odměn v cíli, targetech nebo double-handlingu.

Dávám vždy včas správné povely? Tak za prvé - rozumí pes skutečně povelu "hop"? Když budete stát blízko skokovky, dokáže ji po vyslovení povelu aniž byste se nějak pohnuli překonat nebo se na ni alespoň podívat? Nechápe povel jako povel pro odražení na překážku? Neříkáte totiž povel vždy stejně a pak se na váš povel může odrážet v nevhodných chvílích. Říkáte povel pro následující překážku ihned po překonání té předchozí?

Je fyzicky schopný skákání? Prosím nepodceňujte zdraví psa, začněte s ním skákat, až když je dospělý, nerostou mu klouby a kosti a je osvalený. Ideálně ho před tréninkem a závody rozhýbejte a rozehřejte, trochu protáhněte, po běhu ho zase vychoďte a protáhněte, aby mohl uvolněný odpočívat před další fyzickou námahou.

Nepodceňujte skákání, věnujte se i tomu, co vám přijde jako nepodstatný detail. Nebuďte na svého psa zbytečně tvrdí, chtějte po něm jen to, co jste ho naučili. Pokud se skákáním teprve začínáte, doporučuji sehnat a přečíst si články Lindy Mecklenburg nebo Susan Salo, jsou zajímavé.

Kateřina Lerlová

http://katachyon.lerl.info