OhodnotitAdoptovaly jsme si před 5 lety pejska z útulku Sedliště - černého Beníčka, máme o dobré skutky vystaráno... OPRAVDU?
Za dva roky jsme adoptovaly dalšího - z Třebovického útulku v Ostravě - ušák Johny. Príma, máme dva pejsky, budou kamarádi, budou si spolu hrát a nebude jim smutno, když budeme v práci a budou doma sami. Jaký omyl. KARMA PRACUJE DÁL... Necelé dva roky poté přišla urgentní žádost o adopci starého křížence drsnosrstého jezevčíka, 13 letého Pepíčka. Jeho osud jsem dobře znala, byla jsem u jeho převzetí v útulku Dětmarovice, pravidelně jsem jej venčila, převážela jsem ho z útulku na kliniku do Nadace v Ostravě Porubě na léčení jeho kožní choroby a tam ho také pravidelně navštěvovala a urgovala jeho adopci přes fb.
Vyšší síla zapracovala a já se rozjela s černým Benem a ušákem Johnym do Nadace, tam si vyzkoušela reakce psů, kupodivu bez potíží. Zpátky do centra Ostravy jsem jela se 3 psy. Má přítelkyně se tuto novinku dozvěděla po mé sms:"Máš čas do večera příjmout fakt, že se naše rodina rozrostla o Pepíčka" a bylo vymalováno.
Naše 3členná rodinka se krásně zžívala, stařičký Pepíček se léčil, lidé se o jeho osud aktivně zajímali, posílali mu dokonce dárečky, byl hvězda. Adoptovat si starého nemocného psa není problém, je to dokonce lepší než štěně, protože starý pes se jako štěně opravdu chová, s tím rozdílem, že je fikanější a moudřejší. Tři pejsky mít je až nad hlavu. KARMA PRACUJE DÁL...
Něco o nás - jmenuji se Silvie a již 5 let žiji s přítelkyní Martou v Ostravě, naše soužití vyplodilo společnou vášeň pro útulkové psy, vegánství a zájem o ekologii, ale jsme jinak úplně normální. Jednoho dne nějaký "chytrák" dal na fb fotku příšerně "smutňoučkého" pejska - starého jezevčíka, který je hluchý a byl již 2x do útulku vrácen. Bože můj... jednoho máme doma, vím, jak vypadá štěstí, když se vám doma z "mrzáčka" rodí šťastný pes, který venku honí holuby a ujídá vám štrůdl z talíře :)) "nech toho Silvo, máš doma 3 psy..." říkal mozek... "jeď, jeď, jeď pro něho" říkalo srdce. Tři noci se mi o něm zdálo, až jsem tomu zcela podlehla a koukla jsem, kde se útulek Lazec nachází. Hmm, je to až za Prahou, jet vlakem by bylo komplikované... přemýšlím dál... Jak to dopadlo? Když moje přítelkyně měla celodenní směnu, tak jsem pobrala svou 3člennou smečku do auta, vrazila 4 tisíce na benzín svému dospělému studentovi, nabrala kamarádku Janu a vydali jsme se na výlet.
Když jsem dojela na místo, z kotce na mne vyběhl malý trpaslík, kterého jsme pojmenovali Matýsek. Po cestě jsem přítelkyni poslala důvěrně známou sms: "Miláčku, máš do večera čas to rozdýchat, nejsem na výletě, ale na druhé straně republiky se všemi pejsky a je nás o jednoho člena víc" Tímto chci projevit díky za neskonalou trpělivost mé ženě, která nejen, že mne nezabila, ale dokonce hodinu po mé sms mi volá, že je ve zverimexu a co má všechno koupit.
Jsme dvě ženy, žijící v centru Ostravy v bytě 1+1, máme 4 adoptované psy. Ještě bude někdo zkoušet říkat, "Já bych si ho vzal, ale už jednoho pejska máme"? Všechno jde, když moc chcete. To, jak je milujeme snad netřeba říkat, chci jen na závěr svého příběhu říci - nebojte se adoptovat pejska, který je starý, několikrát vrácený nazpět, třeba i hluchý nebo nemocný. Pokud máte trpělivost a pejskům dáte své srdce, pohnete i takovými ledoborci, jako byl náš majitel domu, který byl při počátku našeho bydlení ochoten přistoupit na jednoho malého pejska. Nyní zdraví naší 4člennou smečku při procházkách a pravidelně se dotazuje na jejich zdravotní stav.
NEKUPUJ - ADOPTUJ!!!
