Mít buldočí vytrvalost, pustit se do něčeho s buldočí vervou, jít si za svým cílem jako buldok… Ne nadarmo se lidé přirovnávají k tomuto plemeni v případech, kdy se nedívají nalevo ani napravo a často ani před sebe. Buldoci (i buldočci) jsou totiž známí svou urputností a tvrdohlavostí, která se může v době jejich puberty vymknout majitelům z rukou.
V encyklopediích psů se o buldočcích dočtete, že jsou svou povahou veselí, družní a nekomplikovaní. Což je podle organizace OS Buldočí naděje (OSBN), která se na toto plemeno zaměřuje, pravda pravdoucí. „Jsou to úžasní psi s nejlepším smyslem pro humor, jsou vnímaví, empatičtí a proto všechno je milujeme. I oni ale mají své temné stránky,“ říká Hana Ďuráková z OSBN. Naráží tím na typickou buldočí svéhlavost, která se někdy může stát skutečným problémem.
"To, že po mně něco chceš neznamená, že to udělám."
„Buldočci jsou skvělí rodinní psi, milují děti a svým páníčkům se odmění skvělým smyslem pro humor, velkým srdcem a oddaností. V životě každého buldočka ale přijde chvíle, kdy zapomene na vše, co kdy uměl nebo čemu rozuměl, a dá průchod své buldočí svéhlavosti. Té chvíli říkáme psí puberta,“ popisuje Ďuráková. Projevuje se tím, že pes neposlouchá, dělá si v zásadě jenom to, co chce a začne zkoušet, co jeho majitelé vydrží. Celý proces doprovází pověstná buldočí tvrdohlavost.
Rodiny, které pubertální období vysněného mazlíčka nezvládnou, se bohužel nepočítají na jednotky. Pes tak putuje k sousedům nebo do útulku. Mnohdy je na vině (kromě lehkovážnosti při výchově) i zažité tvrzení, že buldočci nevyžadují zkušené majitele. Ti se pak dostávají do úzkých a svému psovi přestávají rozumět – čehož pravý budloček náležitě využije. V internetových diskuzích se pak množí stížnosti na jeho chování, náznaky agrese nebo značkování. Což jsou jedny z hlavních důvodů, proč se lidé buldočků zbavují.
„Často se psi s nezvládnutou výchovou dostávají i k nám. Jejich majitelé si málokdy dokáží přiznat svou chybu, své selhání a na vině je samozřejmě vždy ten nemožný pes. Přitom v drtivé většině se z těchto beznadějných případů, kteří terorizovali své rodiny, vyloupne pes, který prostě jen nezná své místo ve smečce a nikdy od svých lidí nedostal žádné jasné hranice,“ vysvětluje Ďuráková.
Elvis potřeboval přesně vymezit hranice - jako každý buldoček.
Zbavit se „zkaženého“ psa ale není řešení problému. Zodpovědnost za své činy tak lidé jen přenesou na druhé a ty čeká nelehký úkol. „Vrátit zkaženého buldoka zpátky na začátek, resetovat všechny zlozvyky a udělat z něj znovu toho mazlíčka, dá občas velkou práci. Buldoci navíc nejsou vlčáci a více než kdykoliv jindy u nich platí, že ‚na sílu‘ z nich nikdy nic nedostanete,“ přibližuje úskalí buldočí povahy Hana Ďuráková. A upozorňuje ještě na jedno nebezpečí – anonymní chovy.
Koupili jste si buldočka bez průkazu původu přes inzerát? Pak jste zaplatili za časovanou bombu, která může explodovat nejen v podobě vrozených vad či onemocnění, ale hlavně nepředvídatelné povahy. „Vzhledem k tomu, že i povaha se dědí a o předcích takového psa nic nevíte, může vám z roztomilého štěňátka snadno vyrůst nekomunikativní zloun, který nebude mít rád jiné psy a vlastně ani vás, a nic s tím neuděláte,“ uzavírá Ďuráková.
Chcete vědět více nejen o buldočcích, ale i organizaci samotné? V článcích jsme už pro vás zpracovali tato témata:
Co je OS Buldočí naděje a proč vznikla?
Proč nepodporovat neznámé chovy a nenakupovat psy přes inzerát?
Jak může „módní barva“ srsti ohrozit život psa?
Co je pro buldočky přirozené a co ne?