Ano, čtete dobře. Fenka na fotkách byla jednou rodinou nabízena jako čistokrevný srnčí pinč (nejprve prodávána, poté darována, když neměl nikdo zájem). Neočkovaná, neodčervená, zablešená...
Poté, co byla zjištěna alergie u jednoho z dětí, byla nabízena k darování. V té době jsme hledali původně APBT, ale jak jsem uviděla na fotkách malé černé vykulené štěně, bylo rozhodnuto. S nadšením jsme si pro ní jeli, ale to sme nevěděli, co nás bude čekat...
Byla to sotva 3 měsíční "kulička" neštěstí. Břicho měla nafouknuté, plné červů, krmená byla granulemi pro kočky market kvality, zavírána byla do sklepa, odkud nám pro ní přinesli ony granulky a věci. První co jsem viděla bylo to, jak se tam dvě z 5 dětí o štěně doslova tahají. Když jim upadlo na zem, utíkalo se schovat. Strachy se počůralo. Mělo neskutečnou hrůzu z muže, který se k ní choval opravdu strašně. No nemohli sme jí tam nechat a hned jí sebrali a jeli domů. Z hladu jedla všechno, co jen mohla. Doma nám to poté vyhodila a ještě týden zvracela. Nebyla zvyklá na pravidelné krmivo a tak vše hltala jak šílená, jídlo si schovávala do pelechu a bránila. Nebyla zvyklá na trávu, život venku, procházky, na nic. Doma se schovávala do temných koutů.
Trvalo 3 měsíce, než se přestala strachy počůrávat přede mnou, 8 měsíců u přítele a 1,5 roku před našimi příbuznými.Trvalo jí 9 měsíců, než se přestala počůrávat a pokakávat do pelechu a lehat si do toho. Není se čemu divit, když do té doby žila ve špíně a nikdo se ji nevěnoval.Trvalo jí půl roku, než přestala být pažravá a hltat.
Nyní jsou jí 3 roky, má 10 kg a stále se dává pomaličku dohromady. Už nekouše děti ze strachu, už se nepočůrá před ženami, ale stále ty muže nedává, buď kousne a nebo se počůrá strachy... Jsem ráda za to, jaké pokroky dělá a věřím, že jednou přestane řešit i ty muže... Je na všechno strašně citlivá, člověk na ní musí velmi pomalu a opatrně jinak se posune na samý začátek...
Opravdu nemá cenu kupovat psy bez PP...takových jako je naše Pípa jsou mraky
Kam dál:Clea alias Mia…Amigo - příběh pejska od množiteleŽivot s hluchým psemJmenuji se Merlin a toto je můj příběhBarunka – můj útulkový canisterapeutProbíhající sbírky |