Je k neuvěření, jak rychle s Pepinkou utekl celý rok a také je k neuvěření, že je s námi teprve rok. Pepinka se chová, jakoby s námi žila odjakživa, nic ji nepřekvapí, nic ji nerozhodí, se vším je naprosto v pohodě. Mohli bychom se naparovat, že to je naším přístupem a žvástat tu o tom, jak jsme ji skvěle začlenili do naší rodiny. Chyba lávky vážení…

Technologie se rozvíjejí neuvěřitelnou rychlostí, a tak není divu, že vznikají i aplikace pro naše domácí mazlíky. Některé jsou jen pro zábavu, jiné nám mají pomoci s výchovou. Pokud se vám nechce brouzdat po internetu, pár z nich vám tu představím.

Romana Skálová, autorka úspěšného blogu a facebookové stránky, a Ottovo nakladatelství uvádí na trh knižní verzi deníčku čtyřnohého frajera, bulteriéra Dextera!

Podle Gabby Harrisové nám zvířata mohou být průvodci na cestě poznávání sebe sama i světa kolem nás. Ptáte se, jak to souvisí s tréninkem zvířat? To, jací jsme uvnitř a jak se chováme navenek, má přímý dopad na to, jak nás zvířata vnímají, a tudíž i to, jak probíhá naše vzájemná komunikace.

Pes se štěněčí radostí tančí mezi kapkami vody ve fontáně. Až se budete příště rozčilovat, že prší a prší, vzpomeňte si na tohohle hafana. A třeba se přidejte!

Už není žádnou zvláštností, když obec zřídí psí park nebo hřiště. Vzhledem k časté regulaci pohybu psa na volno by to mělo být mnohdy i povinností. Víte, jak se na takových místech chovat, abyste neobtěžovali ostatní návštěvníky a nedocházelo ke zbytečným konfliktům?

Kdo je lepší, psi, nebo kočky? To je otázka, která lidstvo provází už stovky let. A ani tentokrát na ni nedostaneme odpověď. Ale pokud by se někdo chtěl ptát, kdo z těch dvou je větší posera, stačí se podívat na přiložené video.

Příběh...o který jsem se spontánně s vámi podělila tak, jak jsem jej zažila a vnímala ve chvíli, kdy jsem se vracela ze svého rodného kraje do Prahy, měl daleko širší souvislosti, než jsem si dovedla představit.

Někdy se to prostě stane. V situaci, kdy už vše vypadá ztraceně, se náhle stane zázrak. Toto je skutečný příběh o našem vlčákovi, kterému jsme říkali Kelly.

Proč bychom se měli před objektivem špulit jenom my, lidi? I němé tváře touží po pěkné památce pro vnoučata a pózují jako o život. Fakt!