Kdo má rad psy, musí být dobrý člověk. Akorát úplně slepý. Jinak by tušil, že ne každý musí mít pro jeho čtyřnohého miláčka pochopení. Čtěte, co pejskař myslí dobře, ale ne vždycky to musí padnout na úrodnou půdu.
…když vám prokousl mičudu, se kterou jste si kopali v parku.
…když vám začne bezostyšně píglovat nohu a funět do rozkroku.
…když vám nadále dělá ty věci s nohou.
…když se uvelebí na židli u stolu a krade jídlo rovnou z talířů.
…když se k němu blíží vaše ratolest, že by si pejska pohladila.
…když vám zrovna čůrá na zánovní bicykl.
…když cení zubiska, zuřivě slintá a vypadá to, že každou chvíli urve vodítko.
…když v tramvaji cení zubiska, zuřivě slintá a vypadá to, že každou chvíli urve vodítko.
…když stále cení zubiska, zuřivě slintá a tak.
…když udělá cokoliv, co se vám zjevně nemusí úplně líbit.
…když se chystá vás přivítat.
…když vás zběsile olizuje přesně tou tlamou, kterou nejspíš čmuchal to hovno, ve kterém se zrovna vyválel.
…když se jeho pracky i se zatnutými drápky opírají o vaše silonky nebo rovnou o prsa.
…když vám cupuje kabelku na hadry.
…když si na návštěvě u pejskařů chcete sednout a na místě zrovna trůní Ben a vrčí.
…když zrovna sedíte na místě, kde je zvyklej sedět Ben.
…když vám rozžvejkal zánovní polobotky od Bati, zatímco jste byl u pejskaře na návštěvě.
…když si drobně začnete s páníčkem a odměnou vám je nenávistné vrčení…
…když si trochu víc začnete s páníčky a Ben sedí a vytrvale vás u toho pozoruje.
…když se začnete kapku drbat, protože jste vlastně Benovi zabrali místo v posteli