OhodnotitCelý tenhle příběh začal v lednu roku 2011, kdy jsem si přivezla domů prvního psa, který hledal nový domov. Fightovi bylo tenkrát něco málo přes 2 roky a jeho vstup do mého života ovlivnil i celý můj další život až po současnost.
Nebyl to úplně v pořádku pes, bál se spousty věcí a ledacos si za svůj dosud krátký život zažil. Soužití s ním a řešení jeho životních patálií mě postupně přivedlo k pomoci dalším opuštěným psům. Z počátku jen přes vlny internetu a pak i v reálu.
Po letech se mi podařilo získat i jeho pokrevní matku tzv. "na dožití". Magy s námi žila bezmála 3 roky a měla taky svoje vrtochy, ale protože jsem jí prakticky už jako psí babku poznala, mohla mi právě ona ukázat moudrost starého psa, který to svoje „doma“ měl do té doby tak nějak slušně řečeno nic moc. Magy nám to vracela tisícinásobně.
Hodně jsem se toho o psech typu bull a nejen o nich musela a chtěla naučit a učím se stále. Ale tenhle příběh není o mně, ale o tom, co mě zvířata a tím spíše ta opuštěná/nechtěná naučila a proč po odchodu mého milovaného jsem dala přednost psímu dědkovi jménem Argo před štěnětem nebo mladým psem.
Hodně lidí se smrti bojí a nejsou s ní smířeni jako s faktem, že to prostě k životu patří. Nechtějí se se svým čtyřnohým přítelem za "chvilku" zase loučit. I nás odchod Magy a pak i Fighta velmi zasáhl, ale všechny životní zkušenosti s nimi i těmi dalšími, které jsem za dobu pomoci zvířatům měla šanci poznat, mi vyslal jasný signál, kterou cestou se dát. Oni sice odejdou, všichni jednou musí, ale pokud je milujeme, nikdy na ně a to co nám společný život dal, nezapomeneme.
Co lepšího můžete starému psovi dát, než je domov? Mimo tuto myšlenku i z praktického hlediska byl pro mě psí dědek jasnou volbou. Chodíme do náročných zaměstnání a energické mladé zvíře by nemělo u nás vyžití, jaké si zaslouží. Ač zrovna Argosaurek, o kterém chci hlavně vyprávět, mi dokáže stále ukazovat, že až přes skoro 16 let věku se do toho umí stále opřít!
Nad rozhodnutím adoptovat právě tohoto starého, velkého, tmavého a ještě psa typu bull jsem neváhala už jen z důvodu, že k těmto psům mám obecně blízko.
Stejně, jako před lety Fighta, jsem se vydala hledat znovu svého parťáka na stránkách bulllshelp.eu. Mělo to pro mě jakýsi skrytý význam hledat právě tam. Celá ubulená jsem listovala a hledala takového psa, který se hodí do podmínek, které budou vyhovovat oběma stranám, a byl tam on!
Zavolala jsem a domluvila se. Vzhledem ke zkušenostem s útulkáři jsem dostala šanci si pro Arga dojet. Byl moje/naše záchrana a jelikož jsem z pracovních i osobních důvodů odešla z aktivního záchranářského života, viděla jsem smysl začít sem tam o celém tomhle příběhu psát a dát světu vědět, že není čeho se bát. Naprosto vždycky totiž člověk za odměnu dostane jedno velké psí srdce.
To nejhorší, co psa může v životě potkat je, že mu umře pán. Lidé ale obecně žijí delší dobu než psi a tak právě my lidé máme v životě možnost si vybrat a ovlivnit život právě jim. Máme opravdu jen dvě možnosti. Plácat se ve smutku nebo sebrat zbytky svého rozbitého srdce a dát jej někomu dalšímu. Někomu, kdo by pravděpodobně zůstal trčet sám a opuštěný. Někomu, kdo má obří srdce a na oplátku ho vtiskne do toho vašeho, jak jen nejlíp dokáže. I kdyby tu byl jen na týden nebo na měsíc...
Další Argovi příběhy lze na facebooku najít pod tagy: #cohezcihostarymupsudatnezdomov #adopcestaryhopsa #psidedekdoma #starejbull Označuji tak i další staroušky k adopci, kteří vás všechny, kdo máte trochu místečka potřebují.
Organizace, která se zabývá starými psy Psí senioři v nouzi, hledat lze i zde na pesweb.cz spadající pod Nadační fond Psí Naděje, která má i program pro adoptované staroušky, kdy je možné pomoci za určitých podmínek s vyššími veterinárními náklady, které při adopci starého psa často lidi odrazují. Pokud přesto nemůžete nabídnout domov, určitě se v útulcích hodí nějaká ta deka, venčení, kvalitní krmení, podložky a v neposlední řadě drobná finanční podpora. Děkuji za pozornost a za šanci pro všechny!
Monika