Na pohádkově krásné mořské pláži lemované palmami dovádějí dva psi - skáčou ve vlnách, přetahují se o klacek, vypadají zcela bezstarostně. Když si však člověk roztomilé voříšky prohlíží zblízka, vidí jejich vystupující žebra a zanedbanou srst.

Jsme na východě Srí Lanky a život zdejších psů jako by odrážel i realitu života obyvatel tohoto překrásného tropického ostrova v Indickém oceánu. Pejsci, hrající si na pláži, stejně jako tisíce dalších, nemají domov ani pána a živí se tím, co náhodně vyžebrají či najdou, nejčastěji odpadky.

Na místech, kudy se v nedávné minulosti přehnala válka, umí být život krásný i krutý zároveň. Nádherná příroda a pláže kontrastují s chudobou a nabízejí velmi smutné obrázky života obyvatel. Lidských i těch psích.

O co více jsou přírodní místa čarokrásná a nemají srovnání s ničím, co známe z Evropy, o to jsou neutěšenější ulice větších měst. Stovky a tisíce toulavých psů živořících na ulici jsou typické nejenom pro jižní Asii, ale i pro mnoho evropských metropolí. Polehávají u silnic, přehrabují se v odpadcích a každý den bojují o přežití. A protože jsme v tropech, kde je přes den nesnesitelné horko a psi raději polehávají ve stínu, smečky tuláků bez pána jsou vidět, a zejména slyšet, hlavně v noci.

Vztah místních lidí ke psům je hodně odlišný od toho, jaký známe z našich podmínek. "Toulavých psů je na Srí Lance obrovské množství, statistiky uvádějí, že přes dva a půl milionu," říká student Pratheep. "Lidí, kteří chovají psa jako domácího mazlíčka, je jen málo, většinou se jedná o bohaté lidi s vysokým příjmem. Někteří chudší lidé psy také mají, ale spíše na hlídání domu," vysvětluje Pratheep.

Přestože místní lidé vztah ke psům příliš nemají, nijak ošklivě se k nim většinou nechovají. Důvodem jsou i zdejší dvě nejrozšířenější náboženství - buddhismus a hinduismus. Podle nich mají všechny živé bytosti stejnou podstatu a zvířata jsou obdařena duší stejně jako lidé. "Hinduisté věří, že psi jsou poslové bohů a také že hlídají bránu do nebes," říká Pratheep.

Dálný východ

Na Srí Lance žijí dvě hlavní etnika - Sinhálci a Tamilové. Zatímco většinoví Sinhálci (asi 80%) jsou převážně buddhisté, u Tamilů (20%) převládá hinduismus, mnoho z nich jsou však také takzvaní Moorové neboli muslimové, zastoupení na Cejlonu mají i křesťané. Tento tropický ráj trpěl po dlouhých 26 let občanskou válkou, kdy separatistické hnutí Tygři osvobození Tamilského Illámu (známé pod názvem Tamilští tygři), vedlo s vládou ozbrojený boj za samostatnost severu a východu ostrova, obývaného převážně tamilskou populací. Krvavý konflikt, který si vyžádal desítky tisíc obětí na obou stranách, skončil v květnu 2009. Kromě mrtvých a zmrzačených za sebou zanechal hluboké jizvy na duších lidí způsobené strastmi války. V jejím důsledku došlo také k tomu, že právě oblasti obývané Tamily zůstávaly po dlouhá léta málo rozvinuté, se slabou či zdevastovanou infrastrukturou a mírou chudoby, která je neporovnatelná s vyspělejším západem a jihem ostrova, s plážemi populárními mezi zahraniční turistickou klientelou. Kromě útrap války výrazně zasáhlo do života Srílančanů také ničivé tsunami, které zdevastovalo pobřežní oblasti v prosinci 2004 a zanechalo za sebou okolo třiceti tisíc obětí.

Na severovýchodě Srí Lanky leží město Trincomalee, představující po mnoho let centrum, odkud humanitární organizace řídily své aktivity na pomoc obětem tsunami a války na východním pobřeží.

Dlouhá písečná pláž je domovem rozsáhlé komunitě rybářů. Právě ti vyprávěli o tom, jak toulaví voříšci, žijící na pláži onen osudný den, kdy ostrov zasáhla v ranních hodinách ničivá vlna, zoufale vyli a zvěstovali zkázu. škoda, že lidé psům většinou nerozumí...

Lucky - příběh se šťastným koncem

Tsunami výrazně zasáhlo i do života Dony a Lucy, dvou italských dobrodruhů, když jim osudné ráno obrovská vlna zničila jejich pronajatý resort na jižním pobřeží Srí Lanky. Kromě ztráty, kterou způsobila voda, přišli o podstatnou část vybavení restaurace a pokojů rabujícími lidmi. Majitel resortu jim zrušil nájemní smlouvu, přestože zaplatili nájem na dva roky dopředu. Dodnes se soudí. Po katastrofě pak Dona s Lucou našli nový domov v Trincomalee, kde si otevřeli restauraci s ubytováním. A protože milují psy a nedovedou si život bez nich představit, dvou opuštěných z ulice se ujali a pojmenovali je Mucchetta a Amma.

"Ujali jsme se jich v červenci 2005, když jsme přijeli do Trincomalee, a v prosinci se pak ještě narodila fenečka Lucky," vypráví Dona. Tahle legrační psí trojice bez sebe nedala ani ránu. Vesele pobíhala po restauraci, dováděla, a když někdo zavolal jednoho, přiběhli samozřejmě i ostatní dva. Bohužel, osud byl k téhle nerozlučné trojce krutý.

"Mucchettu v listopadu 2009 přejelo auto a půl roku nato někdo otrávil Ammu," vypráví smutně Dona. Osiřelá fenka Lucky pak na dlouhou dobu upadla do těžké deprese. Dříve mazlivý pejsek přestal jíst, celý den spal a držel se stranou od lidí. Vypadalo to, že fenka pomalu umře steskem. Aby ji zachránili a rozveselili, donesli Luca s Donou domů štěně. Malý pejsek Mito vyrostl ve velkého rošťáka a svou živou povahou Lucky zachránil.

Řadu psů z ulice si osvojili i mezinárodní humanitární pracovníci, kteří v Trincomalee působili v době po tsunami, a následně při konci války mezi srílanskou válkou a Tamilskými tygry. Některým pejskům zachránili život, když se ujali štěňat pohozených v příkopě či vypiplali z nejhoršího vyhladovělé a nemocné voříšky.

Ze svých domovů jim nechali dovézt léky, psí konzervy a granule. Pravidelná vydatná strava a dobré zacházení brzy přinesly kýžené výsledky. A tak se například stalo, že Bublina a Harisa, fenky pracovníků české humanitární mise, se během krátké doby staly nejtlustšími psy široko daleko. I když si je většina toulavých psů na Srí Lance hodně podobná, Bublinu s Harisou šlo při dovádění na ulici vždy poznat už zdaleka.

Tulák srílanský

Plemeno tulák srílanský je většinou středně veliké, má krátkou srst a zakroucený dlouhý ocas. Charakteristickými znaky však bohužel často bývají i extrémní vyhublost, svrab a nejrůznější zranění, způsobená obvykle srážkou s motocyklem či trojkolkou "tuk-tukem" - oblíbeným dopravním prostředkem v Asii. Není divu - zdejší dopravní provoz je pro člověka zvyklého na evropské poměry hodně divoký. Na pravidla se příliš nehledí a lidé kličkují v hustém provozu za ustavičného troubení mezi dírami v rozbitých silnicích, krávami a skupinkami pobíhajících či polehávajících psů. O něco lepší život mají psi na jihu ostrova, kde se nacházejí oblíbené turistické destinace. Jednou z nejkrásnějších je Unawatuna, známá především pro svou nádhernou zátoku a moře s korálovými útesy. Za symbol pláže lze označit i skupinu pejsků, kteří korzují po západu slunce po písečném pásu. Hledají, kde vyžebrat něco do žaludku, ale současně si užívají také pozornosti turistů a jejich podrbání po břiše. Je to rozmanitá skupina: pes s přeraženou packou, fenka co miluje mazlení a před každým si lehá na záda, a další - přebornice v hloubení děr v písku. Pozorný člověk si může povšimnout, že několika místním psům chybí kus ucha. Označují se tak ti, kteří jsou vykastrovaní. Srílanská vláda se totiž snaží omezit růst populace toulavých psů a současně je i očkovat proti vzteklině, která je u toulavých psů velkým problémem.

Toulaví psi žijí po celém světě a jejich počet lze určit jen stěží. Bohužel, ne všude se problematickou situaci snaží řešit kastrací a očkováním. Na Srí Lance se vztah některých lidí ke psům začíná měnit. "Když naši srílanští zaměstnanci vidí, jaký vztah k Lucky a Mitovi máme, začínají se k nim chovat jinak i oni sami. Věřím, že v budoucnu budou mít psy rádi tak jako my," přeje si Dona.

Text a foto: Kristýna Makovcová